Vůbec není lhostejné, řekneme-li, že dítě trpí depresí, nebo že je pouze smutné. Pokud užíváme v běžném životě psychologickou terminologii, začínáme psychologizovat životní skutečnost kolem sebe.
Trpí-li totiž dítě skutečně depresí, je třeba s ním zajít k psychologovi nebo možná k psychiatrovi. Jestliže je ale pouze smutné, může to být z důvodu obyčejných dětských starostí, o které se nemá s kým podělit. Možná sedí po celé hodiny ve svém pokoji (takřka polovina dnešních dětí jsou jedináčkové) a nemá se z čeho radovat. Možná si nemá si s kým pohrát. Když nakonec dítě skončí v pokoji u psychoterapeuta, pomyslí si: "Už je to se mnou opravdu zlé. Už ani máma s tátou mi nedovedou pomoct". Pouhý psychologický termín pro něj vytvořil jakýsi kvalitativně nový stav.
Což bychom vůbec dokázali prožívat radost, kdybychom občas nebyli smutní?
Se svolením zpracováno podle knihy: Na minutu s Józefem Augustynem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
