Zdrojem dnes tolik rozšířené civilizační choroby workholismu není v žádném případě nadměrné množství práce. Nejde ani o přepracovanost jako takovou. Příčinou je spíše absence ideje, cíle, k němuž bychom zaměřili svou práci i celý svůj život.
Práce bez této ideje se může stávat drogou a pouhým prostředkem k utišení bolesti z bytí postrádajícího smysl. Dokonce i pracovní úspěch se mění v pouhou náhražku smyslu. Nedostaví-li se v práci úspěch, nastupuje syndrom vyhoření, zklamání a deprese. Pokud chybí našemu životu idea, slovy žalmu - Marné je časně vstávat, dlouho vysedávat u práce, marně se lopotíme (Žalm 127, 1-2verš).
Ani sebevíc náročná práce z nás nedělá workoholiky, když je inspirována hledáním krásy, dobra a lásky k člověku i k Bohu. Potom nás totiž může zaujmout a nadchnout natolik, že "celý náš život začne plynout jako jeden neustálý pracovní den." (R. M. Rilke)
Zpracováno podle knihy:
O tom, co je v životě důležité,
Na minutu s Józefem Augustynem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství .
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
