Kapitoly
11. 12. 2015
16. 12. 2009
Když je táta pořád v práci
„Kvůli práci musím být často mimo domov. Co bychom měli s manželkou udělat pro to, abychom naše děti i přesto dobře vychovali?“ Otcové určitě nepociťují žádnou radost, když je práce odvádí nadlouho od jejich rodin. „Teprve pozdě jsem si uvědomil, že jsem vůbec neviděl vyrůstat svoje děti,“ svěřil se mi ředitel jedné menší firmy. Dnes si otcové (konečně?) uvědomují, že výchova nenáleží jen matkám, a o to je to pro ně těžší. Ze světa mizí všechny tradiční opěrné body, a tím víc je třeba otců, kteří dokážou být svým dětem oporou. Právě proto se otcové, kteří mají… | Přečíst celý článek20. 5. 2011
Když jsem se vdávala, myslela jsem si, že budu prožívat opravdové štěstí, ale není to to, o čem jsme snili...
„Když jsem se vdávala, myslela jsem si, že konečně budu prožívat opravdové štěstí. Nechci říkat, že jsem dopadla na tvrdou zem, ale stejně, byla jsem opravdu zklamaná… to není to, o čem jsem snila.“ „Když jsem se vdávala, myslela jsem si, že konečně budu prožívat štěstí. Konečně mělo skončit mé dívčí osamocení. Byla jsem přesvědčená, že s manželem, tak okouzlujícím a jemným mladým mužem, jaký byl v době našeho zasnoubení, budeme nejbáječnější dvojicí na světě. Mým přesvědčením bylo, že budeme všechno sdílet – své touhy, myšlenky, plány, víru. Nechci říkat, že… | Přečíst celý článek11. 12. 2015
Když matka vypouští děti z hnízda
Snad nejvíce inspirativní kniha na téma rodičovství, jakou jsem kdy měl v rukou, nese titul: Rodičovství není pro zbabělce. Zdá se mi ale, že existuje ještě něco těžšího než být rodičem – a sice nebýt rodičem. Mám na mysli dobře zvládnout to, když děti opouštějí domov a začínají svůj vlastní samostatný život. Den, o němž jsme dlouho jen snili, je najednou tady – děti jsou dospělé. Jakási matka napsala autorce oblíbených knih o mateřství Ermě Bombeckové tohle: Četla jsem vaše texty o syndromu prázdného hnízda, o období mateřské osamocenosti, když děti dorostou a opustí… | Přečíst celý článek5. 11. 2007
Když nás potká nějaké to trápení
Nacpaní laciným psychologizováním, které nám kladně zaslibuje zbavení se jakéhokoli vnitřního strádání, se domníváme, že je třeba za každou cenu se zbavit veškerého nepokoje, strachu, pochybnosti a stresu. Vycházíme totiž z představy, že k tvůrčímu životu nutně potřebujeme "svatý pokoj" neboli pohodlí. Proto tedy, jakmile se nás občas zmocní nějaké obavy, pochybnosti a neklid, napadá nás jako první řešení psychoterapeutické sezení, které by nám navrátilo psychické pohodlíčko. Semleti psychoanalýzou a terapií se ale začínáme motat jen kolem sebe, zatímco se stáváme lhostejnými a necitlivými k… | Přečíst celý článek8. 6. 2002
Když píšu kázání
Když například píšu nějaké kázání začnu samozřejmě se čtením odpovídajícího biblického textu. Pak přichází na řadu řecký text, příslušné slovníky a ten či onen komentář. To znamená, že kázání začíná v hlavě. Poté se zvednu, jdu do kaple a tam pokleknu, protože co se zrodilo v hlavě, to je třeba přenést do srdce. Místo, jaké zaujímá v životě člověka hlava, je srovnatelné s jednou z vysokých hor v pohoří, zatímco srdce je hlubokým údolím. Když zavoláte z hory do údolí, vzniká ozvěna, echo. Přichází-li zpět, pak se to nazývá správně katecho, katecheze. Neříkáme přece nadarmo: čeho je srdce… | Přečíst celý článek26. 8. 2002
Když v zrcadle nevidíš nic
Filozof G. K. Chesterton řekl, že věřit v neexistenci Boha by bylo podobné jako se jednou ráno probudit, podívat se do zrcadla a nic nevidět. Bez jakýchkoli úvah o sobě, jakéhokoli vnímání sebe sama a představy o sobě samém by nebylo nic, čemu by se člověk mohl přizpůsobovat, a nic, co by mohl upravovat. Sokratovské rčení "poznej sám sebe" by se stalo nemožným. S těmito předpoklady by však život byl tak neúnosný, že se ve filozofii, psychologii a sociologii ozývají hlasy, které v podstatě říkají, že i kdyby žádný Bůh nebyl, museli bychom si nějakého vymyslet, abychom se navzájem… | Přečíst celý článek11. 6. 2003
Když vás manžel nebere vážně
Mnoho manželských párů má přesmutnou zkušenost, jak jejich láska chladne anebo jak jim mezi prsty mizí. Mnohdy je příčina v tom, že oba partneři polykají urážky, k nimž v úzkém soužití běžně docházívá. Nemluvili o tom ze strachu, že by mohli být poraněni ještě více anebo že by tím partnera zatížili. Dosti často to v dobré víře nechali být, aby se všechno ještě nezhoršilo. Ale náhle cítí, že mnohé malé urážky narostly v zeď, která je navzájem dělí. Cítí k sobě vzájemnou nechuť. Láska se zvrátí v nenávist. Anebo dostanou chuť to tomu druhému oplatit. Leckdy si to ani neuvědomují, ale… | Přečíst celý článek25. 6. 2002
Když věci oživnou
Jsem sama doma Barevné ticho pomalu vykvétá v tóny vrací se paměť věcí Zátiší s ovocem voní jahodami a motýl na listu už jenjen vzlétnout V zeleném přítmí zahrady se dívky chystají k lázni Křišťálová váza si stýská bez květin v každé hraně najde slunce skryté slzy Zlacené zrcadlo nic nedojímá vrací každému jeho podobu Pokoj v něm pluje sem a tam tam a sem jak já přecházím náhle nad časem protože nastává hodina jasnozření Moře se téměř vylévá z rámu I já vystupuji ze sebe Přehrady padají Mrtví malíři mi půjčují své oči z nesmrtelných chvílí svého… | Přečíst celý článek19. 1. 2017
Klesali jsme k Měsíci jako v rychlém výtahu
Naše přistávací oblast ležela při severovýchodním okraji Měsíce, takže když se Challenger vynořil zpoza odvrácené strany, zbývalo mi jen patnáct minut, abych ve spolupráci s řídícím střediskem prověřil systémy a dostal povolení pro zážeh k sestupu. Těch pár minut uběhlo opravdu jako nic a s Jackem jsme museli spěšně vykonávat jeden předepsaný úkon za druhým. Houston nám potvrdil, že všechno vypadá dobře, provedl rychlé odpočítávání a v přesně určený okamžik jsem zapnul přistávací motor. Začali jsme se snášet z oběžné dráhy a očima visel na přístrojích, aby mi neunikl… | Přečíst celý článek3. 9. 2008
Kněz a nemocnice
Jak se dívají křesťané na nemoc? V katechismu najdeme hutnou, ale jistě nevyčerpávající odpověď: „Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou ohroženost. Každá nemoc nám může dát zahlédnout smrt. Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti, pomoci mu rozlišit v jeho životě, co není podstatné, aby se zaměřil na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a… | Přečíst celý článek8. 6. 2002
Knězem, biskupem a kardinálem
Při svém kněžském svěcení jsem se sám sebe ptal, kam mě asi vítr zanese. A pak mě napadlo, že příští den, až rozrušen vyslovím při liturgii svěcení před biskupem (a tím před svým mým Pánem) své „adsum“, o to snad ani tak moc nepůjde. Protože jsem však Pánu, jehož knězem jsem se měl následující den stát, chtěl zcela jasně vyjádřit, že jsem připraven nechat sebou disponovat, a sice tak jak on chce, tak jsem vystavil Bohu nevyplněný šek (vidíte vliv mého vzdělání v bankovnictví?). Vzal jsem lístek - a uchovávám jej dodnes - a nahoře jsem nakreslil linku pro částku, přičemž jsem se modlil: „Pane,… | Přečíst celý článek18. 11. 2008
Kněžské počátky na Šumavě, komunistická mračna a útěk přes hranice
Byl jste vysvěcen na kněze po únoru 1948. Nerozmlouval vám to někdo? Bylo to v době, kdy se vědělo, že to církev nebude mít lehké. Kněžskému svěcení předchází jáhenské, kdy už bohoslovec přejímá některé kněžské závazky, například celibát. V době komunistického puče jsme měli právě exercicie, během nichž jsme byli odděleni od světa – nečetli jsme noviny, neposlouchali rádio, s nikým se nestýkali. Najednou do exercicií vstoupil pan biskup Hlouch a řekl nám: „Dříve než přijmete jáhenské a kněžské závazky, vám musím oznámit, že se v naší republice změnil režim. Jsme komunistickou… | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Kníže pokoje
Jedním z početných titulů, které dali starozákonní proroci očekávanému mesiáši, je titul "Kníže pokoje". Touha po pokoji, po míru, je v lidstvu zcela všeobecná. Zvláště silně touží po míru lidé prostí a bezmocní, protože právě oni vždy nesou nejhorší následky násilností, rozpoutaných mocnými tohoto světa. Dějiny světa jsou ovšem jediným řetězcem násilností a válek, dokonce i školní dějepis je takřka výlučně složen z postav mocných panovníků a jejich vyhraných či naopak prohraných bitev. Stačí se rozpomenout na data, která nám samotným z dějepisu utkvěla v paměti. Co nového vnesl… | Přečíst celý článek15. 1. 2002
Kohout a křížová cesta
Každý den jsme se modlili v kapli křížovou cestu. Střídali jsme se ve vedení této pobožnosti. Nadešel osudný pátek, kdy přišla řada na mne. Byla to křížová cesta podle vzoru sv. Alfonse, našeho zakladatele. Došel jsem ke dvanáctému zastavení: Pán Ježíš umírá na kříži. Nastala chvilka tichého rozjímání před umučeným Kristem. Bylo to v červenci, ve tři hodiny odpoledne. Všichni jsme klečeli a v kapli bylo mimořádné ticho. Okno na střechu bylo otevřené. Vtom nečekaně zakokrhal kohout tak nahlas a tak svobodně, až nám zaléhaly uši. Bylo to příliš pro naši bránici - všichni jsme propukli v… | Přečíst celý článek31. 3. 2011
Kolik přátel máš?
„Kolik si myslíte, že máte přátel?“ zeptal se jeden spolucestující druhého během nedávné cesty. Podíval jsem se na něj a předstíral jsem, že si čtu noviny. Ve skutečnosti jsem poslouchal jejich rozhovor, který mě vedl k zamyšlení. „Taky jsem si myslel, že jich mám hodně,“ řekl muž, „dokud jsem nemusel přehodnotit podstatu přátelství.“ „Kdo neví, co je to přítel?“ přemítal jsem. Ale v průběhu rozhovoru jsem si uvědomil, že naše tradiční představa přátelství nevystihuje realitu přesně. Jeho další otázka směřovala více k… | Přečíst celý článek15. 1. 2002
Komentář k pašijím sv. Lukáše
Jidášova zrada (22,3-6) Lukáš vypouští vyprávění o pomazání Mk 14,3-9 snad proto, že v 7,36-50 uvedl podobné vyprávění, a po úmyslu velekněží Ježíše zabít hned následuje Jidášova zrada. Satan, který "vstoupil do Jidáše", je vlastní příčinou zrady, jíž se "vláda tmy" (4,13; 22,53) zmocňuje Ježíše, poté co čekala "až do dané chvíle" (4,13; srov. J 13,2.27). V Ježíšově utrpení se vlastně odehrává boj satana proti Bohu. Odpadlý apoštol, který náležel ke Dvanácti, se obrací na velekněze a velící důstojníky (chrámové) stráže (strategoi) - radí se s nimi, jak by mohl… | Přečíst celý článek29. 7. 2002
Komunismus slibuje ráj, ale připraví peklo
Trochu se pamatuji na kolébku, hlavně na kolébání. Velmi dlouho jsem v kolébce spávala. Někdy jsem křičela a vztekala se: "Maminko, kolíbat, kolíbat!" "To tak," říkala maminka. "Jsem unavená z pole, všechno mě bolí, hlavně ruce, kolíbej se sama." Tak jsem si sedla a kolíbala se… Nejzajímavější byl ve světnici tatínkův tkalcovský stav. Svým věčným rytmem: "na cuker, na kafe" se nechtěl ani zastavit. V zimě jsem při jeho klapání usínala. Za pár let jsem sedávala na jeho zadní lavici - na svůrku - a psala tam školní úkoly. Jemná vata mi přitom… | Přečíst celý článek21. 8. 2006
Komunismus se musí nakonec zhroutit
Pro nikoho by nemělo být obtížné předvídat, zda tento jejich systém absurdní systém plný celé řady křiklavých protiřečení může někdy opravdu fungovat. Musíme konstatovat, že ve svých příslibech lžou, že jejich úvahy jsou plny protiřečení, že jejich nauka je plná hanebností. Soud nad těmito naukami je tedy následující: to všechno nemá konzistenci a musí se to nakonec samo zhroutit. | Přečíst celý článek29. 6. 2007
Komunisté se samopaly přepadli naši školu
Na gymnáziu jste prožil i zábor klášterů a církevních zařízení. Kolem druhé hodiny v noci 13. dubna 1950 se náhle rozsvítilo v naší ložnici světlo. Dovedete si představit reakce pětadvaceti náhle probuzených hochů, když spatřili tři muže v kožených pláštích se samopaly v rukou? Když se ubezpečili, že v místnosti nejsou žádní dospělí, prohlásili, že přišli jen na kontrolu. Zůstali ovšem stát přede dveřmi, aby nás hlídali. Kamarád se dovolil na záchod a po návratu referoval, že dveře ředitelny jsou zapečetěné. Vidět to museli i všichni ostatní, tak se postupně na záchod trousil celý… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
