Aquila. Vzhledem k silnému větru nebylo možné využít k dopravě plánovaný vrtulník. Papež se tedy vydal na cestu automobilem a přibližně v půl jedenácté dopoledne, tedy o hodinu později než bylo plánováno, začal svou pastorační návštěvu v horské vesničce zvané Onna, nejvíce postižené obce, která byla zcela srovnána se zemí a z jejichž 300 obyvatel jich 40 zahynulo. Benedikt XVI. řekl:
„Drazí bratři a sestry, přišel jsem do tohoto vašeho krásného a raněného kraje, který prožívá dny velké bolesti a nouze, abych vám co nejbezprostředněji vyjádřil svou blízkost. Byl jsem vám nablízku hned od první chvíle, jakmile jsem se dozvěděl o ničivém zemětřesení, které oné noci 6.dubna způsobilo smrt téměř 300 lidí, mnoho zraněných a obrovské materiální škody na vašich domech. Sledoval jsem s pohnutím zprávy, sdílel vaše zděšení a pláč nad zemřelými spolu s vašimi úzkostnými obavami nad tím, o co jste v jediném okamžiku přišli. Nyní jsem zde mezi vámi a rád bych vás jednoho po druhém objal.“
Takto Benedikt XVI. oslovil obyvatele stanového městečka u vesničky Onna. Papežova návštěva byla od začátku plánována bez obvyklých bezpečnostních a pořádkových opatření, aby bylo lidem umožněno dostat se do bezprostředního kontaktu se Svatým otcem. Ten se také okamžik po té, co vystoupil z vozu, ocitnul v obležení tamějších obyvatel. Většinu času, přibližně čtyři hodiny trvající návštěvy papeže v Abruzzo, proto tvořila právě setkání s jednotlivými lidmi. Krátká, ale přece osobní komunikace prakticky se všemi místními obyvateli, kteří přežili řádění živlů, byla tím nejcennějším momentem.
„Dalo by se říci, drazí přátelé, že jste se určitým způsobem ocitli ve stejném rozpoložení jako dva učedníci z Emauz, o nichž mluví evangelista Lukáš. Po tragické události ukřižování se vraceli domů, zklamáni a zarmouceni nad Ježíšovým „koncem“. Zdálo se jim, že už není žádná naděje, že se Bůh skryl a není už ve světě přítomen. Cestou se k nim však připojil a začal s nimi rozmlouvat, a třebaže jej nepoznali svýma očima, něco se probudilo v jejich srdcích: slova onoho „Neznámého“ v nich opět zažehla onu vroucnost a důvěru, které uhasil prožitek Kalvárie. Ano, drazí přátelé, tato moje prostá přítomnost mezi vámi chce být hmatatelným znamením skutečnosti, že ukřižovaný Pán žije, že je s námi, že skutečně vstal z mrtvých a nezapomíná na nás, neopouští nás, nenechá nevyslyšeny vaše prosby za budoucnost.
Papež je dnes tady mezi vámi, aby vám podal slova útěchy vzhledem k vašim zemřelým: oni žijí v Bohu a očekávají od vás svědectví odvahy a naděje. Očekávají, že znovu spatří obrodu tohoto svého kraje, který musí být znovu obydlen krásnými a pevnými domy a kostely. A právě jménem těchto bratří a sester je třeba znovu se zapojit do života a využít přitom to, co neumírá a co zemětřesení nezničilo a zničit nemůže: lásku. Láska zůstává i tam na druhé straně této naší chatrné pozemské existence, protože pravá Láska je Bůh. Kdo miluje, v Bohu přemáhá smrt, a ví, že neztratil ty, které miloval.“
Setkání s obyvateli vesnice Onna bylo stejně jako všechny další zastávky papežovy pastorační návštěvy přenášeny televizí do všech stanových městeček a míst, kde nyní žijí lidé, kteří přišli o své domy. V celé oblasti je jich přibližně 25 tisíc.
Dalším cílem návštěvy Benedikta XVI. byla Aquila, kde se setkal s místními hasiči. Benedikt XVI. se v Aquile potom zastavil před troskami studentské koleje, pod nimiž našlo smrt osm studentů mezi nimi i dva z České republiky. Zde se pomodlil a setkal se s 12 studenty. S každým z nich si podal ruku a promluvil. Studenti mu také předali svůj dopis.
„Chtěla jsem poděkovat Svatému otci, říct mu, že víra nám pomáhá překonat tento dramatický okamžik; ztratili jsme mnoho přátel, jsme si jisti, že jsou už vzkříšení,“ říká jedna ze studentek. V dopise papeže o nic neprosí, ale děkují mu, za návštěvu, která jim do této situace přinesla velkou radost, vysvětluje mladá žena.
Celý článek naleznete zde
***
Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
„Drazí bratři a sestry, přišel jsem do tohoto vašeho krásného a raněného kraje, který prožívá dny velké bolesti a nouze, abych vám co nejbezprostředněji vyjádřil svou blízkost. Byl jsem vám nablízku hned od první chvíle, jakmile jsem se dozvěděl o ničivém zemětřesení, které oné noci 6.dubna způsobilo smrt téměř 300 lidí, mnoho zraněných a obrovské materiální škody na vašich domech. Sledoval jsem s pohnutím zprávy, sdílel vaše zděšení a pláč nad zemřelými spolu s vašimi úzkostnými obavami nad tím, o co jste v jediném okamžiku přišli. Nyní jsem zde mezi vámi a rád bych vás jednoho po druhém objal.“
Takto Benedikt XVI. oslovil obyvatele stanového městečka u vesničky Onna. Papežova návštěva byla od začátku plánována bez obvyklých bezpečnostních a pořádkových opatření, aby bylo lidem umožněno dostat se do bezprostředního kontaktu se Svatým otcem. Ten se také okamžik po té, co vystoupil z vozu, ocitnul v obležení tamějších obyvatel. Většinu času, přibližně čtyři hodiny trvající návštěvy papeže v Abruzzo, proto tvořila právě setkání s jednotlivými lidmi. Krátká, ale přece osobní komunikace prakticky se všemi místními obyvateli, kteří přežili řádění živlů, byla tím nejcennějším momentem.
„Dalo by se říci, drazí přátelé, že jste se určitým způsobem ocitli ve stejném rozpoložení jako dva učedníci z Emauz, o nichž mluví evangelista Lukáš. Po tragické události ukřižování se vraceli domů, zklamáni a zarmouceni nad Ježíšovým „koncem“. Zdálo se jim, že už není žádná naděje, že se Bůh skryl a není už ve světě přítomen. Cestou se k nim však připojil a začal s nimi rozmlouvat, a třebaže jej nepoznali svýma očima, něco se probudilo v jejich srdcích: slova onoho „Neznámého“ v nich opět zažehla onu vroucnost a důvěru, které uhasil prožitek Kalvárie. Ano, drazí přátelé, tato moje prostá přítomnost mezi vámi chce být hmatatelným znamením skutečnosti, že ukřižovaný Pán žije, že je s námi, že skutečně vstal z mrtvých a nezapomíná na nás, neopouští nás, nenechá nevyslyšeny vaše prosby za budoucnost.
Papež je dnes tady mezi vámi, aby vám podal slova útěchy vzhledem k vašim zemřelým: oni žijí v Bohu a očekávají od vás svědectví odvahy a naděje. Očekávají, že znovu spatří obrodu tohoto svého kraje, který musí být znovu obydlen krásnými a pevnými domy a kostely. A právě jménem těchto bratří a sester je třeba znovu se zapojit do života a využít přitom to, co neumírá a co zemětřesení nezničilo a zničit nemůže: lásku. Láska zůstává i tam na druhé straně této naší chatrné pozemské existence, protože pravá Láska je Bůh. Kdo miluje, v Bohu přemáhá smrt, a ví, že neztratil ty, které miloval.“
Setkání s obyvateli vesnice Onna bylo stejně jako všechny další zastávky papežovy pastorační návštěvy přenášeny televizí do všech stanových městeček a míst, kde nyní žijí lidé, kteří přišli o své domy. V celé oblasti je jich přibližně 25 tisíc.
Dalším cílem návštěvy Benedikta XVI. byla Aquila, kde se setkal s místními hasiči. Benedikt XVI. se v Aquile potom zastavil před troskami studentské koleje, pod nimiž našlo smrt osm studentů mezi nimi i dva z České republiky. Zde se pomodlil a setkal se s 12 studenty. S každým z nich si podal ruku a promluvil. Studenti mu také předali svůj dopis.
„Chtěla jsem poděkovat Svatému otci, říct mu, že víra nám pomáhá překonat tento dramatický okamžik; ztratili jsme mnoho přátel, jsme si jisti, že jsou už vzkříšení,“ říká jedna ze studentek. V dopise papeže o nic neprosí, ale děkují mu, za návštěvu, která jim do této situace přinesla velkou radost, vysvětluje mladá žena.
Celý článek naleznete zde
***
Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
