Kde se stala chyba? Aneb proč Dr. Svatošová JIŽ NENÍ ZVANÝM HOSTEM do pořadu Host do domu (17.3.2004)

a jak dál...

Milí posluchači středečního pořadu "Jak to vidí Marie Svatošová"!

Nemám ráda, když někdo něco slíbí a pak slovo nedodrží. Tentokrát jsem to udělala já vám. Minule jsem vám slíbila, že se za 14 dnů na ČRo2 v Hostu do domu opět ozvu. Proč bych to neslíbila, když smlouvu jsem měla do konce června t.r., dopisů spokojených posluchačů přibývalo a žádné varování k mému sluchu nedolehlo.

Dnešní pořad jsem pro vás už měla kompletně připravený, když si mě nečekaně pozvala paní šéfredaktorka a tlumočila mi rozhodnutí vedení Českého rozhlasu. "Z důvodu nevyváženosti pořadu" s okamžitou platností naše pravidelné setkávání skončilo. Nabídla mi "přesměrování" do pořadu Paprsky naděje (asi 22.5.) a přibližně na konci května ještě jeden pořad "speciál".

Kde se stala chyba?

Na začátku (v září) jsem se sháněla po koncepci pořadu a dozvěděla jsem se, že je dána jeho názvem - "Jak to vidí". Tak jsem říkala, jak to vidím. Témata jsem průběžně přizpůsobovala ohlasu a tudíž i potřebám posluchačů. Často se ve vašich dopisech objevovala kromě díků i konstatování, která by podle mého soudu měla vedení Českého rozhlasu imponovat. Například: "O vašem pořadu jsem řekla šesti, desíti dalším. Pravidelně vás poslouchá celý náš domov důchodců" apod.

Jsem přesvědčena, že významně stoupla poslechovost. Zvlášť jsem si vážila upřímných a dosti četných konstatování typu: "Jsem ateista, netvrdím, že vždycky ve všem s vámi souhlasím, ale nikdy si vás nenechám ujít. Vždycky si z vašeho pořadu něco odnesu." Mnozí mě ujišťovali: "Všechny vaše pořady si natáčím na magnetofon." Jiní psali: "Když vás nestihnu ráno, vzbudím se ve dvě hodiny v noci na reprízu, ale ujít si to nenechám."

Moji pravidelní posluchači vědí, že jsem v poslední době jejich dopisy začala počítat ne na kusy, ale na prádlové koše. Většinu z nich jsem z rozhlasu dostávala nerozlepených, protože na obálce bylo uvedeno moje jméno. To znamená, že s jejich obsahem se vedení rozhlasu nemohlo ani při nejlepší vůli seznámit.

I když jsem to do této chvíle netušila, můj pořad prý některé posluchače "strašně iritoval" (= přiváděl k zuřivosti). Například mluvčího "Brněnské skupiny lidí bez vyznání", který přibližně od Nového roku svými dopisy bombardoval ředitelství ČRo. Šel na to chytře. Nejprve si prostudoval Zákon č. 484/1991 o Českém rozhlasu a pak cíleně vyhrožoval vedení rozhlasu peticí Radě pro rozhlas a televizi z důvodu nevyváženosti. Dosáhl svého. Aby ne, když za nevyváženost může být dle §9 odst. 6 tohoto zákona sám generální ředitel Českého rozhlasu Radou odvolán z funkce.

Dodatečně jsem si Zákon o rozhlasu prostudovala i já, ale vykládám si ho jinak. V souvislosti s vyvážeností se v něm hned na začátku v §2, odst. 2a výslovně mluví o CELKU, nikoliv o jednom sotva třičtvrtěhodinovém pořadu, vysílaném na jedné z několika frekvencí přidělených ČRo.

Paradoxem však je, že právě o tu VYVÁŽENOST jsem ve svém pořadu ze všech sil usilovala. Jako koncesionář totiž i já vnímám nevyváženost pořadů tohoto veřejnoprávního média jako CELKU. V souladu se zákonem jsem samozřejmě pro "vyváženou nabídku pořadů pro všechny skupiny obyvatel", aby každý měl dost informací a podnětů "pro svobodné vytváření názorů". Toho může ČRo podle mého názoru dosáhnout spíše sáhnutím do rezerv, než sáhnutím do hodně sledovaného pořadu. Rezervou zde míním typ pořadů, které nedávno jeden z posluchačů v dopise charakterizoval výrokem "slovní průjem - myšlenková zácpa".

Takové pořady mají v komerčních médiích prostoru dost, je proto škoda, že se vyskytují i v médiích veřejnoprávních. Využitím těchto rezerv by podle mého laického názoru veřejnoprávní rozhlas mohl vyhovět jak zákonu, tak spektru posluchačů. Má přece k dispozici 24 hodin denně na několika přidělených frekvencích.

Co dál?

Host do domu může být pozván, ale nemůže (a pokud jde o mě, tak ani nechce) se vnucovat. Tím je jasně dán můj postoj jako autorky pořadu. Jako koncesionářka mám samozřejmě, stejně jako každý jiný, možnost využít zákonného postupu. Mohla bych napsat Radě Českého rozhlasu, Krátká 10, 100 00 Praha 10. Zda tohoto práva využijí posluchači, to je na jejich svobodném rozhodnutí. To nemíním ovlivňovat. Na rozhodnutí Rady pak je, zda se tím zabývat bude či nikoliv. Já jsem připravena její případné rozhodnutí plně respektovat. Děkuji moderátorce paní Marii Retkové, která vždycky dokázala u mikrofonu navodit milou a přátelskou atmosféru. Spolupracovat s ní pro mě byla nezapomenutelná radost a skutečný požitek.

Za příležitost, kterou mi před půl rokem Český rozhlas poskytl, jsem upřímně vděčná, vzala jsem to jako úkol a mám dobrý pocit, že jsem se jej zhostila, jak nejlépe jsem dovedla. Za tu dobu mezi vámi posluchači a mnou vznikl vztah, kterého si velmi, velmi vážím. A s takovými záležitostmi se nehazarduje. Proto těm z posluchačů, kteří mají zájem zůstat se mnou v pravidelném kontaktu, nabízím náhradní řešení.

Rozhodla jsem se zúročit zkušenosti z období samizdatu a zkombinovat je s dnešními technickými vymoženostmi. Když jsem vám nedávno nabídla možnost kontaktu přes tuto webovou stránku, řešila jsem pouze problém nezvládnutelného množství vašich dopisů. Jen během prvních dvou týdnů tuto stránku navštívilo 5000 posluchačů nebo jejich dětí, vnuků, přátel apod.

Opravdu jsem netušila, jak brzy se nám tento komunikační kanál bude hodit. Uvědomuji si, že jistou nevýhodou je obtížnější dostupnost pro část posluchačů, výhodou je ale "trvanlivost". Rozhlasový pořad odezní a je pryč. Krátkou úvahu v podobě textu, kterou vám chci v pravidelných zavedených 14denních intervalech na tomto místě nabídnout, si můžete stáhnout kdykoliv, třeba za rok. Takže chcete-li, za 14 dnů na tomto místě se těším nashledanou.

Vaše

Marie Svatošová, 17.3.2004

P.S. Několikrát jsem ve svých pořadech zdůrazňovala, jak je důležité nenechat se ukolébat znovunabytou svobodou vnější, jak je nutné usilovat o svobodu vnitřní. Neříkám, že mi rozhodnutí vedení rozhlasu je lhostejné. Ale o vnitřní svobodu ani o vnitřní radost mě nepřipravilo. No řekněte - není to vítězství? Přeji je i vám!

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Marie Svatošová

Marie Svatošová - citáty a modlitby MUDr. Marie Svatošová (* 1942)
www.vira.cz/svatosova

Do roku 1990 praktická lékařka. 1990 opouští ordinaci, aby realizovala myšlenku hospice, kterou zná ze samizdatové literatury. Roku 1993 zakládá Sdružení Ecce homo pro podporu domácí péče a hospicového hnutí. 8.12.1995 je pak otevřen první český hospic v Červeném Kostelci. Marie Svatošová je ale známa nejen jako iniciátorka hospicového hnutí, ale také jako autorka řady článků a publikací. Čtenářsky nejúspěšnější je její knížka "Hospice a umění doprovázet", která vyšla v několika vydáních v nákladu několika desítek tisíc výtisků... Další dostupné tituly Marie Svatošové naleznete zde.
- Na webu vira.cz proběhl s Marií Svatošovou i online rozhovor na téma: Může mít život smysl i v nemoci a umírání?. - Na webu vira.cz naleznete i její zajímavý text o eutanazii...
- 15-ti minutové představení Marie Svatošové na ČT 24 ke shlédnutí on-line

Láska, vztahy, přátelství:

Každý (z nás) potřebuje lidi, kteří se k němu dobře chovají... Jako lidé máme mnohé potřeby. Potřebujme stravu, oblečení, někdy i léky. A nejvíc potřebujeme lidi. Ale ještě více potřebujeme lidi, kteří se k nám prostě dobře chovají, kteří nás mají rádi...
Pokud hledám pokoj a štěstí nejdříve v Bohu, jsem svobodnější vůči ostatním lidem ... aniž bych jim zazlíval, že neodpovídají mým očekáváním.
Přátelé nejsou dokonalí lidé Přítel není v žádném případě nějaký ideál. Aleksander Fredro žertem podotýká: "Přátele milujeme kvůli jejich nedostatkům, protože rádi objevíme u druhého nějakou tu chybičku."
Některé překážky zdravého přátelství Přátelství je požehnáním pro život každého člověka. Pro věřící je to zároveň jeden ze způsobů, kterými Bůh dává najevo, že on sám je naším přítelem.
Další texty k tématu láska, vztahy, přátelství