Každý z nás někoho potřebuje

„Potřebuji tě!“ Toto slovo jsme už ve svém životě někomu řekli. A blaze tomu, kdo má někoho, kdo mu odpoví: „No jasně! Pomohu ti.“ Jako lidé máme mnohé potřeby. Potřebujme stravu, oblečení, někdy i léky. Ale nejvíc potřebujeme lidi. A to nejen kvůli různým službám - od řidiče autobusu až po prodavačku. Ještě více potřebujeme lidi, kteří se k nám prostě dobře chovají, kteří nás mají rádi, kteří pro nás mají pochopení. Jak moc takové lidi potřebujeme, zpozorujeme, teprve když nám schází. „Škoda, že jsi tu tehdy nemohl být, tolik jsem tě potřeboval...“ – mít někoho, kdo by mě utěšil, kdo by mi poradil nebo s kým bych se mohl podělit o svou radost.

Každý z nás je důležitý

Jako lidé jsme odkázáni na sebe navzájem. Nikdo nemůže žít jen sám pro sebe. Dávání a přijímání patří k sobě. Obojí vytváří naše člověčenství, obojí dává našemu životu lidský rozměr. Důležití můžeme být pro druhé naší prací, službou, blízkostí a podporou...  Od druhého tedy nemůžeme jen něco požadovat, pro druhého je nutné také něco dělat. A je pozoruhodné, jak příjemný zážitek je, že nás někdo potřebuje.

I ty můžeš být užitečný

Existují ale lidé, kteří by pro někoho něco rádi znamenali, avšak nikdo od nich nic neočekává. „Tak rád bych něco dělal – ale nikdo mě nepotřebuje!“ Ale ano – je někdo, kdo tě určitě potřebuje: Bůh!„Potřebuji tě,“ říká Bůh i tobě... Bůh i skrze tebe chce ve světě něčím pohnout. Máš být jeho „vyslankyní“, „vyslancem“, či "poslem"  (posel = anděl -  z řeckého "angelos"). Ne snad na velkém velvyslanectví, ale možná můžeš být "jen":

  • člověkem, se kterým si může popovídat zatrpklá sousedka,
  • maminkou pro dítě, které potřebuje lásku,
  • dítětem pro starou maminku, která potřebuje péči,
  • charitativní pracovnicí ve své obci, i kdyby mělo jít jen o navštěvování nemocných,
  • člověkem, který s úsměvem pustí sednout něhoho staršího,
  • člověkem, který k tomu, co normálně dělá, přidá i laskavý "přídavek" - úsměv, milé slovo...

Není malých rolí...

Co v souvislosti pomoci druhým znamená slovo „jen“?! Kdo dokáže více: lékař, který jen odsune smrt, anebo tvá přítomnost, kvůli které umírající není sám? Nesmíme se klamat: Bůh nás mnoha způsoby používá pro své plány spásy. Jsme si tak navzájem pomocníky a průvodci k Bohu. „Potřebuji tě,“ říká i tobě Bůh. Zeptej se ho právě nyní: „Bože, kde bych ti mohl být užitečný?“ Jistě časem zaslechneš jeho odpověď, pokud budeš pozorně naslouchat jeho tichému hlasu. Bůh mluví! Jen my jsme někdy příliš hluční...

Zpracováno podle knížky:
Joachim Wanke Postavit světlo na svícen,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.