Několik falešných představ o Bohu

z knihy Po provaze ke Kristu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Naštěstí nemá Bůh ani vlastnosti ani podobu, které mu většina věřících i kritiků víry připisuje.

Občas nám někdo moudrý poradí, abychom si vzali Ježíše Krista jako model pro své jednání, abychom své skutky konali podle jeho vzoru. Taková rada zní sice hezky, dokonce velice zbožně, ale jak to udělat, abychom se vydrželi postit čtyřicet dnů, chodili po vodě či k radosti pana ministra financí sytili zástupy „z pěti chlebů a dvou rybiček…“? Když se nám to nedaří, první, co nás napadne, je myšlenka, že nemáme víru. Taková rada mi připomíná člověka, který někomu jinému vysvětluje, jak má rozsvítit žárovku, která není připojena na elektrickou síť.

Ježíš není model, Ježíš je zdroj! On je jediný pevný bod ve vesmíru. Je potřeba se k jeho poloze „vycentrovat“. Nevím už přesně, který vědec prohlásil kolo za největší vynález všech dob. Nemyslel tím bicykl, ale kolo, kolečko, jednoduše předmět, který se otáčí. Pokud má mít právě kolo nějaký smysl, tedy přinášet užitek, musí mít všechny tři části, které ho charakterizují.

Střed, kolem kterého se otáčí obvod kola, a vazby, které obvod se středem spojují. Takto hovoří holá technická dokumentace. Pokud bychom takové kolo vyrobili, i z toho nejvzácnějšího materiálu a v nejlepší umělecké úpravě, může se náš výrobek stát ozdobou všech výstav. Bude sice zajímavý na pohled, ale jinak bude k ničemu, pokud nebude splňovat třetí, zásadní kritérium otáčení – a tím je vyváženost.

Potvrzení této pravdy nám poskytne každý automobilista, který dvakrát za rok přezouvá pneumatiky svého vozu. Po montáži nového obutí na disk musí celé kolo vyvážit. Pokud by to neudělal, bylo by nové kolo funkční jen tehdy, pokud by automobil stál v garáži. V případě, že by se rozjel a nabíral stále větší rychlost, nevyvážené kolo by začalo vibrovat.

Nutnost vyvážit všechny otáčející se prvky každého stroje, nejen automobilu, je zásadním předpokladem jeho smysluplné činnosti. A tak nám ke třem základním částem kola – středu obvodu a propojení – přibyl ještě zásadní faktor pro jeho funkci, a tím je vyváženost. S podobným problémem nevyváženosti obrovské turbíny se trápila jedna naše elektrárna. Místo řádné rotace začala turbína při vysokých obrátkách chaoticky vibrovat a musela být odstavena. Hrozilo nebezpečí, že se při plném pracovním nasazení utrhne z ložisek.

Ať už hledíme na makrosvět kosmu nebo na strukturu mikrosvěta hmoty, zjistíme, že k otáčení planet i k rotaci elektronů je nevyhnutelně nutné jádro. V případě naší sluneční soustavy je to Slunce, v případě elementárních částic je to jádro atomu. Člověk i jeho místo v přírodě se nachází uprostřed obou světů. Denně se točíme. Okolo svých rodin, okolo práce, zájmů, studia, plánů… A ony se nám stávají centrem, středem našeho životního koloběhu. Tak to má být. Bohužel, mnohým se přihodilo, že se jim středem života stalo vlastní „Já“ nebo nějaká chorobná závislost, což je postupem času „utancuje k životnímu debaklu“.

Pokud má člověk žít plným životem navenek a bohatým lidským životem uvnitř, nemůže být jen homo faber, člověk pracující, a homo festivus, člověk oslavující a bavící se, jak ho nazývali staří Římané, ale musí být nevyhnutelně také homo spiritualis, člověk duchovní. A k tomu, aby v tomto směru roztočil naplno své obrátky, aby nevibroval a nemusel být odstavený jak ona elektrárenská turbína, potřebuje centrum, kterým je Bůh. On vždy hovoří k obsahu našich životů a my tak často a zbytečně hledáme pro Boží slova formu. Jako by nás více zajímalo nepodstatné „jak“ na úkor důležitého „co“! Je to starý problém, který se zřejmě dědí. Zkušenost s ním měl už Ježíš, když nabízel Samaritánce živou vodu, ale ona se ho zeptala, kde má kbelík.

Zbavme se dojmů, že Bůh je policista, vězeňský dozorce, dementní stařík nebo „cosi“, co je nad námi, jak říkával jeden český politik. Bůh není zakázkový krejčí, který nám střihne život podle našich představ, ale je dárcem kvalitních látek i účelných modelů a záleží jen na nás, co si z nich ušijeme.

Bůh je náš střed.

Stejně tak nechápejme Boha jako automat na bonbony, do kterého hodíme minci, a z druhé strany vypadne sladké zboží. Nežijme v představě, že dole hodíme k nebi modlitbičku a z nebes se sesypou žádané artikly. „Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“

(Redakčně upraveno)