S opuštěností, kterou pokládala za větší nouzi než bídu hmotnou, se Matka Tereza paradoxně setkávala častěji na bohatém Západě než v Kalkatě. Příčiny jsou známé- nízká porodnost, atomizace rodiny, anonymita velkoměst a celá řada dalších, které jednotlivec moc ovlivnit nemůže.

Přesto existuje způsob, jak si zvýšit naději, že ve stáří nezůstaneme sami. Člověk by to neměl nechávat náhodě a čekat, že to nějak dopadne. Je velmi důležité pěstovat a udržovat dobré mezilidské vztahy. Samozřejmě v rodině, ale také nejen v rodině.

Udržet si přátelství ovšem znamená něco pro to dělat. Něco do toho investovat. Je logické, že když budeme věčně mrzutí, ufňukaní a nerudní, bývalí přátelé se nám velkým obloukem vyhnou. Každý člověk, byť byl i zcela upoutaný na lůžko, může druhému něco nabídnout. Třeba modlitbu. Možná právě tou bude pro své okolí užitečný, a tudíž i zajímavý.


***

Se svolením převzato z knihy: O naději s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde