Vše se někdy jeví temné

Když člověk prochází depresí či obdobnými stavy, všechno se mu jeví temné a i Bůh se mu zdá velice vzdálený.

Existují stavy deprese, které jsou reakcí na nějakou traumatizující událost, či bolestnou ztrátu, dále pak existují tzv. endogenní deprese, které nakonec mohou ústit i ve fyzickou chorobu a vyžadují patřičnou léčbu a medikaci.

Nechápat depresi jako stav, který si člověk zavinil sám

Vždycky je důležité nechápat depresi jako stav, který si člověk zavinil sám, nebo jako projev nedostatečné víry. Je to výzva, na kterou bychom se měli snažit odpovědět i duchovně. Depresivního člověka bychom měli brát ve stavu jeho opuštěnosti a temnoty vážně. Měli bychom si ušetřit laciné rady, že se má radovat z krásy přírody nebo si dopřát dobrý oběd. Protože ten, kdo trpí depresí, se právě kvůli své nemoci nedokáže z ničeho skutečně radovat.

Boha lze potkat i v temnotě

Pokud komunikuji s člověkem v depresi, pokouším se mu říci něco obdobného:

Chápu, že je těžké vydržet tu temnotu a osamělost.
Ale snaž se s depresí smířit.
Navzdory nesmyslnosti
může totiž nějaký smysl dostat.

Ptej se jí, co se ti snaží říct.
Možná to, že bys měl více zachovávat zdravou míru,
abys o sebe dokázal pečovat
a nechal plavat svou touhu po dokonalosti.
Měl bys na svou depresi najít vlastní odpověď.

Máš-li dojem, že všechno kolem tebe je temné,
dovol své depresi, aby tě vedla do hlubin.
Tam, v hloubi tvé duše, přebývá Bůh.
A tvoje cesta k němu nepovede
oklikou kolem deprese,
nýbrž i skrze ni.

Bůh je v tobě, i když ho necítíš.
Křič k němu ze svých hlubin.
Řekni mu, jak trpíš svou bezmocí.
Možná ho vytušíš právě ve své bezmoci,
zjistíš, že tě obklopuje svou láskou.

A dovol své depresi, aby rozbila tvé ego.
Aby rozbila tvou možná zkreslenou představu o životě.
Ona tě takto může otevřít Bohu,
jenže zcela jinému:

Bohu přebývajícímu i v temnotě.
Bohu, který může právě i v soumraku
tvého srdce rozestřít svůj pokoj.