Uzdravení rodových kořenů - slabomyslné blouznění?

Poslední dobou je podivně populární kniha Kennetha McAll - Uzdravení rodových kořenů... (např. na radiu Proglas, upozorňuje se na ni i na vašich web. stránkách...). Koupil jsem si ji v domnění, že jde o odbornou publikaci z oblasti psychologie (nebo snad psychiatrie), utrpěl jsem však šok. Pochybný americký seriál "věřte-nevěřte" je proti tomu odvárek z heřmánku. Nemám kontakt na P. Kodeta (napsal předmluvu), ale rád bych se ho zeptal, zda jsou tyto "věci" opravdu součástí katolické věrouky.

Chtěl bych se dovědět, zda opravdu ("na mou duši") má podobné zkušenosti (zjevovali se mu u oltáře dávní zemřelí, zažil strašidelné rytíře? O svérázném řešení "záhady" bermudského trojúhelníku už nemám ani chuť psát...). Jsem "dlouhá" léta praktikující katolík a řeči o podobných záležitostech jsem vždy považoval za ateistickou propagandu, usilující diskreditovat církev. Nyní se mi však stále více zdá, že jsem se mýlil. Při nejlepší vůli se například nemohu ztotožnit s tvrzením o zhoubné moci proklínání. Mám s tím určitou zkušenost, na jejímž základě si troufám věc označit za humbuk (a možná i něco horšího).

Vždy jsem si cenil křesťanství, že se už dva tisíce let pokouší osvobodit člověka od démonických přeludů pohanství. Alespoň mi to tak připadalo, dokud se svobodou pohybu a projevu nepřicestovali novodobí „vymítači“. Zdá se mi, že dělají vše proto, abychom znovu upadli do temnoty hrůz a úzkostí (snad potřebných k jejich, nejen duchovní, obživě). Někteří jsou citováni jako zkušené autority. Lituji, ale mě se z nich dělá nevolno. Myslím si, že při podezření z posedlosti ďáblem (apod.) by se mělo začít psychiatrickým vyšetřením - exorcisty. Jestliže mají tihle lidé pravdu, proč nezrušíme kliniky i s ministerstvem zdravotnictví a neléčíme se prostřednictvím svátostí a zádušních mší? Těch peněz, co by se ušetřilo! Připomíná mi to jednoho rozumného člověka, který na jakési konferenci o telepatii vyslechl řadu „zajímavých“ přednášek. Jen ho udivilo, proč účastníci o přestávce používali ke komunikaci mobilní telefony.

Poslední dobou dávají katolická média příliš prostoru přímo slabomyslnému blouznění. Všude posedlost soukromými zjeveními (kdo nevěří, ať tam běží)... příslušná charismata nutná (křesťanství už není pro všechny, ale jen pro zasvěcené)... charismatická hnutí a jejich konference (ve skutečnosti vysedávání na kazatelských estrádách), tajemná zasvěcování a zázračné medailky (děsná představa: PM nemá vkus!), krédo jen pro začátečníky... Řekl bych: náboženský bulvár. Není jasné, kdo a proč vyrábí (a dál šíří) „zbožné“ příběhy, na které lze tu a tam narazit . Nebylo by však na škodu, kdyby u toho používal alespoň elementární soudnost. Citovat v náboženském periodiku ďábla (sic!) je na pováženou samo o sobě. Když však od něho začneme dostávat rady, jak se s ním vypořádat, to už opravdu zůstává rozum stát (nehledě na otázku, zda takový zloduch není náhodou lhář). Pokud by byla zkáza Titaniku (se všemi jeho oběťmi) trestem za rouhavý nápis na trupu (údajné dílo nejapného vtipálka, který nejspíš zůstal na břehu), muselo by to otřást vírou v Boží spravedlnost u každého rozumného člověka.

Přímo magií (a nepochopitelným sadismem ze strany „milující matky“) pak zavání historka o námořníkovi, který hodiny zápasil o život ve vlnách a jistě by zahynul, kdyby jednoho záchranáře na poslední chvíli nenapadla „spásná formule“ (totiž modlitba k Panně Marii). Nic nevíme o tom, zda se nešťastník nemodlil také sám (v jeho situaci by se o to nejspíš pokoušel i bezvěrec).

Myslím, že je nejvyšší čas se alespoň trochu vzpamatovat. Mně osobně začíná být v takovéto "církvi" dost těsno. Mohu obstát, nebo si mám raději sbalit fidlátka a dát se jinou cestou?

Potěšte mě, prosím, aspoň trochu...

Vážený tazateli,
děkuji za jasně formulovaný dotaz.
Chápu, i když ne zcela souhlasím.

Pokusím se být stručný:
1/ samozřejmě existuje velké množství psychicky nemocných či ideologicky pomatených lidí, kteří jsou zdrojem Vámi popsaného způsobu vidění reality. Vůči tomu je třeba se jasně vymezit.
2/ katolická radostná zvěst je jednoznačně opozicí gnose, tedy učení, které říká, že spása je dána skrze speciální znalosti či konkrétní modlitby. A bránit se gnostickému přístupu v rámci katolické církve je velmi důležité.
3/ představa o nahrazení přirozených způsobů řešení věcí způsobem nadpřirozeným je známkou pohrdání přirozenosti jako Božího daru.

nicméně
1/ existence Zlého jako osoby Bohu radikálně nepřátelské je trvalou součástí učení katolické církve stejně jako realita posedlosti. jak v minulosti tak nyní.
2/ služba exorcisty je služba, která vzniká z pověření biskupa a je to služba, která má reálně co do činění s konkrétním působením Satana v životě lidí. tuto skutečnost mohu dosvědčit osobně.
3/ katolictví se ze své podstaty na rozdíl od radikálních hnutí vyznačuje komplementaritou a integrací (i když mnohdy se to nedaří - bohužel) a to se týká také úcty k přirozenosti se všemi vymoženostmi moderní medicíny na straně jedné a nepodceňováním působení Zla v konkrétním životě normálních lidí na straně druhé.
4/ katolická nauka vždy vnímala a stále vnímá magii ne pouze jako pověru ale jako krajně nebezpečnou možnost pokusit se využít síly Zla pro vlastní zájmy. Proto je také magie vnímána jako smrtelný hřích.

Co se týká samotné knížky, dávám Vám zcela za pravdu, že je psána americkým stylem, při kterém se nám Čechům s naší vrozenou skepsí ježí srst.
Myslím však, že zásadní otázkou je, zda podstata sdělení je pravdivá či nikoliv...
Ze své kněžské praxe mohu potvrdit, že podstatu sdělení vidím stejně jako Vojtěch kodet a autor knížky.

Co se týká Katolické charismatické konference, myslím, že nejrozumnější je se tam vypravit a posoudit na vlastní oči.

Díky za dotaz a jsem samozřejmě otevřen další diskusi.

Kategorie otázky: Magie, okultismus