Vytlačování víry vědou?

Je rozšířen názor, že věda vytlačuje víru a nutí věřící ke stálému ustupování. Druhou stranou mince tohoto názoru je domněnka, že k posílení víry může dojít jen tehdy, když bude oslabena věda.

Obojí je omyl. Jedni útočí na víru z pozic vědy, ti druzí útočí na vědu z pozic víry. Ale v jistém smyslu stojí na jedné straně barikády. Obavy ze vzájemného vytlačování víry vědou a vědy vírou mají totiž důležitý společný znak: obě se zakládají na nedorozumění, že věda a víra si odporují


Příroda vypovídá o Bohu

Pozorování přírody bývá přirovnáváno ke čtení knihy. Že příroda vypovídá o Bohu, najdeme jak v Bibli (Žl 19,2; Mdr 13,5-9, 7,15--21; Řím 1,20), tak u církevních otců, v antickém světě, u křesťanských a arabských středověkých badatelů i u myslitelů novověkých. U Descarta, Pascala, Leibnize, Bacona, Kanta a dalších hraje nezastupitelnou roli pojem Boha, k jehož existenci lze dospět pozorováním a úvahou.

Galileo Galilei (1564-1642) a Johannes Kepler (1571-1630) chápali přírodu a Bibli jako dvě knihy, které obě mají původ v tomtéž Božím slově. Radili obě studovat, aby se staly zdrojem modlitby a oslavování Boha. Mnozí vědci, ač víru nevyznávají, cítí, že vědecký obraz světa je v čemsi neúplný a že biblické příběhy mají v sobě jistou pravdivost, jinak těžko sdělitelnou. Například Albert Einstein, smýšlející sice panteisticky, viděl v řádu přírody, cosi božského. O jeho vztahu k náboženství bylo mnoho napsáno; uvedu jen část jeho méně známého rozhovoru z r. 1929 o Ježíšovi a o věrohodnosti evangelií:

Do jaké míry jste ovlivněn křesťanstvím?
„Jako dítě jsem získal vzdělání jak v Bibli, tak v Talmudu. Jsem Žid, ale jsem fascinován světlou postavou (Ježíše) Nazaretského.“

Četl jste knihu Emila Ludwiga o Ježíšovi?
„Ludwigův Ježíš je mělký. Pro pera frázistů, i těch nejrafinovanějších, je Ježíš příliš kolosální. Nikdo nemůže křesťanství odbýt bonmotem!“

Přijímáte Ježíšovu historickou existenci?
„Nepochybně! Nikdo nemůže číst evangelia a přitom necítit skutečnou Ježíšovu přítomnost. Jeho osobnost pulzuje v každém slově. Takový život nezapadá do žádného mýtu.“

Důležitým dílem o „přirozeném poznávání Boha z přírody“ je encyklika Jana Pavla II. „Víra a rozum“ (Fides et ratio) z r. 1998. Zdůrazňuje „přirozené poznávání Boha“ ze stvořených věcí. Upozorňuje, že Bůh zjevuje sám sebe v přírodě. Obdivuhodná kniha přírody je první stupeň božského zjevení. Je-li čtena náležitými prostředky lidského rozumu, může vést k poznání Stvořitele.


Oddělení vědy a Bible

Prof. G. Tanzella-Nitti konstatuje, že s nástupem vědecké revoluce se dějiny těchto dvou knih, Bible a knihy přírody, ke škodě obou začaly odvíjet nezávisle. Namísto svědomitého studia jejich vztahu a řešení případných rozporů byla zvolena snazší cesta, spočívající v doporučení jejich úplné separace. Pak pokusy dokázat slučitelnost obou knih nevedly k uspokojivému výsledku a paradoxně uvolnily cestu nastupujícímu deismu a o století později ateismu. Dvacáté století je pak stoletím nového dialogu mezi oběma knihami.

---

Zpracováno podle článku "Přírodní vědy a teologie" (redakčně upraveno a zkráceno), který vyšel v časopise Teologické texty. Převzato se svolením. Celý text článku "Přírodní vědy a teologie" naleznete zde...