Byl pozdní večer, ale nebyl první máj. Právě naopak – byl sychravý podzim. Slabě mžilo a byla zima. Šel jsem domů prázdnou ulicí a u jednoho domu jsem viděl starší paní. Stála opřena o zeď domu. Bylo jasné, že s ní není něco v pořádku. Pozdravil jsem ji a snažil jsem se jí zeptat, zda nepotřebuje pomoc. Po chvíli se ke mně otočila a já zjistil, že pláče. Vzlykala a z toho, co všelijak málo srozumitelně říkala, jsem usoudil, že ztratila klíče. Žije sama, nikoho nemá a domů se nemůže dostat. Další vyptávání nikam nevedlo. Stále jen plakala.
Začal jsem se rozhlížet po okolí domovních dveří, šmátrat rukama kolem schodů a hledat i tam, kam se zřejmě ona nepodívala. Štěstí mi přálo. Po chvíli jsem skutečně nalezl klíče v koženém pouzdře. Na ten pohled, který na mne a na nalezené klíče upřela poté, co jsem jí je podával, nikdy nezapomenu. Oči byly ještě uplakané, ale tentokrát se otevřely dokořán. Zářila z nich neskonalá radost. Tak ji přemohla, že nebyla s to říci víc, než snad stokrát opakovat slovo „děkuji“.
Pokračoval jsem v cestě k domovu a musel jsem na to myslet. Na radost, kterou ta žena měla z nalezení klíčů k domovu. A najednou jsem si uvědomil souvislost s tím, co jsem kdysi slyšel. O tom, že Pán Bůh se raduje z toho, kdo se od něho odvrátil, šel si svou vlastní cestou v životě a poté se k němu zase vrátil. Řečeno obecně: platí to vždy a všude. To, čeho jsem byl právě svědkem, však bylo velice konkrétní. Tu paní i ty klíče jsem měl stále ještě před očima. A i zde šlo o cestu domů – i když ten domov byl v paneláku. Z bezprostřední blízkosti jsem zažil, co to znamená znovunalezení cesty k domovu.
Někde jsem něco o tom již slyšel. Myšlenky se mi stále honily kolem toho nalezení klíčů, umožnění cesty domů a neskonalé radosti. Po chvíli se mi ujasnilo, že o něco podobného šlo i v biblickém příběhu o marnotratném synovi. Ten také odešel z otcovského domova, ale po mnohých zklamáních na cestě za vlastním štěstím nalezl cestu k domovu.
***
Se svolením převzato z knihy: O moudrosti s Jaro Křivohlavým, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství . Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
20. 11. 2009 , Jaro Křivohlavý
Byl pozdní večer, ale nebyl první máj.
Autor: Jaro Křivohlavý
Související texty k tématu:
Obrácení, pokání:
- Pokání, obrácení - souhrnný pohled
- Je možné se změnit a obrátit?
- Člověk může změnit svůj osud
- Na útěku před sebou, aneb v bludném kruhu
- Láska k sobě samému je základ životní kreativity
- Absolutizace toho, co není absolutní
- Spása a obrácení krok k přijetí naplněného života.
- Pokud nechápeme, co je hřích, nejsme schopni obrácení...
- Další texty k tématu obrácení, pokání, uzdravení zde
Odpuštění, smíření:
- O odpuštění trochu jinak, aneb: Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace...
- Odpuštěním prospíváme především sobě Odpustit je činem osvobození. Zbavujeme se tak negativních vazeb. Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, vlečeme je s sebou jako těžký náklad.
- Jaký význam má odpuštění? Co znamená odpustit? Návod pro šťastný život
- Další texty k tématu: odpuštění, smíření, uzdravení