Naším úkolem není
být Matkou Terezou
Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy (* 27.8.1910 + 5.9.1997, beatifikována 19.10. 2003). Rozvinula sociální činnost, která nemá obdoby. Starala se o ty, kteří byli odsunuti na okraj společnosti, těm nejposlednějším dokázala zajistit důstojný zbytek života. Její věhlas i dílo se rychle rozšířilo po celém světě. Mnoho lidí ji po zásluze obdivuje. Z mnoha kazatelen je dávána za vzor a příklad hodný následování. Jak ji ale následovat? Máme se všichni vrhnout na sociální činnost? To asi nebude to pravé.
Odkaz Matky Terezy není
(jen) v její sociální činnosti
S Matkou Terezou jsem se setkal osobně jen jednou. Když v listopadu 1984 (!) navštívila pražský kostel sv. Ignáce, kde jsem byl ministrantem. Z jejích slov a z jejího celého vystupování vyzařoval pokoj a radost, možná i přijetí. S jejími sestrami jsem se pak setkal ještě několikrát – v Praze, v Římě ale i v dalekém sibiřském Tomsku. Vždy jsem se setkal s tím samým: s pokojem, radostí a přijetím. Moc jsem nechápal důvody jejich vytrvalého optimismu a nasazení. A až na Sibiři jsem se od sester dozvěděl, že prvotním posláním řádu není dobročinná činnost, ale kontemplativní modlitba. A zde je myslím podstata věci. Kontemplace je totiž způsob modlitby, ve kterém člověk "hledí Bohu do očí", nazírá a prožívá Boží lásku. V síle prožité Boží lásky pak sestry tuto lásku předávají dále a jako „vedlejší produkt“ konají skutky, nad kterými mnozí lidé kroutí hlavou.
Odkaz Matky Terezy tedy není jen v její sociální činnosti. Její odkaz tkví v tom, že v síle prožívané Boží lásky nalezla (až ve svých čtyřiceti letech!) své pravé životní i každodenní poslání a sama sebe. Tím, že svou tvář vystavovala Božímu láskyplnému pohledu mohla její tvář tuto lásku zrcadlit. Naším úkolem proto není být Matkou Terezou v tom smyslu, že bychom kopírovali její skutky. Naším úkolem je být právě tím, čím máme být my sami! Následovat Matku Terezu pak můžeme v odvaze a ve způsobu, jakým své osobní konkrétní poslání realizovala ona.
Proměněný šavlozubý tygr
Je právě nedělní odpoledne, když píšu tento článek. Sedím u svého počítače, z inhalátoru vdechuji Vincentku a vyháním ze sebe chřipku. V místnosti je se mnou ještě můj syn a na DVD pozoruje dětský animovaný film „Doba ledová“, ve kterém pravěký mamut a lenochod zachraňují pravěké miminko, které ohrožuje zlý šavlozubý tygr. Je to film o zradě a lásce. Hlavně ale o lásce, která dokáže proměnit, naplnit a nasměrovat toho, kdo ji zakusí. (V této pohádce láska proměnila ošklivého šavlozubého tygra).
A o tom je myslím i celý život a život s Bohem. Ten, kdo se vydá cestou zakoušení Jeho lásky, ji pak může předávat dál. A to jen svým nezastupitelným a jedinečným způsobem, protože každý z nás má na světě své jedinečné a nazastupitelné místo a poslání.
Být sám sebou, být tím, čím mě Bůh zamýšlel: toto je odkaz Matky Terezy pro každého z nás.
Se svolením převzato z knihy: Ve víru víry
Několik fotografií z návštěvy Matky Terezy v Praze v kostele sv. Ignáce 1984
