Josef Maureder, SJ

Jak se v tom vyznat?

Josef Maureder SJ (* 1961) Od r. 1979 jezuita. Kněz, psycholog a psychoterapeut. Od r. 1996 je odpovědný za pastoraci povolání. Vede „dům Manresa“ v rakouském Linci, kde si mladí dospělí vyjasňují povolání... V češtině vyšla jedna z jeho knih: Porozumět Božímu volání / Různé aspekty rozlišování životní cesty člověka

Má Bůh i pro mě nějaký úkol a poslání? Týká se Boží po/volání i mě? Co mi může Bůh nabídnout do mého všedního života? A co já Bohu? Nabízí Bůh i řešení do života, který by se dal označit "zpackaným"? A jak se v tomto všem zorientovat? Jak rozlišovat?
Ptejte se v online rozhovoru, který proběhne ve čtvrtek 31.5.2007 od 11:00 do 12:00. Otázky ale můžete klást již nyní! (V ten samý den v 16:00 bude mít P. Josef Maureder veřejnou přednášku na téma "O Božím povolání" - Pastorační středisko Praha).

Rohovor překládá Jindra Hubková, zapisuje Zuzana Kaušková, následnou gramatickou korekturu provádí Kristina Hrušková.

 
Redakce webu vira.cz:
Jak rozpoznat své celoživotní poslání, nasměrování?
Josef Maureder, SJ:
Bylo by důležité nejdřív poznat dobře sám sebe, aby člověk vycítil, kde má silné stránky a slabiny. Sebepoznání je důležitým předpokladem, aby člověk vycítil, jak se můj život může vydařit, protože totéž si přeje i Bůh. Proto je důležité poznat to, co je pro mne přirozené - povahu a také své touhy. To, co jsem, a to, co bych rád byl, co si přeji, po čem toužím. Ukazuje to na to, co chce taky Bůh. Samozřejmě musím dbát na všechno, co se děje kolem mne, na to, co mi říkají druzí lidé, přátelé, představení, církev atd. Protože i skrze ně ke mně mluví Bůh. Je třeba naslouchat sobě, také druhým lidem a skutečnostem kolem mě, protože ve mně i v těch druhých zaznívá Boží hlas. Na této cestě je šikovné hovořit s někým, kdo má mou důvěru, tedy mít duchovní doprovázení, abych nezabloudil. Bůh si přeje, aby se můj život povedl. To je cesta, po které můžu jít, po které chci jít a po které mám jít. Když tento trojzvuk jediného Božího hlasu zazní v akordu, bude můj život šťastný a já své životní rozhodnutí zvládnu učinit. (Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 10:18)
Redakce webu vira.cz:
Jak každodenně rozpoznávat aktuální Boží vedení?
Josef Maureder, SJ:
Svatý Ignác z Loyoly doporučuje každodenní cvičení, jak každodenně slyšet a porozumět Božímu volání. Dvakrát za den se člověk posadí na čtvrt hodiny a podívá se zpátky na uplynulý půlden Božíma očima. Všechno, co jsem zažil, setkání, rozhovory, úkoly, všechno přináším před Boží tvář. V tomto tichu před Bohem si mohu uvědomit, co jednotlivé události znamenají v jeho očích. Tím získávám schopnost poznat, kam mne zve, a pochopit ji jako směrovku - ukazatel svého života. Přitom je důležité říct skutečně stop, pustit všechno z ruky a zklidnit se. Abych nezaměňovat svoje nápady s Božím hlasem. Jsem si jist, že když člověk toto cvičení důsledně dodržuje, dokáže i během všedního dne rozpoznat Boží vedení. Bude pozorný k sobě samému, ke druhým lidem a k Boží přítomnosti a vedení. (Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 10:26)
Redakce webu vira.cz:
Co může Bůh nabídnout do všedního života jednotlivého člověka? A jak to poznat?
Josef Maureder, SJ:
Bůh si přeje darovat člověku smysl života. V dějinách spásy Bůh znovu a znovu nabízel tento smysl prostřednictvím Písma a proroků. Pro křesťana je tím nejkrásnějším Božím darem osoba, život a poselství Ježíše Krista. Po Ježíšově vzkříšení a nanebevstoupení byl zaslíben jeho Duch svatý, který nás chce vést ke zdařilému životu. Bůh nám chce svým Duchem svatým darovat smysl života, chce nás vést ke svobodě, abychom nalezli radost a tak dospěli k vnitřnímu pokoji. Svoboda, radost a pokoj jsou také poznávacími znameními pro nás vhodné cesty. A to má význam pro náš úplně obyčejný život. Když žiji s Bohem, osvobozuji se od nezdravých závislostí na pomíjivých skutečnostech, objevuji novou životní radost, protože můj život má smysl, a dokážu v sobě objevit vnitřní pokoj a přijmout ho jako dar, který mně přinese více štěstí nežli sláva, bohatství a moc. Přátelství s Bohem mně v každodenních úlohách pomůže nalézat hodnotu a smysl i v maličkostech a daruje mi osobní naplnění. Jakmile spolu s Bohem objevím správné životní rozhodnutí, usnadní to i moje každodenní drobné rozhodování v maličkostech.(Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 10:32)
Redakce webu vira.cz:
Nabízí Bůh i řešení do života, který by se dal označit "zpackaným"?
Josef Maureder, SJ:
Každý člověk má možnost začít v každém okamžiku nanovo. Ať už se v jeho životě děje cokoli. Takové je osvobozující a zachraňující poselství života Ježíše Krista. On nám ukazuje milosrdného Otce, který nás očekává a přijímá poté, co jsme se provinili, a který nás utěšuje, když nepřízeň osudu překřížila naše plány. Bůh se staví na stranu ubohého člověka. Bůh umí psát rovně i na křivých řádcích. Boží odpověď na "zpackaný" život je soucit a milosrdenství. Člověk je pozván, aby odevzdal Bohu do rukou i ten "zpackaný" život, protože Bůh i z toho dokáže vytvořit něco krásného. Blaise Pascal říká výstižně: "Nelze ani domyslit, co dokáže udělat Bůh ze zlomků našeho života, jestliže mu je zcela přenecháme". (Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 10:43)
PK:
Proč Bůh potřebuje lidi, když by si dobře mohl vystačit sám, když je Bůh...?
Josef Maureder, SJ:
Bůh skutečně člověka nepotřebuje. Ale na druhé straně ho potřebuje, aby ho mohl milovat. Láska se chce darovat. Je to největší radost pro milujícího, že se jeho láska k někomu dostane. Láska se dostává ke své dokonalosti právě tím, že se rozdává a probouzí lásku v druhém. Příklad: rodiče mají největší radost, když mohou milovat své děti a jejich láska je přijímána, a když se z jejich dětí posléze stanou milující lidé. A dokonale si to můžeme - lidskými slovy - představit na Bohu. Bohu dělá největší radost, když se může darovat - rozdávat - svobodné bytosti, jakou je člověk. Milující já potřebuje svobodné ty, aby dokázalo být v plnosti já. Filozoficky řečeno: pouze milující já je úplné. Proto potřebuje ty. (Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 10:48)
Pavla:
Proč Bůh nezamezí špatnému a zlému lidskému jednání?
Josef Maureder, SJ:
Bůh stvořil člověka ke svobodě. Bůh samozřejmě mohl zabránit veškerému zlu; kdyby jako loutkář všecko řídil a vodil, pak by zabránil tomu, aby člověk působil zlo jinému člověku. Pak by zabránil tomu, aby se lidé dopouštěli mravně zlého jednání. Jenže cena za to by byla velmi vysoká. Choval by se k člověku jako k loutce, vyloučil by tím jeho svobodu. Takovou bytost - takového člověka by si ale Bůh nepřál, protože jedině svobodná bytost je skutečným partnerem vztahu a přátelství. Zlé jednání lidí - ano dokonce utrpení, které si lidé navzájem působí - jsou cenou lásky. Protože Bůh miluje, obdaroval člověka svobodou a ponechává mu prostor i pro eventuelní zlé jednání. Přesto smíme Boha prosit, aby se dotkl našeho srdce i srdcí ostatních lidí - abychom mohli dobře žít a jednat. Ale Bůh bude vždycky jednat tak, že respektuje naši svobodu.(Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 10:54)
Petr Procházka:
Pokud tedy bůh existuje, jak lze dokázat, že s lidmi má dobré úmysly a ze není veden nějakým rozmarem, škodolibostí, či dokonce zlým úmyslem? Vždyť kolem je tolik zla, naschválů, podvodů a podrazů!!!
Josef Maureder, SJ:
To je důležitá otázka. Rád bych ji zodpověděl zcela z křesťanského hlediska. O Bohu bychom toho věděli skutečně málo - kdyby on sám nežil, nehovořil a nejednal mezi námi v osobě Ježíše z Nazareta. I proroci a filozofové nám toho sice o Bohu hodně řekli, ale to jsou pouze moudré myšlenky o tom, jaký by Bůh měl být. Ale v Ježíši Kristu nám Bůh ukázal svou skutečnou lásku, svou radost z vydařeného života a to, jak člověk může dojít spásy. Ježíš udělal všecko pro to, aby člověka pozvedl. Ujal se zvláště lidí na okraji, a nám tak dal pocítit, že Boží srdce tluče pro člověka. Ježíš šel dokonce tak daleko, že vytrpěl nepochopení a násilí od lidí a že na ně odpověděl láskou, čímž přeťal bludný kruh zla. Otevřel a umožnil východisko. A to, že je ve světě pořád hodně zla, pozvodů a lsti, spočívá v nutné svobodě člověka, protože Bůh mu ji nechce vzít. (Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 11:00)
Rut:
Co je podle vás posláním člověka?
Josef Maureder, SJ:
Každý člověk je povolán, aby byl celým člověkem: aby se mohl rozvíjet, aby dokázal žít ve společenství, aby se dokázal realizovat v práci a aby dokázal využít svého talentu a nadání ve prospěch druhých. Povolání být v plnosti člověkem dostali všichni lidé. Tak zní základní Boží touha ohledně člověka. Ale teď to přijde: aby člověk mohl být v plnosti člověkem, nesmí přicházet zkrátka jeho duchovní rozměr. Může si připouštět otázky, které jsou otázkami života: otázky, kam život spěje - otázky po důvodu života a otázky po jeho smyslu. Jen ten, kdo se vyrovná se smrtí, dokáže říct také naplno ano životu. Tím se dotýkáme duchovní oblasti - duchovního rozměru života. Chce-li být člověk zcela člověkem nesmí vynechat duši. Otázka Boha patří k jádru vydařeného života. Člověk má být otevřený Duchu a zároveň zcela v těle. Tak zní základní povolání každého člověka. Člověk, který se stal v plnosti člověkem, se otevírá i druhým. Stává se milujícím člověkem. Jako křesťané vnímáme Boží povolání poznat jeho přítomnost a poselství v Ježíši Kristu, učit se ho milovat a žít podle jeho poselství. To znamená být křesťanem. Takové je druhé povolání - k němuž nás volá Bůh. Z toho vyplývá třetí způsob povolání. Ten, kdo přijal Ježíšovo poselství srdcem - kdo pochopil, jak nás Bůh miluje a co všechno pro nás vykonal, ten spolu s apoštoly řekne: "Je nemožné, abychom mlčeli o tom, co jsme viděli a slyšeli". Takový člověk se stává svědkem poselství a milujícího jednání Boha. On nebo ona se stává - v tom nejlepším slova smyslu - misionářem. Takové je trojí povolání člověka.(Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 11:08)
Michaela:
Lze spolehlivě rozlišovat mezi Božím vedením (třeba i na nestandardní životní cestě) a matoucím ovlivňováním naší mysli jinými silami?
Josef Maureder, SJ:
Bůh chce duši utěšit způsobem, který jeho útěchu činí trvalou. Obvykle vyvolává jeho Duch a jeho hlas v naší duši radost, vnitřní svobodu a pokoj. Když sv. Ignác z Loyoly četl Bibli a životopisy svatých, pocítil oheň, sílu a pokoj v srdci. A i když přestal číst, tato útěcha v jeho srdci zůstávala. Ale občas také sáhl po rytířském románu, a ve své fantazii si představoval, jaké úžasné věci by mohl vykonat pro dámu svého srdce. Byl to pravý španělský rytíř. Při tomto fantazírování také prožíval sílu, oheň a příjemný pocit. Ale měl takovou zkušenost, že tentokrát tato vnitřní útěcha zmizela, jakmile přestal číst a zaměstnávat svou fantazii. V jeho duši zůstala jen prázdnota a sklíčenost. Tak zakusil, co znamená rozlišování duchů. Pochopil, že dobrý duch nepůsobí jen na okamžik, ale že poskytuje trvalejší útěchu a pokoj. Zatímco pochybné pozemské útěchy fungují v daném okamžiku, ale natrvalo mívají často špatný účinek. Boží pokyny a hlas se projevují "dobrým Duchem", který působí, že se celý život daří. Naopak klamné síly předstírají okamžité uspokojení, které se ale v průběhu času může projevit jako škodlivé, ba dokonce ničivé. (Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 11:20)
Kristýna:
Často myslím na to, jak lidé prožívají své stáří. Mnozí z nich byli hodně aktivní, angažovali se třeba i pro svobodu své vlasti, pro mír... Teď jsou někteří odkázáni na pomoc druhých (a to třeba jen v maličkostech, jako je pomoc při výstupu z autobusu...). To pro ně nemůže být jednoduché, možná jim to přijde dost ponižující. A jistě to může být i důvod pro touhu ukončit svůj život. Jak můžou i v takovéto situaci vnímat, že jejich život je dar a zázrak. A jak jim v tom můžeme pomáhat my mladí? Děkuji!
Josef Maureder, SJ:
Pro starší lidi je zcela jistě těžké přijímat slábnutí fyzických i duševních sil. Když člověk v takové situaci zůstane sám, dostavuje se často smutek a možná zoufalství. Nezřídka je v krizových okamžicích napadá myšlenka ukončit život, tak jak píšete. Z mnoha rozhovorů vím, jaká radost a povzbuzení je pro ně, když jim mladí lidé prokáží pozornost a soucit. Pozornost a pochopení jsou prvním krokem k pomoci. Většinou jde o maličkosti, které se mohou změnit ve zcela konkrétní pomoc: něco jim donést, nakoupit, vyřídit něco na úřadě, atd. Ale většinou je pro ně mimořádně důležité popovídat si s nimi. Když mají mladí o starší lidi zájem, objeví spoustu možností, jak jim konkrétně prospět. Vnímám ve vaší otázce velký cit pro tuto záležitost. (Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 11:39)
Hanka:
Mohla bych Vás o něco poprosit? Jestli ano, tak prosím o vaši modlitbu za mé hledání a budoucí cestu - i když předpokládám, že se za nás hledající modlíte často, přesto ujištění dodává sílu a pozvedá z prachu. Díky moc :)
Josef Maureder, SJ:
Prosíte o mou modlitbu za vaše hledání a vaši budoucí cestu. Velice rád to udělám a poslední roky jsem to dělal pravidelně - každodenně. Jsem přesvědčen, že právě tato prosba najde u Pána sluch, protože jemu na tom záleží, aby váš život, život každého člověka, byl šťastný a vydařený. On vám dá svoje znamení a lidi, kteří vám poskytnou pomoc pro další krok. Bůh vám žehnej.(Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 11:45)
Martina:
Žiji částečně v nevěřícím prostředí a tak mě někdy napadá: Počítá Bůh i s mými blízkými, kteří jsou nevěřící? Děkuji
Josef Maureder, SJ:
Dobře si uvědomujete, že jen nemnozí lidé ve vašem okolí jsou otevření pro Boha. Bůh čeká na každého člověka s trpělivostí a láskou. Také on vnímá danou situaci jako bolestnou - lidsky řečeno - protože jenom otevřenost vůči němu může přinést člověku skutečné štěstí. Lidé, kteří Boha neznají a nehledají, si musí zbožštit něco pomíjivého, aby měli něco, pro co se vyplatí žít. Nebo se utápějí ve velice krátkodobých potěšeních. Když společnost nemá Boha, potřebuje modly. Problém: modly nedodrží, co slíbily. Zklamání a frustrace se začnou šířit. Přesto Bůh nikdy nepřestává dávat svá malá znamení toho, že působí také v životě těchto lidí a ve zdánlivě ateistické společnosti. Šance k obrácení je tu v každé chvíli. A my sami ji pořád potřebujeme.(Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 11:48)
Františka A.:
Nakolik ovlivňuje naše povolání prožitky z dětství nebo výchova? Jaká úskalí při hledání povolání mohou nastat, pokud jsou narušeny vztahy s nejbližšími příbuznými a vztahy (nebo postoj - představa) s muži? Děkuji.
Josef Maureder, SJ:
Samozřejmě, že zkušenosti z dětství a výchova ovlivňují naše pozdější životní volby a naše povolání. Pokud jsou vztahy narušeny, budou negativně ovlivněny i všechny budoucí vztahy. "Pouze na půdě smíření je možný zdravý růst." Na cestě povolání je tedy užitečné nejprve tyto narušené vztahy zpracovat, aby se srdce a duše osvobodily a člověk aby byl schopen k druhým přistupovat s důvěrou. Pokud byl narušen vztah k opačnému pohlaví, jak prozrazuje vaše otázka, samozřejmě bude velice těžké rozhodovat se v takových otázkách, jakou je třeba manželství. V každém případě bude znamenat zátěž pro budoucí partnerství. Rozhovor s odbornou kompetentní osobou by mohl pomoci odstranit blokády a do jisté míry zmírnit problémy. Tím se otvírá cesta, jak prožít celou širokou paletu možností křesťanského povolání.(Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 11:55)
Lukáš:
A počítá Bůh i s postiženými, nemocnými, starými, kterých jsou plné ústavy a starobince?!?
Josef Maureder, SJ:
Zdá se mi, že právě postižení, nemocní a staří lidé jsou Božím poselstvím tomuto světu. Nemoc nebo slabost druhého člověka může a má probouzet lásku v druhých. Jsou Božím voláním, abychom naši náklonnost a lásku k druhému člověku nepodmiňovali výkonem, silou, mládím, krásou, protože každý člověk má svou důstojnost bez ohledu na krásu, věk či schopnosti. Ti lidé, které zmiňujete ve své otázce, jsou proto šancí pro okolí, jak dozrávat v milující lidi. Ale ještě více rozhoduje o povolání těchto lidí, aby přijali svou situaci, a tak zůstali otevření pro Boha. Když svůj zápas, nouzi a pochybnosti svěří Bohu, mohou vyrůst do zcela nového vztahu k Bohu. Zažil jsem postižené a nemocné, kteří měli takovou vnitřní svobodu a štěstí, jaké jsem stěží nalezl u zdravých a silných. Někdy zahrnuje Bůh plností svých darů právě tyto lidi. Ale rozhodně nejde o nějakou jednoduchou cestu.(Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 12:00)
Mirka:
Jak se ubránit pocitům beznaděje, když na dlouholeté modlitby o rozpoznání povolání nepřichází odpověď (nebo možná přichází, ale já jsem "nahluchlá" či jinak neschopná to rozšifrovat)? Je možné, že je to v podstatě jen "o rozhodnutí" se pro jednu z cest?
Josef Maureder, SJ:
Mám radost, že své hledání Boží vůle skutečně předkládáte v modlitbě jemu. Mám radost, že pokládáte Boha za tolik důležitého a že se na něho neustále obracíte. Skutečně je to někdy až k uzoufání, že Bůh hovoří tak málo zřetelně. Jeho znamení jsou velmi zdrženlivá, ponechávají člověku svobodu. Když si Bůh od vás něco přeje velice zřetelně, pak je to i na jeho odpovědnost, aby vám poslal taková znamení, kterým budete rozumět. A pokud to Bůh nedělá, máte svobodu, a můžete si vybrat, co poznáváte v dané chvíli jako nejlepší. Tato svoboda je zároveň zodpovědnost. Vy sama zodpovídáte za své rozhodování. Možná si Bůh přeje, abyste právě tuto odpovědnost přijala a učinila následující krok. Je pochopitelné, že by bylo snažší kdyby Bůh hovořil trošičku zřetelněji, ale chopte se své zodpovědnosti beze strachu, protože Bůh jde s vámi. Kdyby v těch následujících krocích něco nebylo tak, jak má, poznáte to v modlitbě. Udělejte to, co byste si přála udělat z lásky k Bohu a k lidem.(Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 12:08)
:
Otče, děkuji moc za Vaše nádherné odpovědi, za Vaši návštěvu v Praze, za možnost tohoto rozhovoru. Ve své odpovědi píšete, že jakmile spolu s Bohem objevím správné životní rozhodnutí, usnadní mi to každodenní drobné rozhodování v maličkostech. Jak, prosím, Vy formulujete své životní rozhodnutí? Děkuji Vám za odpověď.
Josef Maureder, SJ:
Životní rozhodnutí je základní orientace v životě. A v tomto základním zaměření se snažím vyjasnit si, s kým žiji, pro co žiji a jak žiji. Pro mě osobně to znamená: jsem jezuita, žiju v komunitě, dávám svůj život do služby poselství Ježíše Krista a to všechno se snažím dělat prostým způsobem, tak, jak jsem toho díky svému obdarování schopen. Toto životní rozhodnutí ovlivňuje každodenní rozhodování tak, jak přichází: kdy říkám ano a kdy musím říci ne. Pro vás bude toto možná vypadat trochu jinak, ale odpovědi na výše uvedené otázky budete muset zvládnout ve svém rozhodování i vy. Přeji vám mnoho požehnání na vaší cestě. (Odpovězeno: 31. 5. 2007 v 12:20)
vira.cz:
Vážení čtenáři, děkujeme za pozornost, kterou jste věnovali tomuto rozhovoru. Protože přišlo opravdu veliké množství otázek, nebylo bohužel z časových důvodů možné zodpovědět všechny. Přejeme Vám vše dobré!