Ani mohutné pilíře nebudou mít smysl,
když most na nich spočívající
nepovede k  žádnému břehu,
k žádnému cíli.

 

Naší prací se podílíme na Boží tvůrčí činnosti

Naší prací se smíme podílet na Boží tvůrčí činnosti, kterou Bůh stvořil, či tvoří svět a každého z nás. Nejsme tedy postaveni "před hotové". Ne snad proto, že by nebylo v Boží moci vše definitivně "dokončit", ale proto, abychom sami mohli mít aktivní podíl na utváření světa i života...

Zacílenost práce

Jedna lidová moudrost praví: "Než začneš stoupat na žebřík, zkontroluj si, máš-li jej opřený u správné zdi!" Mnozí lidé mají tendenci dělat to přesně opačně a tak se ve své činnosti vydávají nejrůznějšími směry, které nejsou od Boha. A kde není správný směr, tam není ani cíl. Člověk, který se takto oddává "své-volné" aktivitě (třebas i zdánlivě velice dobré a potřebné), upadá do chaosu, rozptýlenosti, nezacílenosti a později i frustrace. Přestává být schopný rozlišovat priority své činnosti.

Jaká je cesta z tohoto zmatku? "V obrácení k Bohu a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství" (srov. Iz 30,15). Jestliže jsme stvořeni k Božímu obrazu a ke spolupráci s ním, nemůžeme najít rovnováhu bez toho, aniž bychom s ním byli stále v kontaktu a ptali se na jeho záměry, spolupracovali na jeho řešeních a nechali se vést jeho Duchem...

DVĚ NEBEZPEČÍ:
nečinnost a přecenění práce

Existuje nebezpečné zlo, před nímž se musíme mít obzvláště na pozoru, protože má moc rozmnožit už tak svrchovanou míru smutku a nudy, které vládnou světu. Tímto zlem je člověk, který nepracuje, který o nic neusiluje. Přestane-li v sobě člověk cítit potřebu stavět, tvořit, o něco se zasazovat, pak z něj uniká životní síla. Jakoby pružina, která udržovala jeho existenci v napětí, praskla.

Opačným soužením moderního světa je horečná činnost. Člověk má příliš mnoho práce a chtěl by udělat vše sám. Protože ale na to nemá dost času, spěchá, běží, nervuje se, je vydrážděn, propadá malomyslnosti, ztrácí odvahu, vyčerpává se, znehodnocuje si život a nakonec se stává nesnesitelným. Neudělá to, co by chtěl a co by měl. A to co udělá, dělá polovičatě. To je pohroma.

Tomuto je třeba odpomoci. Dodejte si proto odvahy a vzdorujte těmto pokušením moderního světa. Až tato pokušení přijdou, nezastavujte se, obraťte se k Bohu, on vám pomůže. Ať se vám přihodí cokoli, nezastavujte se. Bůh trvá navěky !

NĚKOLIK  PRAKTICKÝCH  RAD  K  ORGANIZACI PRÁCE

Z křesťanského pohledu je pro organizaci práce důležité:

* Ve všech svých činnostech mít Boha stále před očima (B. Pascal).
Zvedám své oči k tobě, který trůníš na nebi... (Žl 123)

* Dotazovat se na Boží vůli.
Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. (Žl 14,2)

* Naslouchat Božímu hlasu.
Hospodin mi každého rána probouzí uši, abych slyšel. A já nevzdoruji. (srov. Iz 50,4-5)

* A potom v každé době od Boha žádat, aby řídil tvé cesty a všechny tvé stezky (Tob 4,19).
Hospodin je totiž věrný; podpírá klesající a pozvedá sklíčené, dává pokrm v pravý čas, je spravedlivý ve svých cestách. Je blízko těm, kdo ho vzývají upřímně; slyší jejich volání a zachrání je... (srov. Žl 145)


Ve spojení s Bohem má činnost člověka definitivní a nadčasovou hodnotu, proto:
SVĚŘ BOHU SVÉ POČÍNÁNÍ. (Př 16,3)