Advent a Vánoce jsou dvě křesťanské události, které jsou dnes velmi často ponořeny do všeobecného zmatku konzumní společnosti. Vánoce jsou svátky, které se ocitají v největším riziku nepochopení.

Vánoce vyjadřují to, že věčný Bůh vstupuje do naší „zlé“ doby, a vstupuje do ní jakoby „po špičkách“. Vstupuje v chudobě, pokoře a s pravou mocí, která náleží Bohu. Je to moc odzbrojující dobroty.
Bůh je láska a je nekonečným darem, protože láska je dar. Jediného jednání, jehož je Bůh schopen, je dávat. Chudoba Betléma překládá tajemství Boha, který není vlastnický, ale který dává. (Angelo Comastri)



Je toho už nějak moc!
Konec roku, advent, Vánoce....

Konec adventu, konec roku...
Mnohé se musí zařídit, dodělat,
sjednat, dokončit, naplnit nebo splnit...
Ze skříní a šuplíků na nás padají různí "kostlivci" úkolů,
které jsme tam někdy zavřeli a krásně na ně zapomněli.

"Už toho je na mě dost!“
Ke zhroucení někdy není daleko...
Ale proč bychom se vlastně neměli zhroutit?!
Ale do Boží náruče!
Kdo jiný totiž, než Bůh, má nadhled
nade všemi věcmi - i nad těmi nezvládnutými?!
A i nad těmi mými?

„Pane, přijď se svou mocí do mého života,
do mé kanceláře, domácnosti, vztahu...
Přijď a ujmi se vlády!"