Rozcvička-úvod

z knihy Po provaze ke Kristu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Na okraji pouště žila se svým starým otcem mladá, krásná dívka Sapientia. Měla mnoho nápadníků, kteří se ucházeli nejen o její přízeň, ale také o její ruku. Když se ovšem dozvěděli, že dívka si vezme za muže jenom toho, kdo splní její podmínku a uprostřed pouště jí postaví dům, zklamaně se svých nadějí vzdávali. Věděli, že na písku dům nikdo nepostaví.

Ale žili v té krajině tři bratři a každý z nich chtěl Sapientii za ženu. Nejstarší z nich proto vymyslel způsob, jak zadanou podmínku splnit. Z lešenářského materiálu smontoval konstrukci ve tvaru příbytku a potáhl ji plátnem. Domníval se, že mírným posunům pískového podloží jeho konstrukce lehce odolá. Nepočítal ovšem s pouštní bouří, která hned první noc jeho chatrné stavení rozmetala.

Druhý bratr, poučen neúspěchem staršího sourozence, odmítl pouhou chatrnou stavbu a rozhodl se postavit pro plánovaný dům nejprve nosný pilíř. Posilován nadějí, že pod nánosy písku, tam kdesi hluboko pod jejich obrovskou vrstvou, musí být přece pevné podloží, začal kopat. Všechen písek, který prošel jeho rukama, ukládal nahoře vedle jámy. V jeden okamžik se ovšem celá vykopaná masa písku dala do pohybu, vrátila se na své původní místo a muže pohřbila.

Nevzdat to

Nejmladší z bratrů, poučen chybami svých sourozenců, začal také kopat hlubokou jámu, protože i on věřil, že vrstvy písku musí přece někde končit a kdesi hluboko pod povrchem pouště narazí na pevné podloží, kde založí mohutný pilíř obytného stavení. Ovšem všechno nepotřebné, na co při práci narazil, vyhazoval ven a odvážel daleko od prohlubující se jámy. Zbavoval se zbytečného balastu, který se mu pletl pod nohy a nadto hrozil, že ho může zasypat. Kopal a kopal, a když opotřeboval všechny pracovní nástroje, začal hrabat holýma rukama. A v tu chvíli se stalo to, co vůbec nečekal. Pod jeho zkrvavenými prsty vytryskla ze země voda. Omráčilo ho zklamání. Všechna práce, námaha i čas byly zbytečné. Ani on podmínku nesplní! Ale seshora se ozvala Sapientia a oznámila mu, že se stane jeho manželkou, protože nalezl více, než hledal, a získal více, než ona požadovala. Místo pilíře pro jeden jediný dům otevřel pramen tryskající vody, který přinese život mnoha zdejším lidem i zvířatům.

Hledání moudrosti

Tento příběh si připomenu vždy, když slyším o odvaze, námaze a vytrvalosti lidí, kteří se pustili do hledání základů pravdy i smyslu své lidské existence. Příběh, spíše podobenství, o dívce jménem Sapientia, z řečtiny přeloženo Moudrost, ukazuje na dvě skutečnosti, které máme možnost poznávat každý ve svém životě. Na jedné straně je v nás vrozená touha po poznání a nalezení pravdy, krásy a dobra, na druhé straně jsou tu tři cesty, kterými se k nim můžeme ubírat.

Řada z nás se možná domnívá, že životní moudrost nalezne cestou nějaké rafinované a vychytralé finty, že ji získá s co možná nejmenší námahou, postaví si pro ni lehce smontovatelné a prefabrikované dílce, jakousi Potěmkinovu vesnici. A k tomu navíc s představou, že se jim do ní moudrost přes noc nastěhuje. Není tomu tak. Spíše dříve než později se chatrný příbytek zhroutí. Neodolá poryvům životního povětří.

Jiní, kterých je méně, jdou sice k pravdě, kráse i dobru správným směrem, tedy do hlubin, ale nedovedou se po cestě zbavovat zbytečného haraburdí, které se jim plete pod nohy, ani nalezeného hodnotového balastu, který je zavaluje. Nejsou schopni odhodit od sebe polopravdy, maskované zlo a kdejaký kýč.

Znám několik poctivých hledačů, kteří se na cestě ke zdravé spiritualitě zapletli do duchovního bahna okultismu a magie, při studiu psychologie byli více oslněni parapsychologií nebo chtěli začínat studium Bible s pomocí příruček od nějaké náboženské sekty.

Početně nejmenší skupinu tvoří ti, kteří se vyvarují předchozích pochybení a na konci svého hledání nacházejí více, než na jeho začátku čekali. Ale to už se poctivým hledačům stává.

Drobná knížka, kterou předkládám svým čtenářům, nebude o cestě do duchovních hlubin ani výšin, ale o cestě po provaze, o putování odněkud k Bohu. Je určena těm, kteří se rozhodli jít smysluplnější cestou, než po které dosud šli.

V žádném případě nemám v úmyslu dávat zaručeně neomylné teologické nebo psychologické rady a hrát si na duchovního děda Vševěda. Nechci totiž už dnes trpět znaky nepovedeného stáří, které se projevuje dáváním zaručeně dobrých rad, odpověďmi, na které se nikdo neptal, opakováním již opakovaně opakovaného a vymýšlením si mravoučných historek.

(Redakčně upraveno)