Józef Augustyn

aneb: krize otcovství nese hořké plody

Józef Augustyn SJ Zkušený duchovní rádce a autor mnoha úspěšných knih. Narodil r. 1950 v polských Olpinách. V roce 1965 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, o 11 let později přijal kněžské svěcení. Po filozofických a teologických studiích v Polsku studoval spirituální teologii na Gregoriánské univerzitě v Římě. Přes dvacet let je činný jako animátor ignaciánských exercicií, je konzultantem Komise pro výchovu Polské biskupské konference a poradcem polského ministra školství. Dva roky pracoval v Radiu Vatikán, je šéfredaktorem čtvrtletníku Duchovní život. Přednáší na Vysoké škole filozoficko-pedagogické v Krakově, kde zároveň i žije. Je autorem několika desítek knih, z nichž přes 20 bylo přeloženo do češtiny. K tématu otcovství mu vyšla v češtině malá knížka "O otcovství" a nová kniha "Být otcem". Více se o J. Augystynovi můžete dočíst v knižním rozhovoru "Oni nás stvořili", nebo v rozhovoru pro Katolický týdeník.

Ptejte se na téma otcovství Jozefa Augustyna v internetovém rozhovoru ve čtvrtek 13.5.2004 od 13:00 hod. Otázky můžete klást již nyní. Rozhovor proběhne v rámci květnové návštěvy J. Augustyna v ČR.

 
vložila redakce webu vira.cz:
 Z anotace rozhovoru: Otcovství není moc populární téma. Jedná se ale o prubířský kámen celého rodinného života. Je totiž velmi snadné budit dojem hlubokého zralého mateřství, protože vztah dítěte k matce je velmi silný. Síla tohoto vztahu ale může být klamná: skutečný vztah, pravý a zdravý, totiž musí jít ruku v ruce s velikou svobodou. Pokud akcentujeme jen emocionální vazbu, anebo dokonce emocionální uspokojení, můžeme sami sebe snadno klamat." (Józef Augustyn)
redakce webu www.vira.cz:
Co si myslíte, že je základním úkolem otce naučit svoje děti? Jak toho prakticky a jednoduše dosahovat?
Józef Augustyn:
Poskytnout pocit bezpečí svým dětem a předat jim radost ze života. A ten úkol bude potom různý, jestli se je pro syna nebo pro dcerku. Pro syna by měl být otec silným vzorem totožnosti, dceři by měl předat především pozitivní obraz muže. Jak dceři tak synovi by měl ukázat správný způsob úsilí o vlastní život.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:10)
Jan M.:
Zdravím Vás, jak byste radil řešit situaci, kdy otec (někdy) žárlí na své děti, kterým se matka (jeho žena) věnuje.
Józef Augustyn:
Vyplývá z toho, že není dobrý vztah mezi manželi. Prvním úkolem otce i matky není vytvářet vztah k dětem, ale budování vlastního vzájemného vztahu manželského páru. Pokud se rodiče velmi milují, z jejich vzájemné lásky se živí i jejich děti. Žárlivost na lásku otce nebo matky je v rodině velmi zhoubná. Bylo by dobré pohovořit si upřímně s manželkou a snad by bylo dobré využít odborné pomoci mimo rodinu. Naše odpovědi nejsou přesnou diagnózou, pouze určitým ukazatelem hledání.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:12)
J.P.:
Jiste máte zkušenosti ze své praxe s manželstvími, které právě "neklapou". Co byste poradil člověku, který není právě ve svém manželství spokojen a naplněn, jak by měl být dobrým otcem svým dětem? Je to dosti náročné, když vztah neklape a chcete, aby to alespoň neodnesly ty děti.
Józef Augustyn:
Už jsme hovořili na to téma v předchozí otázce. A tím že jsme v kontaktu se svými dětmi nejsme vyvázáni z povinnosti snažit se o lepší vztah k životnímu partnerovi. Čím lepší bude manželský vztah obou rodičů tím méně výchovných problémů s dětmi.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:15)
Alois:
Jak si myslíte, že je dobré vyvážit přísnost, důslednost a ev. tresty s láskou a vlídností - abych dítě ani nedrtil, ale ani nerozmazlil, ev. nenechal rozmazlit od manželky, babičky apod?
Józef Augustyn:
Ta otázka obsahuje celé umění otcovství. Na jedné straně otec má být autoritou, silnou oporou a rádcem v těžkých situacích a na druhé straně by měl být laskavý, vlídný, velice otevřený. Podmínkou je zbavit se strachu a pocitu ohrožení. A na druhé straně je potřeba překonat nezdravou mužskou ješitnost a hrdost. Strach působí, že je muž na jedné straně příliš tvrdý a nebo naopak příliš měkký. Umět vycítit co dítě potřebuje otci poradí, co v konkrétní situaci použít. Buď něco rozhodně zakázat nebo přikázat, nebo projevit pochopení, laskavost. Otcovo chování určují potřeby dítěte. (Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:17)
M.:
Podla vasho zivotopisu, vy sam nie ste otcom. Myslite si, ze je mozne dobre radit inym v niecom, s cim nemam intimnu skusenost? Podla mna nie.
Józef Augustyn:
Ano, nejsem otcem ve fyzickém smyslu, ale to vůbec neznamená, že bych neměl zkušenost otcovství. Nemluvíme tady pouze o úzkém smyslu otcovství. Pokud by bylo takto izolováno, stává se banalitou. Teenager se může stát otcem ve fyzickém smyslu, a většinou je to dramatická situace pro něho i pro jeho dívku, fyzické otcovství musí být doplněno emocionálním a duchovním. Kněz může být v postoji otce, i když sám nemá děti. Svou znalost otcovství čerpám především z četných rozhovorů s mladými, kteří mi vyprávějí o svých problémech. Polské vydání knihy o otcovství jsem věnoval všem, kteří touží po otcovství. Patří těm, s nimiž jsem hovořil.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:21)
Marian:
Ako vnimate potreby dnesnych mladych v oblasti duchovneho otcovstva? Je vobec treba este dnes duchovny otec?
Józef Augustyn:
Je velice třeba. Kněží by právě dnes měli zaujímat otcovskou roli. Duchovní otcové by měli být prostředníky mezi otci a syny, kteří jsou často ve velice konfliktním vztahu. Duchovní otec může syna učit otevřenosti vůči otci a otce může přesvědčit o potřebě péče o syna. Ale všechny by měl učit, že zdrojem otcovstí je Bůh.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:24)
JMM:
Dobry den. Cital som Vasu knihu o otcovstve - je zamerana na prirodzene otcovstvo v rodine. Mna by zaujimalo nieco viac o duchovnom otcovstve. Mohli by ste mi poradit nejaku literaturu na tuto temu? (chcem o tom pisat diplomovku). Vdaka.
Józef Augustyn:
Neznám literaturu českou a slovenskou na toto téma. Duchovní otcovství je velice příbuzné duchovnímu vedení a v publikacích o duchovním vedení by také mělo být reflektováno duchovní otcotvství. Další inspirací mohou být knihy o Božím otcovství. Je to důležité a zajímavé téma. Proto je chvályhodné, že se stává předmětem diplomové práce.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:27)
marie:
Jsem věřící, chodím s klukem, který věří jen z tradice.Mám obavy z toho, že když se vezmeme, neudržím víru v rodině a to je pro mne dost důležité.Jaký na to máte názor?
Józef Augustyn:
Nebojte se. Pokud je váš chlapec poctivý, tak i když nemanifestuje svoji víru, můžete mu důvěřovat. Vzájemná úcta je základem všeho. Tím, že vstupujete do manželství, nic neuzavíráte, naopak, všechno se otvrá. Proč byste tedy měla najednou přijít o svoji víru? Vážíte-li si dnes svojí víry, je to díky Boží milosti. Ta vás neopustí ani zítra. A pokud je vám něco drahé, bude to vzácné i vašim dětem a možná vlivem svědectví vaší víry změní časem i váš muž svůj postoj. Je třeba svěřit život Bohu a příliš se netrápit budoucností, protože "dnešní den" má svých starostí dost.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:29)
Leoš:
Otče, četl jsem Vaši knihu Sexualita v lidském životě a proto bych se Vás chtěl zeptat na otázku masturbace. Už asi od 10 let mám totiž s touto věcí velké problémy. Dnes, kdy je mi 35 let a jsem bohužel svobodný, se jedná o masivní formu (jsou období, kdy až třikrát denně). Jedná se patrně o závislot, reakci na přísnost otce v dětství, izolaci a samotářství, neurózu. Snažím se žít poctivě křesťansky, ale právě tento hřích mi zabraňuje přistupovat k Eucharistii. Jak rozlišit, kdy se jedná o těžký hřích a kdy o lehký? Jak z toho postupně ven? Rady zpovědníků, že se má stres a samota ventilovat jinak, nepomáhají. Psycholog namítne, že se na tom není nic patologického, jak se tvrdilo dříve. Děkuji za odpověď a také za mnoho Vašich přínosných publikací.
Józef Augustyn:
Téma masturbace je velice složité. A v tomto chatu není místo na nějakou širší diskusi na toto téma. Dovolil bych si odkázat na mou knihu, která také vyšla v češtině Sexuální integrace. V církevních dokumentech, je toto téma zpracováno velice lidským způsobem. Rád bych povzbudil ke čtení článku KKC č. 2352. Hovoří se tam, že v určitých aktech masturbace je mravní odpovědnost omezena. Poukazuje to, že v určitých situacích lze přistoupit k eucharistii, ale je třeba konzultovat se zralým znalcem morální teologie. Týká se to zvláště situace, kdy je masturbace spíše problémem než mravní volbou. Tu věc je třeba posuzovat velice opatrně a naše rada může být pouhým ukazatelem směru, jak situaci řešit. Nejprve je potřeba rozlišit vlastní situaci v osobním dialogu s někým zkušeným.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:32)
Lubormír Ř.:
Dobrý den, až jako rodič si uvědomuji, že vlastně toho svému dítěti nemám moc co dát. Jak mohu svým dětem předat radost ze života, optimismus a naději do budoucna atd., když to vše sám nemám?!
Józef Augustyn:
Určitě není pravda, že byste nic nedokázal předat svým dětem. Spíš bych si myslel, že se velmi negativně díváte na vlastní život, protože v našem životě je spousta obyčejných, krásných a důležitých věcí, které často nedokážeme docenit. Ale se svými dětmi se dělíme právě o tyto obyčejné věci. Možná by bylo dobré snažit se o větší kreativitu. Pozorovat své děti, naslouchat jim - ony sami poukážou na to, co potřebují a co byste jim jako otec měl poskytnout.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:37)
Veronika:
Nakolik platí, že člověk promítá svůj vztah k otci do svého vztahu k Bohu Otci?
Józef Augustyn:
Existuje vztah mezi obrazem Boha jako otce a otcem rodiny. Na jedné straně obraz otce rodiny je východiskem, aby si člověk vytvořil pojem Boha jakožto otce. Na druhé straně Ježíš říká, že si lidé nezaslouží titul otce, protože otec je jenom jeden - v nebi. Na jedné straně je potřeba očišťovat obraz pozemského otce tím, že si uvědomím, že nebeský otec je někdo jiný než můj tatínek. Na druhé straně je třeba prosit Boha v kontemplaci Ježíše, abychom poznali, kým opravdu je nebeský Otec.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:40)
Milan:
Hovoří se o ztrátě identity muže a ženy. Myslím, že to s otcovstvím úzce souvisí. Jak a kde má dnešní muž (či žena) najít svoji identitu?
Józef Augustyn:
Vůbec nemizí totožnost muže a ženy, ale dnešní civilizace se snaží stírat rozdíly mezi mužem a ženou. Celá kultura byla nesena vzájemnou přitažlivostí opačného pohlaví a dnes tím pohrdáme. Ženy začínají s muži soupeřit, muži se cítí ohroženi a začíná nezdravý vzájemný spor o prvenství. Druhým negativním prvkem je erotizace jakéhokoli mezilidského vztahu, kdy muži hledí na ženu jako na předmět uspokojení svých potřeb a naopak. Je nutné očistit vzájemné vztahy, hledět na sebe nezištněji a znovu získat onu původní přitažlivost odlišných pohlaví - to je cesta znovuobjevení vlastní totožnosti. Žena nutně potřebuje přítomnost muže, aby objevila své ženství, a muž potřebuje ženu, aby objevil své mužství. Potřebuje to nikoli k vlastnímu využití, ale ke kontemplaci a k obdivu.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:43)
ŠaGi:
Dobrý den, když to trochu přeženu, příliš sám nevím, jak se mám v dnešním světě, v práci, v politice, v mém manželství a též ve výchově orientovat. Nejsem asi vůbec dobrý člověk, manžel, nevím, jak být otcem, atd. Moc mi ale ani nepomůže, když stále slyším co a jak bych jako otec měl a neměl... Spíše bych potřeboval vědět, jak k tomu dojít, ale nějak stravitelně, ne aby to byl další úkol, na který mi už nezbyde čas. Potřeboval bych spíše inspiraci k postojům, praktické povzbuzení, než další úkoly, nereálné laťky, ani ne další praktickou příručku, resp. "návod a manuál na dobrý provoz přístroje jménem otec"... Nabídnete něco? Přeju vám výdrž a to, abyste svým úsilím něčeho dobrého dosáhl.
Józef Augustyn:
Problém dobrého otcovství nespočívá na nedostatku času. Máme-li srdce otevřené pro své děti, tak jestliže máme hodně práce, můžeme být dobrými otci. Chováme-li svého potomka v srdci, on to vnímá, i když jsme daleko. Moderní technika nám poskytuje nebývalé možnosti a možnost udržet kontakt s dítětem existuje, i když jsme fyzicky daleko a máme málo času. Krátký hovor s dítětem dvakrát třikrát denně telefonem může být důležitým způsobem, jak mu předávat lásku. A když je tatínek doma, měl by se snažit dítě zvát do všeho, kde je jeho přítomnost možná. Je dobré dobře využívat víkendy, prázdniny, aby byl otec s dítětem delší dobu. Jestliže někoho opravdu milujeme, vždycky si na něj najdeme čas. Otec by měl mít děti radši než svou práci. Pracovně vytíženým otcům je třeba čas od času připomenout, že za jejich rakví nepůjdou plody jejich práce, ale děti. (Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:48)
Zd.P.:
Když jsem vyzýván, abych vložil otázku, tak ja ji tedy vložím: jak mám být dobrým otcem, když bych nejraději z domova odešel? Neklape nám to se ženou. Žena tvrdí, že jsem pro ni důležitý, ale z jejího chování mám opačný pocit. Může to být i mým ne příliš vyvedeným dětstvím, ale někdy mám pocit, že by si má žena vystačila s našimi dětmi, které mi připadnou, že jsou pro ni dlůležitější naž já. Samozřejmě našimi neshodami naše děti trpí. Já jsem v našem vzutahu dost nejistý, žena se věnuje dětem a své práci a já bych se opravdu nejraději sebral a odešel jinam, za jinou, a promiňte, někdy bych si to i nejraději hodil, ale nejde to, Bůh by tím asi nebyl příliš nadšen. Někdy opravdu nevím,kudy kam...
Józef Augustyn:
Ten problém je vážný. Je dobré, že je to jenom pokušení. Protože mnozí už vykonali to, k čemu vy jste jenom pokoušen. Nebylo by dobré dramatizovat situaci, ale dopřát si čas a usilovně přemýšlet, co by se v dané situaci dalo dělat. Na tomto místě je třeba budovat pevnější vztah k manželce, ale je těžké radit konkrétně jak. Možná lze začít prostým povídáním si o tom, co je vaší paní líto, možná by bylo dobré spolu navštívit poradnu a upřímně si pohovořit v přítomnosti někoho třetího. K řešení takových těžkých situací je ale potřeba projevit trochu pokory, velmi mnoho trpělivosti a věřit, že osobní úsilí přinese své plody.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:52)
ing. Jaroslav Č.:
Reaguji na dotaz: 05.05.2004 11:01 od M., ktery pise: Podla vasho zivotopisu, vy sam nie ste otcom. Myslite si, ze je mozne dobre radit inym v niecom, s cim nemam intimnu skusenost? Podla mna nie. Ja si ale naopak myslim, ze prednaset o otcovstvi muze nekdo, kdo stoji mimo problem, kdo sbira zkusenosti druhych, kdo pozoruje, studuje atd. Podle mne neni mozne, aby o otcovstvi prednasel nejaky otec, protoze je stale v procesu vyvoje sveho otcovstvi, byt by jeho deti jiz byly odrostle. Me je naopak mile, ze se timto tematem zabyva nekdo mladsi, osvedceny a pomerne zkuseny. (J. Augustyn se dle mych zkusenosti nastesti neradi k tem nekterym "vsevedum" a "radilkum" na kazatelnach, ve zpovednicich a na biskupskych trunech, kteri strkaji nos do veci o kterych opravdu nic nevedi a svazuji bremena, kteych se sami ani nedotknou a jeste si mysli, jak jsou lidovi, pravoverni a otevreni!)
Józef Augustyn:
Srdečně děkuji za laskavé hodnocení mé práce. Ale myslím, že není dobré stavět proti sobě otcovskou zkušenost otce rodiny a kněze, protože kněž nezíská nikdy takovou zkušenost, kterou má právě otec rodiny, ale na druhé straně, jak správně podotýkáte, otec rodiny, který vychovává maximálně několik svých potomků, nezíská nikdy takovou zkušenost, který někdy hovoří i s několika tisíci lidí. Myslím si, že přípravu na rodinný život mladých by neměli vést kněží, a to ani zkušení, ale právě otcové rodin. Oni mohou vydat svědectví. My kněží se spíše odvoláváme na svou intuici, na literaturu, ale už je pro nás těžší odvolávat se na konkrétní zkušenost s děckem. Jak jste správně podotkl, je nebezpečné radit z pouhé znalosti morální teologie, avšak z nedostatečnou znalostí života konkrétních lidí.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 13:55)
E:
Otec Augustyn, dobrý deň. Prosím Vás o názor, ako sa dá vysporiadať s negatívnymi emóciami voči otcovi - strachom, hnevom, nenávisťou, neschopnosťou odpustiť, hoci sa o to snažím v racionálnej rovine, aj modlitbou. Prežívam vnútornú bolesť, zároveň aj ľútosť nad tým človekom, ale už niekoľko rokov sa nedokážem s ním osobne stretnúť, je pre mňa akoby mŕtvy, chcem zabudnúť. Tieto emócie vychádzajú zo života v rodine, kde otec psychicky a neskôr i fyzicky ubližoval matke (teraz nežijú v spoločnej domácnosti) a nedoceňoval a zastrašoval deti. Cítim sa vnútorne zablokovaná, mám problém dôverovať druhým ľuďom a podceňujem samu seba. Som slobodná, bojím sa partnerského vzťahu a aj budúcnosti... Ďakujem za odpoveď, a tiež za ľudskú i Božiu múdrosť, ktorá sa zračí vo Vašich publikáciach.
Józef Augustyn:
Situace, kterou popisujete, není, bohužel, výjimečná a je třeba vědět, že pocity strachu, hněvu a vzteku ve vztahu k otci jsou přirozeným projevem zranění. Jde však o pouhý povrch věci. Tato situace vyžaduje od vás značnou práci na sobě samé. Je třeba najít si někoho, před kým je možno tyto těžké věci vyslovit (duchovní vůdce, psychoterapeut, poradce). Bylo by dobré snažit se vstoupit do otcovy situace a uvědomit si, že on je pravděpodobně zraněn stejně jako vy. Když se člověk dívá na cizí zranění a vnímá jeho utrpení, hněv se začne spontánně měnit v soucit. Toto se však nedá zvládnout jinou cestou než duchovní. Odpustit takové ublížení se podaří pouze díky Boží milosti. Duchovní cesta ukáže, že ne všichni muži jsou stejní jako otec a je třeba věřit, že na své cestě najdete i muže, kterému budete moci důvěřovat. Přesto je třeba si uvědomit hloubku svého zranění, abyste si za životního partnera nezvolila stejného muže jako byl váš otec. Těžké manželství měli vaše rodiče, ale vy můžete mít manželství úplně jiné. Je ale důležité vyvarovat se jednoho pokušení - opusťte postoj oběti a sebelítosti. Najdete mnohé, kteří vám budou s to pomoct a sama později budete pomáhat svým dětem.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:02)
jana:
Dobrý den, moc Vas zdravim, moc se mi libila Vaše včerejši přednaška na teologicke fakulte v Českých Budějovicích a napadlo me zda byste mi poradil,jak podpořit mého partnera, kterému je 28 let a dodnes trpí rozvodem svých rodičů a nepřítomností otce v jeho dětství, podváděním rodičů navzájem v době jeho zrání, mám pocit že dodnes hledá svou mužskou roli, to jek by měl jako muž jednat, což je asi způsobené právě převažující výchovou matky.Předem děkuji s pozdravem Jana S.
Józef Augustyn:
Ta otázka je velmi těžká, protože se ptáte jménem někoho. Bylo by jednodušší, kdyby se ptal přímo ten zainteresovaný muž. Snoubenka ani manželka nemůže být duchovním vůdcem svého muže a chce-li mu poradit, musí postupovat velice diskrétně. Příliš násilná pomoc může být odmítnuta jako vměšování se do osobních intimních záležitostí. Ale je dobré vyvolat upřímný osobní rozhovor a vést diskrétně ke hledání pomoci. To další závisí na otevřenosti partnera. Jistě je potřeba vyvarovat se projevu jakéhosi soucitu s mužem, ale není možné vyvíjet nátlak.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:09)
:
Dobrý den, neádvno jsem slyšela názor, že matky více pečují o své dcerky než o chlapce a pak tedy muži nevědí, jak se starat o své ratolesti... jaký vy na to máte názor? děkuji
Józef Augustyn:
Nejsem přesvědčen o tom, že toto pozorování je pravdivé. Nevím proč má někdo zrovna takový názor, protože z mé zkušenosti se poměry v rodině uspořádávají trochu jinak. Dcery se spíše stávají miláčky otců a synové jsou maminčini mazánci. V tom není nic nebezpečného za předpokladu, že vzájemný partnerský vztah rodičů je zralý, dobrý. Pokud tomu tak není, pak toto dělení dětí může znamenat nebezpečí. Může v tom hrát roli soupeření o přízeň dětí, ale dítě potřebuje dobrou zdravou lásku obou rodičů. Někdy se stane, že do rodiny přijde na návštěvu teta a malého dítěte se zeptá: "Koho máš radši, maminku nebo tatínka?" Ale dítě projeví více moudrosti než tetička a odpoví jednoduše: "Mámu i tátu." (Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:14)
Judit:
Jak řešit otázku, kdy muž "opustí" rodinu se čtyřmi dětmi, z důvodu, aby ji finančně zabezpečil, bojuje o své postavení v zaměstnání, o své uznání ve společnosti a myslí si, že když se odloučil z tohoto důvodu od rodiny, aby vydělal peníze, že je opravdu dobrý otec a jak to dobře vyřešil.
Józef Augustyn:
Tato situace se mi zdá nezdravá. Jak lze opustit děti jménem lásky k dětem, protože neexistuje žádná situace v zaměstnání, která by omluvila odchod od rodiny. I když jde o několikaletou zahraniční cestu, není to opuštění rodiny. Takové situace vyžadují velkou námahu a úsilí od obou rodičů. Protože zachovat manželskou věrnost na dálku je velmi těžké. Prvenství kariéry a práce před rodinou je nemorální. Věci nemohou být důležitější než člověk.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:18)
Maria z Bratislavy:
Velmi sa tesim tejto teme. Sama som vydata a moj muz sa usiluje byt otcom a to je dobre znamenie. Naposledy som sa vsak stretla s knazom, ktory v sebe nosi velku tuzbu po otcovstve a po objati dietata vlastnymi rukami. Je to asi prirodzene zakotvena tuzba. On naznacil, ze ju nestaci vyplnit objatim deti z bratovej rodiny. Co by ste mu poradili? Ako sublimovat tuto priam fyzicku tuzbu?
Józef Augustyn:
Je těžké posuzovat situaci tohoto člověka z názoru někoho třetího. Vy vnímáte tuto situaci a jeho problémy, ale uvést skutečné důvody jeho jednání je těžké a občas dokonce nemožné. Předpokládejme ale, že váš názor je pravdivý. Signalizuje to určitou lidskou nezralost, protože na fyzický konktakt s dětmi mají právo především rodiče. To je přirozené a spontánní. Pokud se jedná o osoby z vnějšku, je třeba velkého jemnocitu. Jeho potřebu otcovství neuspokojí v první řadě kontakt s dětmi, to není cesta. Jako místo, kde se může dávat, by měl objevit své kněžství. Duchovní otcotvství je vždycky obtížnější a bolestnější, protože muž se musí zříct fyzického potomstva i kontaktu s dětmi, a proto je duchovní otcovství bez hlubokého duchovního života prakticky nemožné. Možnosti jak dotyčnému knězi pomoct jsou na tomto místě skutečně velmi omezené. On sám by se musel ujmout iniciativy.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:21)
Jiří:
Vářený P. Augzustyne, mám problém se svou ženou, která ve své rodině nezažila dobrý vztah svých rodičů. Nyní se se svou veškerou silou věnuje našim dětem a vztah nás dvou se mi zdá, že klade "až za děti", ale asi si toho ani není vědoma a mě považuje s takovýmito názory za "sobce" atd. Mě to samozřejmě ale štve, ponižuje a začínám bytostně chápat muže, kteří od rodiny a manželky odcházejí za jinou, i když je jejich okolí nechápe ("má tak fajn ženu a děti a on od nich odejde, jak je jen mohl opustit?!"). Jak být otcem, manželem, mužem? Poraďte, jak na tento problém pohlížíte.
Józef Augustyn:
V takovém případě je nejprve potřeba bojovat o svoji manželku. Manželství nekončí u oltáře. Možná se vaše žena něčeho bojí, možná má strach z mužství. Žena, která se necítí dobře v přítomnosti mužů a cítí se ohrožená (protože se po celé dlouhé roky cítila ohrožená v přítomnosti otce), přesouvá svůj zájem z muže na děti. A protože jste si vzal právě takovou ženu a nezískal jste si její plnou důvěru v době, kdy jste spolu chodili, je třeba to udělat teď. Jestli to bude možné záleží samozřejmě na ní. Kdyby se to po dlouhé době nejevilo jako reálné, může to být skutečně pro manželství kříž. Ale i tehdy má manželství svůj smyslu. Kdysi o tom Jan Pavel II. hovořil v Polsku na setkání ve Starym Saczu: "Manželství má smysl i tehdy, kdy se stává křížem. I když samozřejmě v Božím záměru křížem být nemá."(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:28)
:
Slyšel jsem od svých přátel o Vaší přednášce. Bohužel se na žádnou nedostanu, mohl byste, prosím, v několika větách shrnout základní téma Vaší přednášky? Děkuji!
Józef Augustyn:
Tento chat je zhuštěním přednášek.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:33)
Dana P.:
Pane, můj muž se cítí odstrčen, když jdu do kostela, který je pro mne důležitý. On nejde a vyčítá mi, že se nechovám jako matka, když svou rodinu opustím a jdu na mši. Jak mu to mám vysvětlit, že jít na mši je pro mne také velice důležité jako žít s nimi a pro ně. Děkuji.
Józef Augustyn:
Existují-li v manželství náboženské rozdíly, je třeba být velice diskrétní a člověk by neměl demostrovat svou zbožnost. Ať se raději svatost projeví ve skutcích. A jestliže vaše chození do kostela muži vadí, je třeba se chovat diskrétně, ale na druhou stranu v žádném případě se nemusíte omlouvat za to, že věříte. Můžete mu říct, že Bůh je důležitější než on, a není to nic proti vašemu muži, protože jestliže Boha skutečně milujete, muž z toho může mít jenom užitek, a třeba nadejde chvíle, kdy mu to budete moct říct velmi otevřeně, ale musíte pro to najít velkou příležitost, aby to nevnímal jako útok na svou osobu. Když by byl váš muž důležitější než Bůh, stane se z vás otrokyně, a to bude pro manželství tragické.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:34)
Dana P.:
Pane, čtu si o manipulaci, o lásce a svobodě. To mě mate, jak mám vychovat dítě (6 let), když jí budu chtít dát svobodu, stane se z ní sobec. Když jí nějak přiměju k práci a pomoci třeba v domácnosti, cítí se velmi manipulována a dává mi to hlasitě najevo. Nechci, abych se musela s dcerou dohadovat, co musí a nemusí udělat, nutí mě to k tomu, abych řekla - to prostě uděláš a dost. Nejsem rozkazovačný typ, vždy se s každým chci v klidu dohodnout, ale ona mě nutí k bojům a tudíž k důslednosti.Někdy mě to trápí, protože mám pocit, že jí nějak ubližuju, když je tak nešťastná u nějaké práce. Je to rozmazlenost ? Moje maminka na mě byla z mého pohledu neúměrně velmi přísná až zlá až do dospělosti, proto jsem si vypěstovala touhu po klidu a spravedlnosti, kterou má dcera velmi zkouší.Jak to vidíte Vy ? Děkuji za odpověď.
Józef Augustyn:
Toto je velmi konrétní situace rodinného života a jako by to byla jedna část z puzzle. Je velmi těžké poskytnout nějaké hodnocení situace. Vůbec tady nevyplývá postava otce. Jakou roli má on? A jestli vám tato situace skutečně nedá pokoje, bylo by dobré se skutečně bezprostředně poradit s psychologem nebo poradcem, ale ne s knězem. Protože kněží nemají tak detailní zkušenost, že by mohli poskytnout v tom pomoc. A neradím, abyste četla haldy odborné literatury, jestliže to ve vás zanechává stín nepokoje. V takovém případě je lepší získat bezprostřední kontakt k osobám, které mají pedagogickou zkušenost. 6letému dítěti lze něco jasně přikázat nebo zakázat a nebude to vnímat jako ohrožení, jestliže s ním udržujete dobrý vztah, a pokud ten zákaz není neopodstatněný. Pocit bezpečí ve vztahu k matce i otci i láska k dítěti působí, že děti přirozeně přijímají příkazy a zákazy, které slouží k jejich dobru. Skutečnost, že děcko zabrečí nebo zadupe nohou ještě neznamená žádné drama. Ale jistě nelze lámat jeho vůli, když to není nutné. Když ale například dítě dělá něco, co ohrožuje jeho život nebo co ohrožuje někoho jiného, je třeba rázně zakročit a příliš se nezabývat jeho reakcemi. (Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:37)
Dominik M:
Vážení, velmi rád bych se zúčastnil dnešní přednášky, ale nedostanu se do Prahy. Nebylo by proto možné přednášku nahrát a pak ji dát k dispozici na web, anebo někde vyzvednout!? Děkuji Karmelitánskému nakladatelství za dobrý nápad tothoto turné i rozhovoru na internetu. Několik mých přátel se předášky zúčastnilo včera v Budějovicích a velmi se jim líbila!
Józef Augustyn:
Samozřejmě, je možné nahrávat, ale vydavatelská práva má Karmelitánské nakladatelství.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:46)
Jan Lipsansky:
Nas 18mesicni syn, kdyz jsem doma, tihne vic ke mne, coz manzelka v te chvili tezce nese a pripada si odstrcena. Jak takovou situaci resit?
Józef Augustyn:
Prosím, popovídejte si s vaší paní a máte důležitý úkol naučit svou ženu, že vy jste pro ni důležitější než vaše společné dítě. A k tomu vám přeju hodně úspěchů.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:47)
Marta Kellnerová:
Dobrý den. Ráda bych se zeptala na dvě věci. 1) Většinou se mluví o vztahu otec - syn. Jaká je úloha otce ve vztahu k dceři? 2) Slyšela jsem jako jeden z argumentů proti kněžství žen, že kněz symbolizuje duchovní (Boží) otcovství, kdežto žena by nutně byla duchovní matkou. A že to souvisí s oslovováním Boha "Otče". Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď.
Józef Augustyn:
Ad 2 - Bůh není ani žena ani muž. Zápas extrémních feministek otitulování Boha "Matko" je zbytečné, protože Bible sama často Boha nazývá matkou, ale to je vyjádření antropomorfní, protože Bůh není otcem v tomtéž smyslu jako muž ani matkou jako žena. Je pro nás snažší říct, kým Bůh jako otec není, než kým je. Důvody proti svěcení žen jsou teologického rázu, nikoli psychologického. ad 1) - Na to téma už jsme hovořili výše.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:49)
maju:
říkám svým dětem, že jejich otec je Bůh,nevadí to?
Józef Augustyn:
Samozřejmě že nevadí, ale zároveň je třeba říkat, že Bůh je jiný. Nemusíte svým dětem příliš vysvětlovat, protože pro ně není důležité co se jim říká, ale jak se rodiče sami chovají ve vztahu k Bohu.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:52)
Mája:
Dobrý den. Otče měla bych tento dotaz. Je mi skoro 40 let, moc toužím po dítěti, ale s mým přítelem si bohužel moc nerozumím v sexuální stránce. Přistihla jsem ho, že masturbuje a od té doby ztrácím důvěru. On je dost závislý na mamince,už jsme si i rozešli a zase sešli. Jsem věřící, chtěla bych žít podle víry a myslím si, že tohle není správné. Děkuji za odpověď.
Józef Augustyn:
Tato situace je velmi delikátní a složitá. Otázka zní, jestli by takový vztah vytvořil dobrý domov pro děti. Je dobré vědět, že žena může žít své mateřství nejen ve vztahu k svému dítěti, a bylo by dobré objevit duchovní rozměr mateřství. Dítě nemůže být prostředkem k naplnění osobních nedostatků, ale je třeba toužit po dítěti kvůli němu samému. Nesmí zaplňovat pouze emocionální mezeru u muže ani u žen.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:54)
:
Zdravím Otče, jak se díváte na roli otcovství, pokud dotyčný muž nežije v manželství, tedy pokud je otcem ve "volném svazku"? Četl jsem již několik Vaších knih o spiritualitě, děkuji. Petr Muczka
Józef Augustyn:
Dítě potřebuje pevný domov, pevný vztah otce i matky. Proto je manželství tím nejlepším místem k výchově dětí. A proto taky ve jménu dobra dítěte by oba, muž i žena, kteří žili zatím jen ve volném partnerství, by měli vytvořit trvalý manželský svazek. Bohužel naše civilizace zrovna toto příliš nepodporuje. Ale právě proto je dnes tolik lidí osamělých, opuštěných, zmatených. Dítě opuštěné otcem může po celý svůj život vnímat strach, že bude opuštěno. A to nejen otcem, ale každým člověkem, jemuž se přiblíží.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 14:57)
Olga:
Otče Augustyne, co mohou udělat ženy (manželky a maminky), aby se otcovství u jejích manželů rozvinulo a realizovalo? Ve svých knihách čerpáte z víry i z těch "obyčejných" lidských pramenů - děkuji, že nejste militantní katolík, ať se Vám dobře daří.
Józef Augustyn:
Srdečně vám děkuji za to krásné přání. Otázka je velmi důležitá a zajímavá. Každá dívka a žena navazující vztah k muži by si měla položit otázku nejenom, jestli na mně bude hodný a jestli mě bude milovat, ale také to, jestli bude dobrým otcem pro moje děti. O tom je třeba mluvit už v době chození, snoubenectví. Dnes je velice důležitou úlohou matky být jakoby rozhodčím mezi otcem a dětmi. Matka by měla občas připomenout svému muži, že je otcem, a vytvářet příležitosti, v níž by otec měl šanci být se svými dětmi, především se syny. Měla by ale také přesvědčovat své lenivé a sebou fascinované syny, aby se trošičku přiblížili k otci. Dospívajícímu chlapci se někdy zdá, že otec je mu k ničemu, a to i tehdy, kdy v hloubi duše touží po jeho lásce. Syn obrovsky získá, bude-li se svým otcem mluvit a dokonce se i hádat, ovšem za předpokladu oboustranné lásky. Je dobré, když syn vyjde otci vstříc, a to jen proto, aby se otec mohl cítit na něho hrdý. Ve vzájemném kontaktu syna s otcem může matka velice mnoho znamenat.(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 15:01)
Oldrich:
Potřebuje se mladý muž otcovství nějak učit, pokud např.vyrůstal bez otce? Nebo na to stačí prostě poctivě žít s Bohem v církvi? Děkuji.
Józef Augustyn:

Samozřejmě, potřebuje. Proč potřebuje? Jak se může učit? Nabízím četbu knihy Být otcem. Jinak bychom museli na vaši otázku půl knihy přepsat, a na to už bohužel nemáme čas...

(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 15:05)
redakce www.vira.cz:
Za redakci www.vira.cz a všechny čtenáře Vám P. Augustyne srdečně děkujeme za Váš čas a za sdílení Vašich zkušeností s virtuálními tazateli, kteří dle našich statistik seděli u počítačů po různých koutech naší vlasti, Slovenska, ale i celé zeměkoule. Náš dík patří též Karmelitánskému nakladatelství, které tento rozhovor zprostředkovalo a personálně zajistilo. V neposlední řadě děkujeme výborné překladatelce a zručnému písaři. Zároveň se omlouváme všem těm, na jejichž otázky se ani po dvou hodiách odpovídání nedostalo.
Józef Augustyn:

Vaše otázky byly pro mne velkým svědectvím. Poukazují, že tu existuje hluboká touha vybudovat dobrou a krásnou rodinu, vybudovat dobré otcovství a mateřství. Ale než cokoli dobrého uděláme, musíme po tom dobru zatoužit, a to i tehdy, když se to zdá velmi těžké. Musím se přiznat, že doprovázím mladé lidi už skoro dvacet let a stal jsem se svědkem, jak si mnozí mladí lidé vytvářeli dobré rodiny a stávali se dobrými otci a matkami. I tehdy, byla-li naše vlastní rodina velice zraněná, neznamená to, že jsme bez šance. Hlubší zranění se paradoxně může stát zdrojem citlivějšího otcovství a mateřství. Není to ovšem pouze díky našemu úsilí (to je samozřejmě velice důležité), ale díky Boží milosti.

(Odpovězeno: 13. 5. 2004 v 15:07)