PhDr. Petr Goldmann

Ptejte se psychologa !

Petr Goldmann * 1955 Praha. Klinický psycholog, psychoterapeut. President Asociace klinických psychologů, vyučuje na pedagogické a teologické fakultě UK. Je aktivní v Hospicovém občanském sdružení Cesta domů a jako manželský poradce. Spoluautor knihy Základy klinické psychologie. Autor pojednání Co potřebuje zpovědník znát z psychopatologie. Ženatý, otec dvou synů.

Jak se nezbláznit z Vánoc? Jak neočekávat od Vánoc neočekávatelné? Jak se vypořádat se zvýšenou nervozitou, stresem a konflikty? Jak si nenechat okolnostmi vnutit takové Vánoce jaké nechceme? Jak se vypořádat se vzpomínkami, které nás zahánějí do náruče smutku?

 
redakce webu www.vira.cz:
Jak se kolem Vánoc vypořádat se zvýšenou nervozitou, stresem, konflitky a hádkami? (Doma, na ulicích, v obchodech...)
PhDr. Petr Goldmann:
Především je třeba vědět, že doba, kterou považujeme za dětsky pohádkovou, je nabitá různými složitými úkoly, které se netýkají jenom nás osobně. Každý, koho potkáváme, má před sebou stejný úkol - připravit hezké Vánoce. Pokud se těchto lidí sejde 10 milionů v republice, je zřejmé, že musí docházet i ke konfliktům. Prvním a základním krokem je tedy uvědomit si, že jsme na tom všichni stejně a že tak, jak jsem já uspěchaný a možná nervózní, tak prožívají předvánoční stres i všichni ostatní. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:31)
redakce webu www.vira.cz:
Jak neočekávat od Vánoc neočekávatelné? Můžeme vůbec něco očekávat. A co pro to ne/dělat?
PhDr. Petr Goldmann:
Důležité bude říci si, co skutečně očekávat můžeme. Pak zjistíme, že naše očekávání jsou velmi různá a přitom se stejným nárokem na svoji platnost. Jsme v různém věku a v různých životních situacích, a proto je třeba vědět, že navzájem sladit všechna očekávání je nemožné. Můžeme se pokusit o průnik množin našich různých očekávání a doufat, že se v tomto průniku sejdeme. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:34)
redakce webu www.vira.cz:
Jak se vypořádat se smutnými vzpomínkami a ev. melancholií, které Vánoce některých lidi provázejí?
PhDr. Petr Goldmann:
Vánoční doba je pro mnohé také dobou vzpomínek a sentimentu. Pro někoho z nás jsou to vzpomínky radostné a příjemné, často spojené s dětstvím. Ne každý má však dětství takové, že se k němu ve vzpomínkách rád vrací. A naopak, ve vánoční dobu se nám jakoby samy vynořují vzpomínky nejen na doby dávno minulé, ale na naše blízké, kteří nás již opustili. Tyto vzpomínky mohou být úzdravné, ale také někdy mohou otvírat staré rány. Je dobré, když si dokážeme říci, že ta setkání, která se již nemohou uskutečnit, mají cenu právě ve své uzavřenosti. V každém z těchto setkání bylo jistě i něco dobrého, co ve vzpomínkách zůstává. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:36)
redakce webu www.vira.cz:
Jak si myslíte, že by se měly prožívat Vánoce z křesťanského úhlu pohledu?
PhDr. Petr Goldmann:
Myslím, že my křesťané narozdíl od nevěřících máme zásadní výhodu: víme, co slavíme. I když se nám oslava Vánoc z našeho lidského pohledu nezdaří, víme, že to podstatné je pro nás pro všechny někde za obzorem, ke kterému jdeme. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:40)
Eliška Perlikova:
Děti mají rády blískavé věci, těší je pocit hojnosti. Obchodníci tuhle snadnou manipulovatelnost využívají. Jak děti této manipulace uchránit?
PhDr. Petr Goldmann:
Děti mají rády pouťovou a cirkusovou zábavu. Pokud ji dostávají v přiměřené míře, není v tom žádný problém. Pokud se k této blýskavé zábavě přidá přebarvená televizní produkce, mají děti pocit, že toto je celý estetický svět. Je na nás, aby naše děti viděly, že nám se líbí i jiné věci, které na první pohled tak snadno nezaujmou. V některých rodinách se osvědčuje dát důraz na to, že blýskavé pozlátko je zábavou pro malé děti, a pro vás - velké - už existuje svět dospělé krásy. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:41)
Dominik D.:
Pane doktore, jsem rad, ze se na Vanoce podiva nekdo i takhle z jineho uhlu. Vsude jsou samy hlasky tipu "vanoce - svatky klidu, pokoje" atd., ale nikdo nerekne jak se vyporadavat s normalni frustraci! Reknete mi prosim, co delat, kdyz mame doma male deti, prdvanocni pripravy absolutne nestihame, Vanoce se blizi, a nervozita doma vzrusta uz jen tim, ze se blizi, pak tim, ze opet nebude napeceno vse, "co ma byt upeceno" (nevim kdo urcuje tu latku?), nebude uklizeno, darku sice bude prehrsle, ale asi zase bude chybet nejaky ten vysneny pocit takove te vnitrni plne radosti (z Vanoc, darku atd...). Nyni chapu mnohe lidi, ktere jsem slychaval rikat, ze by bylo lepsi, kdyby Vanoce vubec nebyly a chapu tez lidi na Vanoce se opijejici. Je mi jasne, ze mi nereknete presne co a jak mam delat, ale budu vdecny za nejake navedeni, protoze uz opravdu nevim jak na to. Proboha, vzdyt jsou mnohdy Vanoce pravymm opakem toho, s cim se neustale spojuji, jak se neustale dokole definuji... Diky!
PhDr. Petr Goldmann:
Vánoce se svými obrovskými nároky přinášejí frustraci všem, ktří mají na starost uspořádání jejich oslav: tedy především dospělým a rodičům. Dohodnout se, jak budeme Vánoce slavit, může být velkým problémem. Nejenže neexistuje objektivní pohled na to, co je správná oslava, ale především právě kolem Vánoc máme často své jedinečné niterné představy, které bychom rádi naplnili. Zde může být veliký rozdíl, jak mezi jednotlivými rodinami, tak mezi muži a ženami. Pro ženu jsou Vánoce často příležitostí k tomu, jak dát věci do pořádku. O jaký pořádek se jedná, se často manželé nemohou shodnout. Někdo bude zdůrazňovat pořádek v duši a ve vztazích - ale to je druh pořádku, ke kterému se dochází velmi obtížně. Proto je pro mnohé dosažitelný alespoň pořádek v předmětech kolem sebe. Na tom není nic špatného, pokud si uvědomíme, že se skutečně jedná pouze o dosažitelný a hmatatelný obraz něčeho mnohem důležitějšího a mnohem hůře dosažitelného. I na takové "maličkosti" jako je pořádek doma je ovšem potřeba statečnosti a tolerance obou stran. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:44)
:
Pane Doktore,jak prozit Vanoce v klidu, kdyz je vsude kolem plno jidla a ja trpim bulimii a nemuzu se z ni dostat?
PhDr. Petr Goldmann:
Je nepochybné, že pro vás budou Vánoce velkou zátěží. Ve vašem případě se osvědčuje, pokusit se zorganizovat svá vánoční setkání tak, aby přinášela co nejméně bulimických svodů. Je dobře se na tom, pokud je to možné, domluvit i s vašimi blízkými, aby vám v tom mohli pomoci. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:52)
M. Novotný:
Vážený pane doktore, mám ve svém okolí několik lidí, o kterých vím, že jsou pro ně Vánoce těžké (z různých smutných důvodů). Absoltuně nevím, jak jim nějak prospět. Mám tendenci spíš se jim v tyto dny vyhnout, abych v nich rozpačitým přáním nejitřil bolestivé rány. Prosím, poraďte mi, jak jim být spíš prospěšný, než naopak... Děkuji Vám za takovýto skvělý rozhovor!
PhDr. Petr Goldmann:
Musíme vědět, kolik máme vlastních sil. Pokud se necítíte dostatečně silný na rozhovor s vašimi smutnými přáteli, bude možná nejlepší, když se jim v tuto dobu skutečně vyhnete a místo toho na ně budete v dobrém myslet. I doba povánoční, která již není tolik vypjatá vánočními očekáváními a obavami, je stále dosti citlivá k tomu, abychom uskutečnili některá důležitá setkání. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:54)
Bohumír Novotný:
Slučování psychologie, víry a náboženství mi připadá nebezpečné tak, jako hledání společných pojítek v Darwinismu a víře. Myslíte si to také?
PhDr. Petr Goldmann:
Psychologie, víra a náboženství jsou různé oblasti našeho života. Je jisté, že nejsou totožné, ale zároveň se spolu občas dotýkají. Záleží na nás, zda tento dotyk je nám ku prospěchu, nebo zda je zdrojem zamlžení hodnot. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:56)
P.L.:
Jak slavit rodinne svatky v rodine, kde jsou vztahy pod bodem mrazu? Ach jo.
PhDr. Petr Goldmann:
Úsporně. Jak v oblasti materiální, tak vztahové a emoční. Kdybychom slavili Vánoce s neznámými lidmi, také by naše projevy byly úsporné a přesto bychom takovou vánoční oslavu dokázali uskutečnit. Pokusme se, aby oslava v rodině, jejiž vztahy nejsou dobré, byla úsporně slušná a korektní. Kdybychom se pokoušeli o víc, patrně by vznikl prostor pro naše dávné rozepře. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:57)
LT:
Dobry den, jsem neverici a chtel bych se zeptat, jak si myslite, ze lze o vanocich skloubit pocit, ze je clovek hnan do soukoli komerce s tim, ze vanoce pro nas muzou mit a snad i maji nejaky hlubsi vyznam? A jeste k tomu ma clovek neustaly pocit (vyvolany reklamou a vyvolavaci emoci), ze nejak nedostacuje idealu vanoc (malo nakupuje, malo dela rodinne pohody, ma malo druhu cukrovi ad, atd...).
PhDr. Petr Goldmann:
Ideálu Vánoc nedostačujeme nikdo. Dokonce mu nedostačují ani výlohy našich obchodních domů. Přesto i pro člověka, jenž o Vánocích neslaví Kristovy narozeniny, jsou tyto svátky výzvou. Možná, že je to jediný čas v roce, kdy jsme, pod negativním pocitem uštvanosti, schopni a ochotni se alespoň na chvíli zamyslet o základních otázkách lidství. Otázky na to, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme, si mnozí z nás kladli v době dospívání. V dospělosti nás tyto důležité otázky napadají alespoň kolem Vánoc. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 13:59)
Petr Hlaváč:
Nebudu se ptát, jen s dovolením vyjádřím svůj názor: Nejsem nejmladší je mi 40 a kolem mně už zemřelo pár blízkých, ať jsou to rodiče, nebo přátele, zároveň mám tři děti v pubertě, přesto pro mě Vánoce nikdy nebyly stresujícím obdobím. Komentáře ve smyslu Vánoce = stres, ve mně spíše vyvolávají dojem problému vytvořeného na objednávku (podobně jako při přechodu na letní čas), aby měly média o čem mluvit, případně snahu, nám krásné křesťanské svátky pořádně znechutit, protože už tyto samotné komentáře v labilních lidech můžou stres vyvolat. S pozdravem
PhDr. Petr Goldmann:
Máte štěstí, že patříte do té menšiny lidí, kteří vánoční stres neznají. Skutečnost je ale neúprosná: nejen podle statistik, ale i podle mé klinické zkušenosti, vánoční stres existuje a pro někoho může být neunesitelnou zátěží. Kolem Vánoc přibývá např. depresivních problémů se všemi nebezpečími, které k nim patří. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:03)
Petr:
Reaguji na předešlý příspěvek. Nedávno jsem četl statistiku, že PŘEDvánoční stres priožívají ze tří čtvtin ženy, (muži jsou "v pohodě" :-). Je to možná mužskou flegmatičtější výbavou, ale asi dost možná spíše tím, že ženy doma vše "oddřou" a muži si pak užívají pohody Vánoc. Zažil jsem to jako malý kluk doma a vidím to i u svých přátel (sám jsem samozřejmě jiný :-). Jen se zeptejte své ženy, kolik toho na ni padá! A nejde ani tak moc o to kolik se toho má stihnout (fyzicky), jako spíše o to, kolik toho na člověku "psychicky" visí... Přirovnal bych to zahlcené paměti RAM v počítači... A osobně si nemyslím, že předvánoční stres je "problém vytvořený na objednávku". Je to jen reakce na situaci, která se kolem Vánoc bohužel rozjela.
PhDr. Petr Goldmann:
Větší zátěž ženy je dána nejenom tím, že doma více "oddře". Samotný původ je v tom, že žena většinou cítí jiný typ odpovědnosti za svoji rodinu. Žena má svoji představu, jak Vánoce mají probíhat a co jim musí předcházet, aby bylo všechno v pořádku. Mužova představa nemusí být nutně lenošivá, ale často bývá úplně jiná, než představa ženy. Někde stačí dohodnout si v přípravě Vánoc své odlišné role a vzájemně je respektovat. V některých rodinách dobře funguje to, že ženská část peče a vaří, zatímco mužská část shání nezbytné pochoutky, ty pak honí se sekáčkem po podlaze kuchyně a nikdo nepochybuje, že role obou zúčastněných stran je náročná. V jiných rodinách funguje ještě výraznější rozdělení rolí - zatímco maminka vaří, tatínek vezme drobotinu na procházku k Vltavě. Je jen otázkou názoru, která z těchto činností je otravnější. Že jsou obě užitečné, o tom není pochyb. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:06)
Monika:
Vzájemný vztah mezi maminkou mého muže a její tchýní (manž. babičkou) je velmi napjatý. Bojím se, že při nadcházejících setkáních celé rodiny u svátečního stolu, dojde k výbuchu zadržovaných negativních emocí. Jednu hádku mezi babičkou a tchánem (jejím synem) jsme absolvovali o víkendu. Co s tím, když jsou u toho i naše malé děti? I já jsem z toho dost napjatá a vysiluje mě předstírat, že je vše v pořádku. Nikdo kromě mě a mého muže není v rodině věřící. Můžeme nějak "vyprovokovat" usmíření, když se vzájemné křivdy (skutečné i domnělé) skládaly celá léta? Děkuji za odpověď. Monika
PhDr. Petr Goldmann:
Nenuťte se předstírat, že je vše v pořádku, když tomu tak není. Na druhou stranu vaše děti by měly být upozorněny, že vztahy v širší rodině nejen nemusí, ale ani nemohou být ideální. To, jak zvládáte kontakt s rodiči manžela, jakkoli ne ideálně, je pro vaše děti velkou školou. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:11)
Bohuslava:
Zvát, nebo nezvat nevěřící členy rodiny na půlnoční? Nemáte nějaký typ, kam by je bylo možno přivést a neodradit? (-:
PhDr. Petr Goldmann:
Půlnoční je často jedinou církevní akcí přijatelnou pro nevěřící. Nepřeceňujme, ani nepodceňujme její vliv na nevěřící návštěvníky. V praxi se ukazuje, že víc než konkrétní kázání, působí na návštěvníky atmosféra slavnostního chrámu. Jestli někdo bude přemýšlet i o jiných věcech, než o svíčkách a kadidlu, je už jen jeho věcí a dárkem od Pána Boha. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:13)
Radomír L.:
Poraďte, prosím, lze si Vánoce vychutnat a nepřežírat se?(Myšleno doslovně i obrazně - prožít kavlitu oproti kvantitě...)
PhDr. Petr Goldmann:
Asi bychom neměli zapomínat na zbytky naší vůle. Zkusme doslovně i obrazně jist do polosyta. V tom nám nemůže pomoci nikdo jiný než my sami. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:15)
Radomír L.:
Lze se (nejen o Vánocích) vyrovnat s hnusným broukem v hlavě, který se jmenuje závist a neustálé srovnávání (se) a hledání zelenější trávy?
PhDr. Petr Goldmann:
Se závistivým broukem se bojuje velmi nesnadno - je to jednak otázka životní zkušenosti a jednak otázka vrozené dispozice. Měli bychom mít radost i z drobných úspěchů - jedním z nich by mohlo být přání, aby sousedova koza nechcípla a já si mohl opatřit zrovna takovou. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:17)
:
Jeste k te zavisti: a co kdyz vim, ze si zadnou "kozu" jako soused nikdy neporidim a ze on ji ziskal navic tak, ze okradl druhe? A me to stve (protoze okradat nikoho nechci - anebo nemam odvahu?
PhDr. Petr Goldmann:
Je moc dobře, že nikoho okrádat nechcete, nebo k tomu aspoň nemáte odvahu. Když se mi líbí sousedova kradená koze, opatřím si morče a brzy zjistím, že je mnohem roztomilejší. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:18)
Radomír L.:
Jsem o Vánocích z dárků spíš zaskočen (nikdy jsem asi nedostal to, co bych opravdu chtěl), ale nechci zarmoutit své blízké? Lze to nějak řešit?
PhDr. Petr Goldmann:
Dárky jsou jenom zástupným symbolem naší neschopnosti vyjádřit, že máme někoho rádi. Z tohoto pohledu je naprosto jedno, co dostaneme. Důležité je, že se na nás někdo vzpomněl. Pokud se nám dárek líbí, je to k tomu šlehačka na dortu. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:19)
Edita, 29 let.:
Sami jsme věřící, Vánoce slavíme v poklidu a v pohodě, málo dárků, žádný zběsilý úklid, spíše to duchovno, chceme k tomu vést i naše děti. V širší rodině pravý opak a hora materiálních darů. Přejídání se, a u našich návštěv pak dotazy na nás :" vy neslavíte?" Jak jim říct, jak to máme my? Nechci jím moralizovat a dělat chytrou, když ale začnou vypočítávat co vše dostali, a vyptávat se, co jsem dostala já, nevím kudy kam.:-)) A pokračuje to u dětí...nevím moc co s tím, jak na to jít diplomaticky. Děkuji. E.
PhDr. Petr Goldmann:
Myslím, že to děláte dobře - víte, co slavíte a tento důvod je důležitější, než materiálno ve vašem okolí. To by měly vědět vaše děti a většinou to také děti dobře přijímají. Zvlášť o Vánocích bývají vnímavé i k tomu, aby pochopily, že naši pomoc potřebují lidé, kteří jsou v daleko nuznější situaci. Děti snáze přijmou omezení svých materiálních darů, když vědí, že naše rodina dala část prostředků dětem mnohem chudším. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:20)
:
Jsem věřící, ale příjde Štědrý den a já jsem k "nesnešení". Vše mi vadí, ještě máme doma 16tiletého syna,chtěla bych pro něho a manžela vytvořit pohodu, opak je pravdou.Po celý rok jsem celkem v pohodě.Zdravím .Marie
PhDr. Petr Goldmann:
Zkuste manželovi a synovi předem říci, že se blíží Vánoce a že budete k "nesnešení". Že to nejspíš patří k vašim Vánocům, že tím nemyslíte nic zlého a že je to pro vás samotnou těžké. To, co se nebojíme pojmenovat, i když se to ve své podstatě nezmění, společně snáze uneseme. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:23)
Tity:
Dobrý den. Chci se zeptat, jak se vypořádat s množstvím formálních návštěv příbuzných, se kterými za celý rok nejsme v kontaktu. Máme konečně dva dny volna, pro sebe, pro děti, a slušnost "velí" setkat se, neboť je to bratr manžela, syn otčíma, bratr matky, atd. a odmítnout návštěvu znamená konflikt či odsouzení v rodině. Bohužel ani s manželem nejsme v této otázce zajedno.
PhDr. Petr Goldmann:
Obávám se, že v řešení této otázky, je vhodnější přistoupit na názor toho "slabšího". Pokud si jeden z partnerů myslí, že by zpřetrhal rodinné vztahy tím, že neobejde povinné návštěvy, je asi nejvhodnější to respektovat. Řekněme si, že absolvované návštěvy patří ke skutkům milosrdenství a snad se tím stanou trochu snesitelnější. Organizaci vzájemného usmíření bych nechal někomu vyššímu. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:25)
Tity:
Mám ještě otázku, jak co nejvíce "okouzlit" dětem Vánoce? Kdo tedy naděluje dárky? A jak požádat příbuzné, aby děti neměly několik nadílek na návštěvách pod různými stromečky? Jsme ochotni si pro jejich dárky dojet a nadělit je o Štědrém večeru. Jedná se o malé, předškolní, děti.
PhDr. Petr Goldmann:
Velký rozdíl bude, pokud jste rodina věřící či nevěřící. Osobně doufám, že ve věřících rodinách nadělují dárky rodiče. Pokud ne, považuji za nebezpečné, kdy zvolit vhodný čas k tomu, aby se děti dozvěděly, že Ježíš a Ježíšek jsou dvě různé osoby - a z toho jedna pohádková. Která je ta pro dítě osoba reálná, nemusíme mít možnost dostatečně ovlivnit. V rodinách nevěřících je možná neškodné pohádkového rozdělovače dárků zavést. V našem multikulturálním světě je skoro jedno, zda je to americký Santa Klaus nebo sovětský Děda Mráz. Vánoce jsou pro děti samy o sobě tak kouzelné, že je není třeba ještě více přislazovat. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:27)
Jarmila z Olomouce:
Vážený pane doktore, nemáte nějaký (psychohygienický) tip, či trik, jak prožít Vánove, aby nebyly člověku k úhoně? :-) Přeji Vám pěkné Vánoce!
PhDr. Petr Goldmann:
Užitečné je uvědomit si, že Vánoce přežijeme, ať chceme či nechceme, a pak máme před sebou celý rok, abychom se vzpamatovali a mohli si dělat navzájem radost, kdykoli nás napadne. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:32)
Jan M.:
Dobrý den, nevím někdy vlastně, jak dárky dávat a přijímat. Někdy je to spíše taková křeč. Řekněte mi, prosím, jak prožívat obdarování a darování, aby to plnilo svůj smysl a nebylo to jen (prázdné) zahrnování. Děkuji!
PhDr. Petr Goldmann:
V daru je potřeba vnímat úmysl obdarování. O Vánocích je to snaha udělat si navzájem radost - a to je víc než každý dar. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:32)
čtenář 29 let:
Dobrý den, máme doma malé děti a v současnosti máme nějak dost honičku, včetně nějakých nemocí. Vánoce se ale blíží a nevím, jak být manželce účelně nápomocný a taky nevím, jak jí mám srozumitelně sdělit, že když nebude vše připrveno, tak se nic neděje. A vlastně ani moc nevím, co by v přípravách mělo mít přednost, co Vánoce vlastně udělá Vánocemi. Nemáte k tomu nějaký postřeh?
PhDr. Petr Goldmann:
Manželce sdělte, že když nebude vše připraveno, tak se nic neděje - že je to vaše osobní předsvědčení, ale že se pokusíte respektovat její pohled na věc. Nápomocný své ženě budete nejlépe tak, když ji požádáte o konkrétní nápad na to, jak ji pomoci. Je běžné, že ženina výzva, aby muž doma uklidil, je pro manžela tak nepřehledná, že pod její tíhou rezignuje. Mnohem efektivnější bývá, když ten, kdo domácí úklid organizuje, sdělí konkrétní úkoly - Vyluxuj obývací pokoj. K takovému úkolu lze po jeho splnění přidávat další. Výzva - Ukliď tady, je pro některé z nás naprosto nepřehledná a tedy nesplnitelná. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:33)
Eva:
Dobrý den, nevadí že vůbec nepozoruji a nechybí mi kouzlo Vánoc? Děkuji Eva 24let
PhDr. Petr Goldmann:
Pokud vám nechybí kouzlo Vánoc, tak je to v pořádku. Z vašeho věku odhaduji, že už žijete jako dospělá, ale bez dětí. Kdy jindy si má člověk užít to, že neoslavuje jako malé dítě. Pokud by vám nechybělo kouzlo Vánoc a kolem vás by se přitom batolily vaše děti, pak by bylo dobré začít přemýšlet, jestli někde něco nechybí. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:36)
Pavel:
Zdravím Vás! Co si myslíte o "společenské poptávce" na trávení Vánoc? Že se peče, uklízí, smejčí, nakupují blbiny, protože "se to má" ? Není ten problém v malém sebeprosazení a osobní odvaze jít proti proudu? - Přípravy a prožití Svátků ne tak, jak je skutečně chceme mít prožité, ale "jak se to má"? A jak "se to má" nám nejlíp vysvětlí na NOVĚ, nebo ne? V této souvislosti mne zajímá i Váš názor na společenskou konvenci obecně. Jinak Vám s (mojí již) manželkou děkujeme za velmi pěkné přednášky při přípravě na manželství, přejeme krásné prožití Vánoc a vše dobré. Pavel
PhDr. Petr Goldmann:
Společenské konvence nám život ztěžují i usnadňují. Pro většinu z nás nám pomáhají chovat se způsobem, který je pochopitelný a přijatelný, jak pro nás samotné, tak pro naše okolí. A to není málo. Pro ty z nás, které konvence svazují, je náš postmoderní svět naštěstí již natolik široký, že se lze po vzájemné dohodě dohodnout jistě na krásném a netradičním slavení svátků. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:38)
Lukáš N.:
Dle mého Vánoce nemůžou za to, že je lidi mnohdy naprosto zprznili. Co si myslíte, že může být přínosem Vánoc pro člověka dnes? A hlavně: jak k tomu mám dospět?!
PhDr. Petr Goldmann:
Pokud o Vánocích neslavíte narozeniny významné bytosti, může být užitečné vzít si tento svátek jako zástupný symbol všech ostatních svátků. Pro někoho to může být slunovrat, pro jiného vietnamský nový rok, ale pro všechny doba, v níž přemýšlíme nad světem a svém postavení v něm. že toto přemýšlení může být sentimentální i depresivní, už asi všichni víme. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:41)
OL:
Jak prozivate Vanoce Vy, pane doktore? Co byste doporucil osvedceneho?
PhDr. Petr Goldmann:
Jako většina křesťanů. Když uklízím, utěšuji se, že je to přece jen o něco lehčí než uklízet své nitro. Když mě štvou moje děti, říkám si, že ony to tak nemyslí, i když to tak strašně vypadá. Když je doma spěch a nervozita, utěším se tím, že ten opravdový svátek (Boží hod), je již zpravidla mnohem klidnější a odpovídá tomu, co chceme o Vánocích slavit. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:44)
redakce webu www.vira.cz:
Jak se tedy z Vánoc nezbláznit?
PhDr. Petr Goldmann:
Pokusit se uvědomit, že v životě jsou důležitější věci než Vánoce. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:47)
redakce www.vira.cz:
Vážený pane doktore, děkujeme Vám, že jste se s námi a našimi čtenáři podělil o Váš čas i o Vaše zkušenosti a přejeme Vám vše dobré, nejen o Vánocích!
PhDr. Petr Goldmann:
Děkuji za vaše otázky. (Odpovězeno: 16. 12. 2004 v 14:47)