Každodenní pády a klopýtání patří k lidské podstatě

Naše slabost nás někdy zlobí a zahanbuje

Naše každodenní pády patří k lidské podstatě. Jsme lidé křehcí. Přesto nás ale naše slabost někdy zlobí a možná zahanbuje. Jen těžko se s ní vyrovnáváme. Nemáme chuť pohledět jí do očí. Mylně se domníváme, že přijmout vlastní slabost by znamenalo prohrát.

Svá omezení se snažíme ukrývat

Neptáme se, co se svými omezeními dělat. Spíš se je snažíme důmyslně ukrývat. Využíváme při tom všech možných dostupných obranných mechanismů, naučených postupů a prostředků. Tak ukrýváme své svědomí jako malé děti pod polštář nevědomí. A předstíráme, že nic nevidíme.

Vyznej svou slabost před Bohem

Co si počít s vlastní slabostí? "Nevyužívej své chytrosti, abys ušetřil sám sebe. Třebaže jsi slabý, riskuj – vyznej celou svou slabost před Bohem, nemáš-li pokoj. A on sám bude všechno řídit tak, že to dokážeš snášet. Díky přijatému riziku zachráníš své svědomí, " říká Soren Kierkegaard.