Sekce: Nedělní liturgie
19. 7. 2020
16. neděle v mezidobí - Cyklus A
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Kniha moudrosti vznikla ve 2. století př. Kr. zřejmě v diaspoře, v prostředí formovaném řeckou filosofií, a proto se vyrovnává s odlišným přístupem k víře u pohanů. V našem textu autor odpovídá na otázku, proč Bůh nezničí pohanství silou. Celá kapitola je vystavěna na událostech odchodu Izraelitů z egyptského otroctví.
Mdr 12,13.16-19
Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě.
Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají. Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce.
Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný. Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.
ŽALM 86
Text žalmu navazuje na první čtení a chválí Boha za jeho nezměrnou moudrost. K této modlitbě chvály se máme připojit i my.
Odpověď: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.
Tys, Pane, dobrý a shovívaný, – nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. – Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, – všimni si hlasu mé snažné prosby.
Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, – budou se ti klanět, Pane, – a velebit tvé jméno. – Protože tys veliký a činíš divy, – ty jediný jsi Bůh.
Ty však jsi, Pane, Bůh milosrdný a milostivý, – váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. – Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.
2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě osmé kapitoly listu Římanům. Poté, co svatý Pavel odlišil život podle „těla“ od života podle „ducha“, ukázal, že jsme dědicové Boží. Vyrovnává se s námitkou utrpení a říká: „…my mající Ducha sténáme, očekávajíce vykoupení těla…“ Naší perikopou na tato témata navazujeme.
Řím 8,26-27
Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.
EVANGELIUM
Třináctá kapitola Matoušova evangelia je souborem různých podobenství inspirovaných zemědělskou kulturou Izraelců. Minulou neděli zaznělo podobenství o rozsévači, na něž nyní navazuje několik dalších, na sobě nezávislých podobenství. Společným tématem je Boží království a jeho nepřijetí. Ztrácí tak sílu a smysl?
Mt 13,24-43
Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ‘Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?’ On jim odpověděl: ‘To udělal nepřítel.’ A služebníci mu řekli: ‘Máme jít a plevel sesbírat?’ On však řekl: ‘Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.’“
Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“
To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil.
Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: „Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.“
Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“
Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
Kdo má uši, slyš!“
ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ
Památku ustanovil na své divy, Hospodin je milosrdný a dobrotivý; pokrm dal těm, kdo se ho bojí.
K ZAMYŠLENÍ
Pokračujeme ve čtení třinácté kapitoly Matoušova evangelia. Nikde jinde se Pán tak intenzivně nezabývá otázkami, jak je to s Božím královstvím. Není tím míněno „nebe“, ale skutečnost Boží vlády na zemi. Vyvstává mnoho otázek: Proč lidé Krista či Boha nepřijali, proč se evangelium nešíří rychle či v mnohem větší míře? Bůh předpokládá, že k růstu Božího království je třeba čas a s ním spojená trpělivost hlasatelů evangelia. Nelze také přehlédnout jednání ďábla. V neposlední řadě hrají roli i sami „věřící“, z nichž někteří působí pohoršení. Přes to všechno Bůh stojí pevně nad světem, lidmi a jeho království roste.
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
20. 7.
Mich 6,1-4.6-8
Slyšte, co mluví Hospodin! „Vstaň, horám předlož svůj spor, pahorky ať slyší tvůj hlas!“ Slyšte, hory, Hospodinovu při, popřejte sluchu, základy země, soudí se Hospodin se svým národem, s Izraelem vede svůj spor. „Lide můj, co jsem ti učinil, v čem jsem tě unavil, odpověz mi! Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví jsem tě vykoupil, poslal jsem před tebou Mojžíše, Áróna a Mirjam.“ „Co mám přinést Hospodinu, s čím se mám sklonit před vznešeným Bohem? Mám mu přinést zápalné oběti, jednoroční býčky? Má Hospodin zálibu v tisících beranů, v desetitisících potoků oleje? Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence, plod svého života za hřích své duše?“ Člověče, řeklo se ti, co je dobré, co od tebe Hospodin žádá: co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.
Mezizpěv – Žl 50,5-6.8-9.16bc-17.21+23
Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.
„Shromážděte mi mé svaté,
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
Nebesa zvěstují jeho spravedlnost,
že sám Bůh je soudcem.
„Nekárám tě pro tvé oběti,
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva
ani kozly z tvých ohrad.
Proč odříkáváš má přikázání
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň
a má slova házíš za sebe?
Takto jsi jednal, a já mám mlčet?
Myslil jsi, že jsem jako ty?
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí,
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Mt 12,38-42
Někteří z učitelů Zákona a farizeů řekli Ježíšovi: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ (Ježíš) jim odpověděl: „Pokolení zlé a nevěrné hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dni a tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dni a tři noci. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš! Královna jihu povstane na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun!“
Komentář: Mt 12,38-42
I dnes mnozí vyžadují znamení. Kristovo vzkříšení a jeho život v církvi ať jsou ukazatelem ve zmatcích doby!
21. 7.
Mich 7,14-15.18-20
Pas, (Hospodine, pastýřskou) holí svůj lid, stádce, které vlastníš, ty, kteří přebývají v lesní samotě, uprostřed úrodných krajin; ať se pasou v Bašanu, v Gileadu jako za pradávných časů. Ukaž nám divy (své moci), jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta. Který bůh je ti podoben? Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost, promíjíš hřích. Netrváš na svém hněvu navěky, spíše máš zálibu v milosrdenství. Znovu se smiluješ, nebudeš dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí. Jakubovi ukážeš věrnost, Abrahámovi svoji přízeň, jak jsi přísahal našim otcům od pradávných časů.
Mezizpěv – Žl 85,2-4.5-6.7-8
Ukaž nám, Pane, své milosrdenství!
Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi,
změnil jsi k dobru Jakubův úděl.
Odpustils vinu svého lidu,
přikryl jsi všechny jeho hříchy.
Zadržels všechno své rozhořčení,
uklidnil jsi žár svého hněvu.
Obnov nás, Bože, náš spasiteli,
odlož svou nevoli proti nám!
Což se navěky budeš na nás zlobit,
roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?
Což nám už nevrátíš život,
aby se tvůj lid radoval v tobě?
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství
a dej nám svou spásu!
Mt 12,46-50
Když mluvil Ježíš k zástupům, jeho matka a příbuzní stáli venku a chtěli s ním mluvit. Někdo mu řekl: „Hle, tvoje matka a tvoji příbuzní stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je moje matka a kdo jsou moji příbuzní?“ A ukázal rukou na své učedníky a řekl: „To je moje matka a to jsou moji příbuzní! Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka.“
Komentář: Mt 12,46-50
Jak krásné je patřit mezi Ježíšovy příbuzné! Kéž mě toto vědomí chrání, abych se mu nevzdaloval.
Svátek sv. Marie Magdalény
Pís 3,1-4a
Snoubenka praví: Na svém lůžku za noci jsem hledala miláčka svého srdce, hledala, a nenalezla. „Vstanu a projdu městem, po ulicích a náměstích budu hledat miláčka svého srdce.“ Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážní, procházející městem. „Viděli jste miláčka mého srdce?“ Ale sotva jsem je přešla, nalezla jsem miláčka svého srdce.
Mezizpěv – Žl 63,2.3-4.5-6.8-9
Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
Bože, ty jsi můj Bůh,
snažně tě hledám,
má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo
jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni,
abych viděl tvou moc a slávu.
Vždyť tvá milost je lepší než život,
mé rty tě budou chválit.
Tak tě budu velebit ve svém životě,
v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě.
Má duše se bude sytit jak tukem a morkem,
plesajícími rty zajásají ústa.
Neboť stal ses mým pomocníkem
a ve stínu tvých křídel jásám.
Má duše lne k tobě,
tvá pravice mě podpírá.
Jan 20,1.11-18
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on. Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: 'Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.'“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.
Komentář: Jan 20,1.11-18
Radost, kterou toto jitro prožila Máří Magdaléna v zahradě, ať i nás provází celý den. A ve chvílích, kdy snad pláčeme, nebojme se Pánu svěřit. Snažme se jej poznat po hlase!
Svátek sv. Brigity
Gal 2,19-20
(Bratři!) Skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.
Mezizpěv – Žl 34 (33), 2-3.4-5.6-7.8-9.10-11 Odp.: 9a
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl
kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.
Bojte se Hospodina, jeho svatí!
Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí.
Mocní strádají a hynou hlady,
nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.
Jan 15,1-8
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“
Komentář: Jan 15,1-8
Zakusila smutek ovdovění, nepochopení a bolest nad stavem tehdejší církve. Spolupatronka Evropy, která byla právě utrpením napojena na vinný kmen… Právě proto přinášela bohaté ovoce!
24. 7.
Jer 3,14-17
Vraťte se zase, odpadlí synové – praví Hospodin – neboť já jsem váš Pán a vezmu vás, třebas po jednom z města a po dvou z rodiny, a uvedu vás na Sión. Dám vám pastýře podle svého srdce a budou vás pást rozumně a moudře. Až se pak rozmnožíte a vzrostete v zemi, za těch dnů – praví Hospodin – nebude se již mluvit o Hospodinově arše úmluvy. Nikomu nepřijde na mysl, nikdo na ni nevzpomene, nebudou ji postrádat ani znovu zhotovovat. Tehdy se bude nazývat Jeruzalém Hospodinovým trůnem. Tam se shromáždí všechny národy v Hospodinově jménu, nebudou již chodit v zatvrzelosti svého zkaženého srdce.
Mezizpěv – Jer 31,10.11-12ab.13
Hospodin bude nad námi bdít jako pastýř nad svým stádem.
Slyšte, pohané, Hospodinovo slovo,- zvěstujte ho na ostrovech v dáli!
Řekněte: Shromáždí Izraele ten, kdo ho rozptýlil,
bude nad ním bdít jako pastýř nad svým stádem.
Vykoupí Hospodin Jakuba
a vysvobodí ho z ruky mocnějšího.
Přijdou a budou jásat na hoře Siónu,
těšit se budou z Hospodinových dobrodiní.
Tehdy se rozveselí v tanci panna,
zaradují se jinoši a starci.
Proměním jejich nářek v radost,
útěchu a radost jim vleji po jejich smutku.
Mt 13,18-23
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy tedy poslyšte, jaký je (smysl) podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“
Komentář: Mt 13,18-23
Já sám zodpovídám za růst Pánova semene. Záleží pouze na mně, jakou půdu připravím pro jeho růst…
Svátek sv. Jakuba
2 Kor 4,7-15
Bratři! Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
Mezizpěv – Žl 126,1-2ab.2cd-3.4-5.6
Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce,
byli jsme jako ve snách.
Tehdy byla naše ústa plná smíchu
a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany:
„Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“
Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin,
naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud,
jako se mění údolí na jihu země.
Kdo sejí v slzách,
žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem,
když nesou semeno k setí:
přijdou však s jásotem
a přinesou své snopy.
Mt 20,20-28
K Ježíšovi přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala. Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“ Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
Komentář: Mt 20,20-28
Nepodobají se někdy naše přání žádosti maminky synů Zebedeových? Není naše představa o Bohu a církvi zjednodušená, zdeformovaná?
