Zachránit dítě

Podezření úředníka

z knihy Děti , vydal(o): TRINITAS

Hoch osaměl. Cítil zápach zkažené rýže, zkažených ryb, ztuchliny a plísně, zápach vězení i příbytku stráží. Nedaleko za Peklem protékal kanál. Peklo bylo již vyprázdněno, ale péče o úklid nebyla povinností strážců. Ocitne-li se tam podruhé, bude musit asi dlouho čekati na jitro dne, kdy bude odtud opět vyveden až na vrch za městem či k přístavu, odkud se vozili odsouzenci na některý z korálových ostrovů v zálivu.

Zase měl před očima řadu dní studených a vlhkých, kdy horečka bije ochořelými klouby, a řadu dní dusných, kdy se lidské tělo připaluje jako hmyz. Zase čekání o hladu a bez vody, v potu a nečistotě, v stesku a trýznění těla.

Ale tentokráte bez útěchy. Nebude tam již ani otce, ani sousedů a jejich dětí, ani jiných lidí známých, laskavých a moudrých. Přijdou-li, budou neznámí a v životě vězeňském nezkušení. Zdálo se to beznadějné. Ale tu si vzpomněl na mši; dvojí a trojí. Ti, kteří včera odešli, slyšeli jen jednu mši; on nyní přicházel na druhou. A kdyby ho i podruhé zapomněli popraviti, až znova přijde den východu z Pekla pro všecky, kteří se tam zatím shromáždí, s radostí se vrátí na mši třetí, jako kdysi činil otec jeho o Hodu vánočním.

Tu se vrátil strážce, veda s sebou vojáka, a tvář jeho byla zřejmě zneklidněna nepřátelstvím a touhou po pomstě. Ukázal na hocha vojákovi, který ho popadl neuctivě a táhl ho za sebou rychle, ač toho nebylo třeba, neboť hoch přišel sám a dosud nikdo neměl naspěch, musil-li se dožadovati tak naléhavě a čekati tak dlouho, než byl vpuštěn do Pekla.

Úředník již seděl na rohoži, očekávaje ho na místě svrchovaného Sei Dai Soguna, který jedenáctým rokem slavně řídil osudy Japonska.Hoch byl strčen neuctivě do dveří, sám však se poklonil před úředníkem velmi uctivě po způsobu japonském. Znal již tvář úředníkovu i hlas jeho, nic nového nemohl očekávati, nic nebylo hodno pozornosti, velel však mrav, aby byla zachovávána uctivost k soudci, který se chystal mluviti věci zbytečné.

Slyšel otázku, kdo jest, kdo ho sem poslal, co přinesl a co chce. Úředník se divil jeho odpovědi a tázal se ho přísně, kdo jej navedl, aby tak činil a tak mluvil. Hoch však nebyl přístupen slovům dobrotivým. Tu se tedy úředník tázal, proč minulého dne utekl z místa popravy.

Bylo to míněno posměšně a opovržlivě. Tvor, který uprchl z místa popravního, byť sedmiletý, nemohl býti považován za ušlechtilého. Ale snad se lekl a nabyl poznání, že správnější jest podrobiti se zákonu Kubosamovu. Byl mlád, jeho lícím se mohla ještě vrátiti spanilost a jeho srdci veselí. Úředník byl ochoten zachrániti dítě.

Tu hoch viděl, že jest nucen hájiti svou čest lidskou proti podezření úředníkovu, a se smutkem žaloval na nepozornost strážců a katů, kteří jej minuli a odstrčili, ač stál připraven mezi ostatními.

Úředník nelibě nesl tato slova hocha, urputně pohrdajícího milosrdenstvím lidským; slova, která se mohla státi velmi těžkým obviněním a přinésti zlou odměnu těm, kteří se snad dali pohnouti soucitem, neznajíce dobře účinků jedu, který cizinci vlévali do srdcí obyvatel této země bohů. Proti tomuto zlu musil chrániti nevinné.