Sekce: Knihovna
I. Společensko-kulturní kontext.
Situacez knihy Stáří - křesťanský pohled. , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
1. SituacePo šedesátce se vstupuje do tzv. "třetího věku". Není dosud jisté, zda pokrok v lékařství posune maximální délku lidského věku, která se pohybuje kolem sta let.
Stále větší počet lidí však dosahuje vysokého věku.Vytváří se proto vzhledem k předcházejícím generacím odlišné proporce mezi počtem lidí, kteří přesáhli šedesát let věku, a mladšími. Tento společenský jev je stále patrnější především v nejvyspělejších zemích v souvislosti s pozvojem lékařské vědy a se snižováním porodnosti.
K problému většího počtu starých lidí se řadí problém společenský a psychologický, způsobený technickým pokrokem, který s přibývajícím věkem odsuzuje lidi k odloučenosti. Zkušenost starého člověka bývá méně hodnocena než pružnost mládí, pokud jde o přizpůsobivost novinkám na poli vědy. Proto se dává přednost mládí před stářím.
Důsledek je nelidský: současná společnost prodlužuje život, ale lidé ztrácejí chuť žít. Starý člověk se cítí izolovaný a vyloučený na okraj společnosti, která mluví o ekonomické zátěži způsobované množstvím starých lidí, především nejsou-li soběstační. Stáří, podobně jako utrpení a smrt, vede ke krizi našeho pojetí života.
2. Perspektivy.
Na sociologické rovině se nabízí hypotéza pozdějšího odchodu do důchodu, protože pokrok v lékařství a sama technizace dovolují prodlužovat aktivní věk člověka. Relativně malá skupina pracujících by nebyla tolik zatížena obživou nejmladších a nejstarších. Návrh má svůj význam, ale pouze odsouvá daný problém, neřeší ho.
Navrhuje se také oddálit co nejvíce hospitalizaci starších lidí vytvořením nových forem péče: domácí péčí a vznikem zařízených ambulantních středisek. Cílem je udržet staršího člověka co nejdéle v prostředí pro něj přirozeném nebo alespoň zřizovat domovy hotelového typu, uzpůsobené starším lidem, v nichž by se cítili přirozeně hned z několika důvodů: obsazení by bylo smíšené, obyvatelé by se mohli volně pohybovat a měli by aktivní účast na provozu spojenou s odpovědností.
Na psychologické rovině se doporučuje, aby lidé udržovali přátelské vztahy před dosažením důchodového věku také mimo rodinné a pracovní vztahy, i kdyby tím měly posledně jmenované částečně trpět [Přátelství].
Starý člověk má dodržovat dietu ve stravování. Neměl by zanedbávat fyzický pohyb a kulturní a společenské zájmy, vše samozřejmě v rozumné míře, aby neškodil ani okolí, ani sobě.
Jsou to platné náměty, ale zůstává otazník: jaký smysl má stáří?
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
Autor: G. Davanzo
