Jak s vírou a se vztahem?

Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit. Je mi 16let a a uvěřila jsem teprve před nedávnem. Každopádně to byl nejlepší krok v mém životě. Rodiče jsou rozvedení. Matka, její nový partner, prarodiče, všichni jsou ateisté - a ani nevědí, že jsem díky svým kamarádkám (skupinky, dorost...) uvěřila. Dokonce ani něvědí že chodím v neděli ráno do kostela - vím že by se mi vysmáli a otec by mi to zakázal.
Před půl rokem jsem začala chodit se spolužákem - byl uplně jiný než ostatní - nemluvil sprostě, přitom se zastal ostatních, moc se mi líbil asi rok. Poznávali jsme se dlouho, a pak z toho vyplynul vztah. Myslela jsem, že je také věřící, ale chodíme spolu už několik měsíců a o Bohu se vůbec nebavíme. Vzala jsem všechnu odvahu a zeptala se a on odpověděl, že je věřící, a že možná ještě víc než já - pak ale nechápu proč se spolu nemodlíme, nemluvíme o duchovním životě. On je narozdíl ode mě pokřtěný, ale nechodí na mládež nebo tak. Já jsem ho chtěla několikrát přivést na naše skupinky, ale pokaždé mám hrozný strach, co na to řekne někdo ze starších - že jsme moc mladí a tak... a budou si o nás šuškat a myslet kdovíco nemáme už za sebou a tak... Zkrátka nedokážu s nikým (v rodině, s bratrem, s klukem) mluvit o Bohu. Přitom bych si to tolik přála. Mám z toho strach a nevím jak začít.
Díky za přečtení.

Milá ...,

Jsem moc ráda, že jsi ve víře našla to nejdůležitější ve svém životě, zvlášť ještě proto, že to doma třeba není vůbec jednoduché, i když si vůbec nestěžuješ. Je proto také dobře, že jsi našla také člověka, který je Ti blízký. Několik měsíců, které spolu chodíte, ještě není tak dlouhá doba na to, aby člověk mohl otevřeně mluvit úplně o všem. Zdá se mi, že cítíš, že Tvůj chlapec věří možná jinak, právě proto, že byl pokřtěný asi jako miminko. Trochu mě ale zarazila jeho formulace, že je věřící možná víc než Ty. Nevím totiž, že by existoval nějaký věrometr, podle kterého by se míra víry dala poznat.

S povídáním o víře to ale není vůbec snadné. Za prvé člověk musí hodně naslouchat, mnohé se dozvědět, hlavně na začátku, má klást hodně otázek, protože i když Bůh na člověku nechce žádné složitosti a úžasné výkony, víra se předává svědectvím a sdílením.

Za druhé člověk není nikdy prorokem ve své vlasti, jak se píše dokonce v Ježíšově případě v Bibli. To znamená, že těžko můžeme mluvit o vlastní víře nevěřícím rodičům, sourozencům, učitelům apod. Znají nás totiž tzv. skrz naskrz a berou hodně často vykládání o víře buď jako poučování, popř.naše vytahování se nad nimi. Lepší je, když víru zakusí na nás druhý člověk podle toho, jak my křesťané žijeme.

Za třetí určitě na skupinkách o víře a o Bohu spolu mluvíte, neznám sice to společenství, na které chodíš, ale bývá to tak. Tam se vlastně mluvit o Bohu učíte! Určitě by bylo přirozené, abys přivedla svého chlapce na skupinku, nakonec by hovor šel mnohem lépe mezi více lidmi. A pak byste mohli pokračovat třeba už sami dva v hovoru dál a opět na skupince příště získávat další podněty. Ve skupince se spolu jistě i modlíte, modlitba by mohla být tématem hovoru pro Vás dva atd.

Nevím, jak se pohlíží u Vás na známost chlapce a dívky, ale určitě se netrap myšlenkami, co by si mohl někdo o Vás pomyslet a snažte se rozvíjet svůj vztah pravdivě, poctivě a čistě. Nevadí, že jste mladí, i mladí lidé si mohou být vzájemnou oporou a mít se opravdově rádi. Naopak společenství - skupinky vztahu velice prospějí, člověk toho druhého může ve společnosti dalších lidí lépe poznat a to je ve vztahu dvou hodně důležité. A konec konců jakékoli skrývání vztahu může vést k domněnce, že je důvod, proč se Ti dva skrývají a nechtějí se s druhými setkat, bavit...

Určitě se ve skupince všichni radují, když tam přijde někdo nový, to se týká jistě i starších. Vzpomeneš si, jak Tě tam přivítali?
Proto i přivedeni dalšího člena by se nemělo setkat s obtížemi, naopak na tom každé společenství křesťanů roste.

Moc Tě povzbuzuji k tomu kroku, z něhož máš obavy. Bylo by určitě dobré vše připravit. Mluvit o tom na skupince, že svého chlapce chceš přivést, trochu jim o něm vyprávět, domluvit se konkrétně na tom, kdy a jak a můžeš skupinku poprosit i o modlitbu za toto setkání.

I na druhé straně je třeba připravit jeho, vyprávět mu o skupince, lidech v ní, programu, aby byl trošku připraven na to, co ho bude čekat. Přijít někam mezi lidi, které neznám, není jednoduché a jistě víš, jak jsi na tom byla Ty, když jsi tam šla poprvé...

Myslím na Tebe v modlitbě, aby Tvoje víra mohla růst a aby vztah a víra nebyly na překážu, ale pomocí v Tvém životě.

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy