V poslední době Česká republika prochází velkým úpadkem demokratického vědomí. A v diskusi často zaznívají protichůdné názory na změnu celého systému. Nabízíme vám pár zajímavých pohledů na politiku.
Politické strany?
Demokracie nemůže dobře fungovat v národě, který se nedokáže sám spontánně organizovat a účastnit se politického rozhodování. Proto se domnívám, že nejdůležitějším krokem je zlepšit poměry uvnitř politických stran. Stát totiž nemůže být řízen například jako firma. Řídit stát jako firmu by znamenalo nastolit místo demokracie diktaturu.
Parlamentní demokracie chrání před diktaturou
Ti, kteří vytvářeli parlamentní systém, si byli si dobře vědomi, že člověk je bytost rozpolcená mezi dobrem a zlem, a pokud získá do rukou příliš mnoho moci, je vždy velké riziko, že ji zneužije. Velký křesťanský politický myslitel lord Acton říkal: „Moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně.“ Proto je třeba chránit obtížný, klopotný systém parlamentní demokracie, neboť ona dokáže nejvíc bránit zneužívání moci. Ale dodejme: nikoliv absolutně.
Politika v demokracii má být otevřená a každý má mít právo říct k dané věci svůj názor. Proto je třeba se setkávat s různými skupinami, probírat jejich zájmy, posuzovat, zda jsou oprávněné, anebo zda se snaží urvat nějakou výhodu jen pro sebe. Orientovat se v této obrovské změti není vůbec snadné a pro některé je zde velké pokušení podlehnout korupci.
Práci v parlamentu není v lidských silách zvládnout jednotlivě. Představa, že nebudu volit politickou stranu, ale jednotlivce, je mylná. Práci se zákony je třeba dělat organizovaně a rozdělit si ji, nové politiky pak směrovat k určité odbornosti. Spolupráce musí být založena na vzájemné důvěře, že se při projednávání daného zákona nebo pozměňovacích návrhů skutečně dozvíte to, co odpovídá vašim principům a záměrům. Politická činnost je pak obětí, která si zaslouží veškerou úctu.
Volit podle programu a cílů, ne podle citů
Je potřeba se účastnit politického života v míře, v níž to povolání každého jednotlivce umožňuje. První krok, který by se měl udělat, je účastnit se voleb i předvolebních diskusí. Volit na prvním místě podle programu, podle cílů, o které ta která politická strana usiluje, a posuzovat, zda jsou správné a v souladu s křesťanskými principy. Na druhém místě sledovat, zda lidé, kteří mají tyto programy prosazovat, jsou věrohodní, zda už v minulosti ukázali, že jim jde o dobrou věc nebo jenom o to, aby prosadili sami sebe. Znamená to věnovat pozornost nejen volebním heslům, ale skutečným programům, které strany prosazovaly v minulosti a které hodlají prosazovat do budoucna. Věnovat pozornost lidem na kandidátkách a podpořit je ve sněmovních volbách kroužkováním.
Volební kampaň je formou masové komunikace. Hrají v ní nejdůležitější roli symboly, veřejně známé tváře, slogany a hesla. Politická strana musí nejprve dát o sobě vědět, že existuje, a pak být spojena s určitým jednoduchým tématem, kterému lidé rozumějí. Nabízet již známé tváře anebo ty méně známé nějak propagovat. Tím vším by se volič neměl nechat příliš zmást. Měl by jít pod povrch toho, co volební kampaň říká a soustředit se opravdu na to podstatné, co můžeme očekávat, že politická strana bude dělat podle toho, co dělala v minulosti a zda lidé, kteří kandidují, jsou důvěryhodní.
V našich poměrech se voliči skoro vůbec nezajímají o to, co politik v parlamentu, ve vládě vlastně dělá. Důležité je, jakou má kravatu, jakým způsobem dokáže okouzlit v televizní debatě, anebo co o něm říkají populární osobnosti. Důsledkem je, že tak lidé často zvolili politiky, kteří je potom pochopitelně mohli zklamat. Malý zájem o reálnou práci v politice je bolestný, protože to nejdůležitější se samozřejmě neodehrává na televizní obrazovce.
Sdělovací prostředky, anebo vlastní úsudek?
Důležitou roli v celém politickém procesu hrají sdělovací prostředky. Lidé mají sklon přijímat to, co jim sdělovací prostředky nabízejí, a zaměňovat to za skutečnost. Když se ale díváte na svět jen lupou, tak se stane, že mravence budete považovat za obludu, která ohrožuje váš život, a z tygra uvidíte jenom pár chloupků a bát se ho nebudete. Tím, že lidé příliš podléhají tomu, co jim prezentují sdělovací prostředky, a málo věří tomu, co vidí na vlastní oči kolem sebe, se stává, že v politické diskusi zcela okrajová záležitost, která pro fungování státu nemá velký význam, zakryje klíčovou věc, která se dotkne života každého člověka.
Neodvracet se od politického dění
a kultivovat své názory
Pokud člověk soustavně sleduje politické dění, může rozlišit, které politické proudy jsou mu bližší a které vzdálenější. Zároveň ale nenajde politickou stranu, která by mu programem a složením zcela vyhovovala. To je první těžká volba, kterou člověk musí udělat. V posledním desetiletí se ale stalo, že místo demokratické diskuse o rozmanitých názorech se dostaly do popředí ekonomické a mocenské zájmy. To je jedna z vážných věcí, která veřejnost znepokojila a která by měla lidi trochu mobilizovat, aby se pokusili politickou scénu ve volbách zlepšit.
Neměli bychom podléhat představám, že lze naráz změnit politiku k lepšímu. Jsme poměrně stabilní demokracií, a tak bychom se neměli poddávat hysterickým náladám, které se snaží ve společnosti vyvolávat některá uskupení, aby to posloužilo jejich zájmům. Je třeba trvat na tom, aby politici nejen proklamovali hesla, ale aby hlavně zdůvodňovali svá rozhodnutí. Veškeré politické rozhodování má probíhat veřejně. Hlasovat tajně je možné a správné jenom o osobách. Nejenom na celorepublikové, ale i krajské a komunální úrovni je důležité využívat zákonné možnosti k získání informací. Už před lety se podařilo prosadit zákon o svobodném přístupu k informacím, a tak by se lidé neměli ostýchat je na všech úrovních po úřednících a politicích žádat. Strach různých korupčníků a politiků z tohoto zákona je velký a je škoda, že není dostatečně využíván. Požadovat informace je to nejjednodušší, co člověk může pro zlepšení politických poměrů udělat.
Jít k volbám
Nejít k volbám znamená dát hlas stranám i skupinám, které bych volit absolutně nechtěl.
