Na podmíněnou lásku se nemůžeš spolehnout - podmíněná láska, to je na ´prd´.

Co by o vás měli vědět naši čtenáři? Jak byste se jim představila?

Nejsou vůbec důležité nějaké tituly ani není významné, co jsem všechno vystudovala, protože z toho, co jsem se naučila ve škole, v podstatě nic nemůžu použít. (smích) Významné je, že jsem neměla jednoduchý život, ale já opravdu čím dál tím víc obdivuji řízení Boží, které mě vede, chrání, organizuje kontakty, a také jak mi vychází vstříc. Toto je to, co mě bere, fakt žasnu. Co by o mně měli lidi vědět? Nechť se se mnou účastní toho, že jsou takové zázraky! Poslouchejte, můj život se změnil od té doby, co jsem přestala usilovat o „něco“. To se mi ostatně zpravidla nepovedlo nebo to byl nějaký průser. A pak jsem si ve čtyřiceti, pětačtyřiceti, padesáti řekla: „Ne má vůle, ale Tvá vůle se Bože staň.“ A teď to všechno běží jak na drátku a všechno to vede k tomu, aby si lidé obnovili lásku. To je ohromné. Takže pokud lidé chtějí něco vědět, tak ať se účastní se mnou toho díla lásky.



Vy jste mi dobře přihrála na další otázku. S vámi je spojován termín „bezpodmínečná láska“. Kde jste ji čerpala vy sama?

Zrovna sedím v Olomouci, kde jsem se narodila. Přestože moje maminka byla jinak moc hodná a obětavá, musím říct, že jsem se necítila svou maminkou bezpodmínečně milovaná. Ale málokdo byl bezpodmínečně milovaný svými rodiči. Já jsem hledala lásku u mužů. A já je tak týrala, aby se mi dostal ten důkaz, že mě miluje i přesto, že jsem cholerická nebo zlá. To nebylo kvůli tomu, že bych se tou bolestí kochala, ale když jsem viděla, že mě přesto miluje, pořád jsem se ptala „fakt mě máš rád, když jsem…“ Kolikrát jsem je zneužívala, abych ten malý důkaz dostala, a pak ho nechala plavat. To snad tam ani nepište, to je něco hrozného.



A kde jste se bezpodmínečné lásce naučila?

To je otázka… Já sama vlastně nevím. Byla to prostě touha, že to tak má být a že vlastně jenom po tom člověk touží. Protože podmíněná láska, to je na prd. Na tu se nemůžeš spolehnout. Pořád musíš být takový, jakého tě chce ten druhý, a nemůžeš být sám sebou.

Že to má být bezpodmínečné, to je jasné. Bezpodmínečná láska, to pro mě byl Kristus. Byla jsem částečně vychovávaná knězem, to byl bratr mé maminky, s kterým jsme bydleli. Obstarával nám, dětem, knížky ke čtení. Byly to knížky velmi zbožné, hlavně Naše světla – životopisy svatých malých mučedníčků, kteří umřeli na něco hrozného a trápili se, ale oni prostě bezpodmínečně milovali Ježíše. Nebo Maria, matka Ježíšova! Doprovázela ho věrně na jeho cestě s křížem a jako poslední spolu se sv. Janem stála pod křížem až do jeho posledního dechu. A to byl pro mě ideál. Nebo v pohádkách se také objevuje bezpodmínečná láska – od toho, který zachraňuje. Například sestřička v Sedmi havranech i za cenu smrti, popravy mlčí a dělá košilky pro bratříčky. Takovými příklady jsem byla sycená, a že něco takového může být i v opravdovém životě, to byla ta touha.



Existuje nějaká
psychologická rada rodičům,
jak by jejich děti měly trávit
volný čas?

Důležité je, aby děti byly aktivní a kreativní. Stačí, aby před televizí a počítačovými hrami seděly co možno nejméně. Dokonce si myslím, že by stačilo podívat se na fotbal, film o zvířátkách, na pěkný koncert nebo na Urbi et orbi, na to je televize dobrá.



A co dělat, když děti tráví před televizí či počítačem hodně času?

Víte, děti tím v podstatě hloupnou, protože mozek se vyvíjí aktivní činností, a ne pasivní. Když dítě následuje učitele, kterého miluje, když je nadšené svým vychovatelem – a to může být i maminka, dědeček, učitelka ve školce nebo i profesor na univerzitě – když je člověk miluje nebo obdivuje, tak ta emocionalita je nejlepší půdou v mozku pro to, aby se tam všechny věcné informace zakotvily. Ty informace s emocionalitou, to je jako jíška. Na másle mouka. Bez másla to nechutná, že? Máslo to taky pojí a tady to pojí emoce. To je půda pro další zvídavost a další kreativitu, zůstane to v paměti. Kdežto když se člověk učí něco, co nemá rád, a nemá rád ani toho učitele, tak se to rychle naučí, odhrká – a zapomene.



Teď možná otázka na tělo. Vám se nenarodily děti. Řeknou vám někdy rodiče, že se nemůžete dostatečně vcítit do jejich situace, když jste sama nikdy žádné dítě nevychovala?

To se mi tu a tam stane. Ale já sama jsem byla dítě, takže to mám z vlastní zkušenosti, a dělala jsem velmi mnoho pro to, abych děti vychovávala, kupříkladu ve skautingu. Je to výhoda i nevýhoda. Teda za prvé to byla největší krize mého života, že děti nemám. Protože já jsem na ně vyloženě stavěná. Když jsme psali první slohovou úlohu, někdy ve druhé nebo třetí třídě, na téma "čím chci být", tak já jsem napsala "maminkou". Ptala se mě učitelka: od kolika dětí? A já jsem řekla "tak nejméně od dvou", ale můj ideál bylo mít deset dětí. No, ale kdybych měla těch deset dětí, tak nedělám to, co dělám. Rozumíte, budu sedět někde doma, vařit marmeládu a vypravovat pohádky.

Ano, ale poslyšte. Má to také jistou výhodu v poradenství - že to nevidím přes jisté brýle. Víte, neřeknu si třeba, že mně se povedlo vychovat syna, tak se to musí povést každému. Dívám se na to spíš z hlediska všeobecnějšího. Takže všechno to má výhody i nevýhody. Dokonce jsem o tom nedávno psala článek, jak se takhle stárne. Skutečně, až jsem měla poslední menstruaci za sebou a ztratila jsem naděje ještě otěhotnět, tak jsem se uklidnila. Do té doby jsem pořád doufala, že se mi to podaří.



Co byste chtěla vzkázat čtenářům tohoto článku?

Tak já bych jim nejraději poradila, aby mezi sebou pěstovali lásku, mezi sebou jako muž a žena, a tím dali dětem základnu bezpečnosti, tedy přístav, a aby tím i učili děti, jak se s tou láskou zachází. To se děti musí naučit na rodičích. Vidět, že se i oni pohádají a že se ještě ten den smíří, ještě než zapadne slunce. A aby se čtenářům ta láska povedla.


***

Se svolením převzato z časopisu Rodinný život. Celý text rozhovoru naleznete v tištěném časopise Rodinný život 3/2008, nebo na webu pod titulkem: "Informace s emocionalitou, to je jako jíška".

Jiřina Prekopová, PhD (* 1929, Prostějov) je česká dětská psycholožka a světově uznávaná autorka populárně naučné literatury z oblasti dětské psychologie a výchovy. Je známou propagátorkou tzv. terapie pevného objetí. Dostupné knihy Jiřiny Prekopové naleznete zde.