Připadám si v kostele ztracená, spoustě věcí nerozumím

Jako malé dítě jsem byla pokřtěná, ale naše náboženská výchova probíhala pouze s babičkami, pravidelným chozením do kostela. Dál jsem vyrůstala bez jakýchkoli dalších podnětů.

Nyní jsem vdaná, máme děti, křtili jsme je, ale náš život není asi úplně tím nejpříkladnějším životem katolíků. Někde hluboko uvnitř v sobě mám víru v Boha, ale spoustě věcí ve víře nerozumím - svátosti, modlitba...  Nevím, jak dětem vše vysvětlit, jak správně je vést, když sama tápu... Společně s dětmi sevečer modlíme, děkujeme za uplynulý den, čtu jim příběhy z Bible, promlouvám s nimi o Bohu.  Potřebovala bych ale pomocnou ruku. Nevím, jak začít, kde a s čím…

Nikdy jsem neměla ráda velká shromáždění lidí, nějaké obrovské motlitby apod. Měla jsem pocit, že i sebemenší modlitba, i když třeba neobratně vyřčená, třeba v posteli před spaním, je přeci opravdová, protože jde od srdce, a to je důležité... Je to tak?

Chtěla bych žít ve víře a s vírou a i tak vychovávat svoje děti!!
Moc děkuji, pokud mi jen trochu můžete poradit a pomoci.

Z Vašeho mailu vyplývá, že toužíte své děti vést dál k Pánu, i když máte pocit, že sama byste měla víře věnovat "více". Chci Vás povzbudit, abyste děkovala Pánu za to, že máte milost víry, i když ji možná nežijete tak, jak byste ráda. Nebojte se budoucnosti.

Jestliže toužíte jít dál a pomoci k víře svým dětem, dostanete milost i k jejich výchově.
Velice bych Vám doporučila pro Vaše děti společenství (někdy se nazývá "náboženství" nebo "katecheze"), kde budou postupně získávat znalosti a také poznají jiné děti, které žijí víru. Zkuste se poohlédnout po takové skupince dětí ve svém okolí. Jestliže jsou Vaše děti pokřtěné, mohou být pozvány k prvnímu svatému přijímání, na které se společně s ostatními během několika měsíců připraví.

Co se týká svátostí: přijímání Eucharistie je to pro Vás možné tehdy, když nejste tzv. ve stavu těžkého hříchu. Věřící lidé většinou chodí v  pravidelných intervalech ke zpovědi  - je to životadárné pro očišťování a obnovování vztahu s Bohem, to jim potom umožňuje chodit během mše ke svatému přijímání. Doporučuji si promluvit s duchovním a požádat ho, že byste chtěla po delší době přistoupit ke sv. smíření, případně mu trochu popsat svou situaci. Určitě se Vám bude snažit vyjít vstříct a pomoci Vám.

Zmiňujete se také o modlitbě. Jak a co je správné se modlit? Modlitba je Vaše osobní věc. Důležité je stát upřímně před Pánem a hovořit s ním o všem, co prožíváte. Jistě můžete užít pevně formulovaných modliteb, které si někde najdete, ale ty rozhodně nemohou nahradit osobní srdečný rozhovor s Pánem.  Podle toho, co píšete, k tomu vedete i své děti, což je velmi dobře. 

Přeji radost při objevování pokladu víry!

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti