6. 7. 2013, Aleš Opatrný | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Křesťanská radost – povinná křeč?

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! (Ž 66,1)

Lze v tomto světě "jásat Bohu"?

Možná že nyní – když čteme tyto řádky, nemáme k jakémukoli jásotu vůbec žádný důvod. A i kdyby - víme o mnoha lidech, kteří se trápí. A kvůli tomu i naše radost dostává jakýsi šedý závoj, nebo se úplně ztrácí.

Lze v tomto světě, kde se děje tolik zlého či tragického, „jásat Bohu, opěvovat slávu jeho jména, vzdávat mu velkolepou chválu“?

Nezávisle na tom, co momentálně prožíváme

Záleží zřejmě na tom, jestli se dovedeme radovat pouze z toho, co vnímáme jen jako osobní zisk, anebo také z toho, co vnímáme jako krásné, dobré, obšťastňující i pro někoho jiného, cizího. Nezávisle na tom, co momentálně prožíváme my osobně.

Jinak řečeno, záleží na tom, jestli jsme zatím poznali Boha jen jako více či méně spolehlivého pomocníčka, který má fungovat na zavolání, anebo jestli v něm vidíme zdroj a původ všech skutečných krás, které jsme schopni vnímat očima, ušima, srdcem. V prvém případě by z "povinné" radosti a jásotu mohla být spíš neupřímná křeč. V druhém případě můžeme - obrazně řečeno jako prorok Jonáš - zpívat Bohu chvalozpěv i v „břiše velryby“ – tedy i v osobních těžkostech a bolestech. To proto, že naše aktuální nesnáze či bolesti sice nejsou (a pochopitelně nemůžou být!) zdrojem momentální radosti, ale na kráse Boží a krásách stvořeného světa nic nemění.

Byla by škoda připravit se o radost z Boha a z jeho stvoření.

Redakčně upraveno

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Aleš Opatrný

Související texty k tématu:

Radost:

Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...

Štěstí:
- Co je to štěstí? (Marie Svatošová)
- Nezbytná podmínka štěstí. (Marie Svatošová)
- Vděčnost přináší štěstí a radost
- Štěstí vděčnosti Vděčnost polidšťuje
- Další texty k tématu štěstí zde

Krize, utrpení:

Dětem se předává neuvěřitelná nepravda Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty.
Stopy v písku Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku...
Utrpení, krize - základní pohled Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat.
Další texty k tématu: krize, utrpení

Příroda

"Zeptej se dobytka, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, mořské ryby vyprávět ti budou"...
Astronaut J. B. Irwin: čemu mě naučil let na Měsíc To, že chodil Ježíš Kristus po zemi, znamená pro mne nekonečně víc než to, že člověk chodil po Měsíci.
Boží láska je jako slunce, které nás zahřívá a proniká tělem Když si sednu na slunce, vím, že mě zcela zahaluje hřejivá láska Boží.
Bůh sám je původcem krásy Z velikosti a krásy tvorstva lze poznat stvořitele…
Příroda - Bohu na stopě Viditelný svět je jako mapa, která zobrazuje nebe - věčný příbytek živého Boha.
Příroda je velkolepá podívaná Tato překrásná „kniha“ se otevírá všem.
Příroda nás může mnohému naučit Zažil jsem nedávno jednu vichřici nad Evropou.
Vytvořily můj rozum nerozumné a náhodné síly? Vznikl jsem z 13,7 miliard let staré hmoty, z mraku prachu a plynů.
Člověk potřebuje přírodu. Zemi ale nelze ždímat jako houbu Člověku se až tají dech, když vidí nádheru nekonečně malých světů pod mikroskopem nebo nekonečně velkých a vzdálených vesmírů...
Poslední člověk, který byl na Měsíci byl česko-slovenského původu Astronaut Eugene Cernan (1934 - 2017) říkal, že "Bůh nám drží palce".
Jiří Grygar - věda a víra Články, přednášky a texty o vztahu vědy a víry
Věřím v Boha . . . Stvořitele nebe i země. . . Nic nevzniklo mimo něho...
Na Zemi jsme jen v podnájmu Těžko najít člověka, který by neměl kladný vztah k přírodě.