Sekce: Nedělní liturgie
19. 4. 2020
2. neděle velikonoční - Cyklus A
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Otevřte své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…
1. ČTENÍ
Při Letnicích apoštol Petr vystoupil a poprvé hlásal evangelium. Po tomto impulzu se začala budovat první církev. Náš text popisuje její typické (lze říci také ideální) znaky. Jde o souhrnnou zprávu, a tedy i idealizovaný stav, který v realitě vypadal přeci jen složitěji, jak se zakrátko objeví např. v textu o ustanovení jáhnů (Sk 6,1-6).
1. ČTENÍ Sk 2,42-47
Křesťané setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.
ŽALM ŽALM 118
Velikonoční žalm s obdivem zpívá o Božím záměru. Boží dílo vykoupení „podivuhodné“ i pro nás…
Odpověď: Odpověď: Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Nebo: Aleluja.
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Vrazili do mě, abych padl, – avšak Hospodin mi pomohl. – Hospodin je má síla a statečnost, – stal se mou spásou. – Jásot ze spásy – zní ve stanech spravedlivých.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!
2. ČTENÍ
První epištola svatého Petra začíná hned po vstupním pozdravu hymnem. Objeví se dvě témata: základní dar vykoupení a otázka zkoušek, které přicházejí zřejmě skrze pronásledování těchto prvních křesťanů obrácených z pohanství.
2. ČTENÍ 1 Petr 1,3-9
Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době.
A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.
EVANGELIUM
Jan uvádí ve dvacáté kapitole několik příběhů, v nichž se především apoštolové setkávají se Vzkříšeným. Zvláštní roli zde hraje Tomáš, který se s ním setká až o týden později. Jeho příběh je výzvou pro všechny, kdo „nebyli u toho“ v den vzkříšení.
Jan 20,19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“
On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“
Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“
Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ
Pohleď na mé jizvy a dotkni se jich, nepochybuj, a věř. Aleluja.
K ZAMYŠLENÍ
Svatý Jan ve svém evangeliu klade zvláštní důraz na Ducha svatého. Zmíněn byl mnohokrát při poslední večeři, přímo na kříži se mluví o tom, že Ježíš odevzdal (lze také přeložit „předal, svěřil“) Ducha. A nyní velmi obrazně jako první dar po vzkříšení dává Ducha učedníkům. Dechnutí je nejen odkaz na hebrejské slovo „ruach“, které označuje ducha stejně jako dech, ale je také obrazem života. Když dýcháme, žijeme. Ježíš vzkříšený, živý nám svěřuje ducha. On je dárcem a tvůrcem pokoje a milosrdenství, které klade meze zlu. Duch zmocňuje k odpouštění v autoritě Boha. To se netýká jen apoštolů. Všimněme si poslední věty úryvku. Máme život v jeho jménu. Jde o jasné označení duchovní autority, která boří smrt jako protiklad života, resp. vše, co smrt způsobuje.
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
20. 4.
Sk 4,23-31
1. čtení – Sk 4,23-31
Když skončili modlitbu, byli všichni naplněni Duchem svatým, takže s odvahou hlásali Boží slovo.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když byli (Petr a Jan) propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co všecko jim řekli velekněží a starší. Když to uslyšeli, společně zvolali k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je v nich. Ty jsi řekl pod vlivem Ducha svatého ústy svého služebníka, našeho praotce Davida: 'Proč se pohané bouří, proč národy osnují marné plány? Pozdvihují se pozemští králové a vládcové se spolčují proti Pánu a proti jeho Pomazanému.' Ano, skutečně, v tomto městě se spolčili Herodes a Poncius Pilát s pohany a s izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal (za Mesiáše). Tak vykonali, co předem určila tvoje moc a tvé rozhodnutí. A teď pohleď, Pane, jak vyhrožují! Dej tedy svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s veškerou odvahou, a ty přitom zasahuj svou mocí, aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a znamení a divy.“ A když skončili tuto modlitbu, otřáslo se to místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým, takže s odvahou hlásali Boží slovo.
Mezizpěv – Žl 2,1-3.4-6.7-9
Blaze všem, kdo se uchylují k Hospodinu.
Nebo: Aleluja.
Proč se pohané bouří,
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové
a vladaři se spolu umlouvají
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
„Rozlámejme jejich okovy
a odhoďme jejich pouta!“
Směje se ten, který na nebesích trůní,
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví,
děsí je svým hněvem.
„Já jsem přece ustanovil svého krále
na Siónu, na své svaté hoře!“
Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí,
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn,
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy,
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem,
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“
Jan 3,1-8
Evangelium – Jan 3,1-8
Jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Mezi farizeji byl člověk, jmenoval se Nikodém, člen židovské velerady. Ten přišel (k Ježíšovi) v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha, protože nikdo nemůže konat ta znamení, která konáš ty, není-li s ním Bůh.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království.“ Nikodém mu namítl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Přece nemůže podruhé vejít do mateřského lůna a narodit se.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znova. Vítr vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
Komentář: Sk 4,23-31
Po zážitku věznění tryská společná modlitba. Následuje naplnění Duchem svatým. A další vyslání! Takto se v síle Ducha svatého projevuje církev dodnes…
21. 4.
Sk 4,32-37;
Jedno srdce a jedna duše.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost. A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. Tak levita z Kypru Josef, přezvaný od apoštolů Barnabáš, to je v překladu „syn útěchy“, měl pole, prodal ho a peníze přinesl a položil apoštolům k nohám.
Mezizpěv – Žl 93,1ab.1c-2.5
Hospodin kraluje, oděl se velebností.
Nebo: Aleluja.
Hospodin kraluje, oděl se velebností,
oděl se Hospodin, opásal se mocí.
Dal světu základ, že nezakolísá.
Pevný je tvůj trůn od pradávna, jsi od věčnosti.
Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé,
tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.
Jan 3,7b-15
Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl Nikodémovi: „Musíte se narodit znova. Vítr vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém se zeptal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi v izraelském národě učitel a to nevíš? Amen, amen, pravím ti: Mluvíme o tom, co známe, svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Nevěříte-li, když jsem k vám mluvil o věcech pozemských, jak (teprve) uvěříte, až k vám budu mluvit o nebeských? Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.“
Komentář: Sk 4,32-37
Dějiny církve, jak nám je líčí Skutky, nemusí být utopií. I dnes mám položit „apoštolům k nohám“ své schopnosti, svůj čas…
22. 4.
Sk 5,17-26
Muži, které jste uvěznili, jsou v chrámě a učí lid!
Čtení ze Skutků apoštolů.
Velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž saducejská strana, byli plní žárlivosti, proto dali apoštoly zatknout a zavřít do veřejného žaláře. Ale anděl Páně v noci dveře žaláře otevřel, vyvedl je ven a řekl: „Jděte, postavte se v chrámě a hlásejte lidu všechna slova toho života.“ Oni uposlechli, vešli časně ráno do chrámu a učili. Zatím se dostavil velekněz a jeho stoupenci. Svolali veleradu i všechny izraelské starší a poslali (služebníky) do žaláře, aby je přivedli. Když tam však služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se tedy a hlásili: „Žalář jsme našli pečlivě uzavřený a stráž stát přede dveřmi, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“ Když velitel chrámové stráže a velekněží uslyšeli ta slova, byli na rozpacích, jak se to mohlo stát. Tu kdosi přišel a hlásil jim: „Muži, které jste uvěznili, jsou v chrámu a učí lid!“ Odešel tedy velitel se svými lidmi a přivedli je, ale bez násilí. Měli totiž strach z lidu, že je bude kamenovat.
Mezizpěv – Žl 34,2-3.4-5.6-7.8-9
Ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.
Nebo: Aleluja.
Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl
kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.
Jan 3,16-21
Bůh poslal svého Syna, aby svět byl skrze něho spasen.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.
Komentář: Sk 5,17-26
Chci myslet víc na ty, kdo se kvůli hlásání dostali do vězení. Těžkosti, spojené s životem z víry, se však nevyhnou ani mně. Utrpení nevinně vězněných ať mě povzbuzuje!
23. 4., svátek sv. Vojtěcha
Sk 13,46-49 nebo Kol 1,24-29; 2,4-8
Obracíme se k pohanům.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Pavel a Barnabáš řekli židům: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: `Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.'" Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
Mezizpěv – Žl 96,1-2a.2b-3.7-8a.10
Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.Nebo: Aleluja.
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
zpívejte Hospodinu, všechny země!
Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!
Rozhlašujte den po dni jeho spásu!
Vypravujte mezi pohany o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů,
vzdejte Hospodinu slávu a moc,
vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.
Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje.
Upevnil svět, aby nekolísal:
národy řídí podle práva.
Jan 10,11-16
Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl: "Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, (jak) vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk - a vlk je uchvacuje a rozhání - vždyť (kdo) je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje (ovce) a moje (ovce) znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
Komentář: Sk 13,46-49
Boží slovo se šíří dál bez ohledu na to, že jej někteří odmítají. Tak se dostalo i díky sv. Vojtěchovi k našim sousedům. Svědčí to o jeho živosti, do které je zapojen každý hlasatel.
24. 4.
Sk 5,34-42
Šli a radovali se z té cti, že směli pro Ježíšovo jméno trpět příkoří.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ve veleradě se zvedl jeden farizeus, jmenoval se Gamaliel, učitel Zákona, velmi vážený u všeho lidu. Poručil, aby apoštoly na chvíli vyvedli. Pak jim řekl: „Izraelité, dobře si rozmyslete, jak chcete s těmito lidmi naložit. Před nějakou dobou totiž povstal Theudas a říkal o sobě, že něco znamená, i přidalo se k němu na čtyři sta mužů. Ale byl zabit, a všichni jeho přívrženci se rozprchli a zmizeli. Po něm za soupisu povstal Judas z Galileje a strhl mnoho lidí za sebou. I on zahynul, a všichni jeho přívrženci byli rozehnáni. Proto vám radím: Nechte tyto lidi a pusťte je. Pochází-li totiž tento záměr nebo toto dílo od lidí, samo se rozpadne. Pochází-li však od Boha, nepodaří se vám ty lidi zničit. To by se pak o vás muselo říci, že se stavíte proti Bohu.“ Oni mu dali za pravdu. Zavolali tedy apoštoly - dali je zbičovat - a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří. Každý den učili dále v chrámě i po domech a hlásali radostnou zvěst, že Ježíš je Mesiáš.
Mezizpěv – Žl 27,1.4.13-14
Jedno od Hospodina žádám, abych směl přebývat v Hospodinově domě.
Nebo: Aleluja.
Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
před kým bych se třásl?
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím:
abych směl přebývat v Hospodinově domě
po všechny dny svého života,
abych požíval Hospodinovy něhy
a patřil na jeho chrám.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
v zemi živých!
Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Jan 6,1-15
Rozdělil je sedícím, kolik kdo chtěl.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra - mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.
Komentář: Sk 5,34-42
Radost, že směli pro evangelium trpět… Nechybí v naší zahlcené společnosti právě tento druh radosti?
25. 4., svátek sv. Marka
1 Petr 5,5b-14
Pozdravuje vás Marek, můj syn.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
Milovaní! Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným'. Pokorně se proto skloňte pod mocnou ruku Boží, a on vás povýší, až k tomu přijde čas. `Na něj hoďte všechnu svou starost', vždyť jemu na vás záleží. Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou. Víte přece, že vaši bratři po (celém) světě musejí také tak trpět. Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro (zásluhy) Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen. Píšu vám toto krátké psaní prostřednictvím Silvána, kterého pokládám za věrného bratra; chtěl jsem vám dodat odvahy a dosvědčit vám, že toto je pravá Boží milost; stůjte v ní. Spoluvyvolená (církevní obec) babylónská vás pozdravuje, rovněž Marek, můj (duchovní) syn. Pozdravte se ve spolek políbením lásky. Pokoj vám všem, kteří jste spojeni v Kristu.
Mezizpěv – Žl 89,2-3.6-7.16-17
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. Nebo: Aleluja.
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech,
po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost“.
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine,
a tvou věrnost shromáždění svatých.
Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu,
kdo z Božích synů se podobá Pánu?
Šťastný je lid, který dovede oslavovat,
chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.
V tvém jménu jásají ustavičně
a honosí se tvou spravedlností.
Mk 16,15-20
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium!
Slova svatého evangelia podle Marka.
Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl jim: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se." Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.
Komentář: Mk 16,15-20
Vyslání učedníků je zde popsáno s jadrností, vlastní Markovi, žáku sv. Petra. Naše působení ať je inspirováno stálou snahou přiblížit se k této prostotě!
