Přínášíme Vám některé ohlasy na článek Marie Svatošové Štěstí je v něčem jiném, který vyvolal reakce čtenářů.
A co na to Marie Svatošová?
"Vážený pane, dík za reakci na článek, velmi si jí vážím. Nejste jediný kdo se ozval a budu-li za dva týdny ještě živa a zdráva, k tématu se určitě vrátím, protože vidím, že je velice živé a velice bolavé. Nadávání nepomůže, rezignace nepomůže - tak co tedy?



********************************
********************************


Milá paní Svatošová,

právě jsem dočetl Váš článek 03.11.04 ´Štěstí je v něčem jiném´ na wwwvíra.

Myslíte to dobře a máte pravdu, protože ji vidíte u sebe. Mám ale ještě jiné zkušenosti. Pracoval jsem přes 40 let a toho podraznictví, které jsem zažil bych Vám nepřál. Vy v redakci církevního časopisu si můžete lebedit, protože jste obklopena slušnými lidmi. Naše hospodářství je zanedbané od ´taky odborníků´ a dodnes se tam řídí podle způsobů zažraných ve starých zvycích. Obnova mentality trvá dlouho.Nedivím se proto nikomu, kdo jde zkusit štěstí jinde, kde si ho budou vážit, kde nebudou rozhodovat strýcové z dob ´socialismu´ , kde bude dostávat spravedlivou odměnua a ne zbytky, které spadnou se stolu zlodějů typu Chemopetrol a j. (teď odpočívajících na Bahamech za ukradnuté peníze). O devastaci průmyslu a tím celého hospodážřství si můžete učinitpředstavu, když Vám budu citovat z časposiu Sdělovací technika z doby asi 1967. Ten článek si pamatuji řadu let. Byl o konferenci o polovodičích. Ty ještě nebyly tehdy dosti zaběhnuté, Tesla začala vyrábět jen první transistorya triaky, ale byli tam naši ´kapitáni průmyslu´. Reportér s hořkostícitoval co slyšel na chodbě o přestávce. Jeden z šéfů se vyjádřil druhému : ´naco jsou nám polovodiče, počkáme, až se vyvinou celovodiče´. Nepochybuji, že je to vám vzdálené (je to úzké téma), a proto Vám doporučuji, abyste si to dala vyložit od některého technika. Potomcitěchto řiditelů našeho průmyslu vládnou dodnes. A to není jen jedno odvětví.Naše hodposdářství je jedna smutná kapitola. Nedivím se, že ty dívky chtělyjít z těch podmínek jinam, kde se normálně myslí a odměňuje. Mají na to právo.

A příklad Vám možná bližší: zdravotnice dostávají jinde až pětkrát více peněz než u nás. Přitom nedostatek sester vede u nás k tomu, že sestry také uklízejí. Před lety tady byla na exkurzi skupina sester z USA. Říkaly,že naše sestry mají úžasnou výdrž. Kdyby americká sestra měla vykonat přes týden tolik práce, zkolabovala by. Ovšem tam sestra nemusí vytírat podlahu a dělat práci sanitářky. Přeji Vám, aby ste nežila pouze v ideálech, ale mohla prokouknout do světa. I když ne jen turisticky (a obdivovat čisté skleničky v tamějších restauracích) , ale vniknout pod povrch do každo deních situací - to chce někoho, kdo to tam zná ze zkušenosti. U nás stačí, když jedete v Metru nebo tramvaji a pochopíte tváře lidí,kteří zažili více než třicet let : jsou stažené, pokryté pocitem neúspěchu nebo rezignací. Chybí tam svěžest. Je na nich tolik masek, které vyryl čas,že je z toho smutno. Jen ta mládež je veselá, protože nezažila tolik zklamání a odstrkování jako bylo za ´socialismu´. Zato je ohrožena drogami a nedostatkem systematické ideové výchovy. Nicméně věřím, že se čas zlepší. Držím i Vám palce.

MK


********************************
********************************



Dobrý den,

přečetl jsem si Váš článek štěstí Štěstí je v něčem jiném na www.vira.cz., a dovoluji si pár poznámek. I když chápu, co chcete říci, a v podstatě s Vámi souhlasím, zdá se mi, že ty studentky nejsou tak docela dezorientované. Myslím, že pokud byste se těmi studentkami dala do řeči, o ničem byste je nepřesvědčila. A ještě hůř, kdyby to nebyly pitomé studentky, ale někdo, koho respektujete.

I když mě řeči o emigraci, které se objevovaly třeba za vlády Miloše Zemana, taky štvou, je přece zřejmé, že naše země je zemí rozvojovou, možná ne v případě Prahy nebo Brna, ale jinak ano. Já osobně žiju v Praze, ale nepocházím z ní. Je mi 31 let, žiju sám. Pokud bych měl doufat v nabytí majetku přirozenou cestou (tj. vše si sám vydělám, nic nezdědím, nedostanu apod.), můžu jít od válu. I kdybych měsíčně vydělával i 30 tisíc, nemohu pomyslet na koupi bytu (možná hypotéka, ale jako osoba samostatně výdělečně činná taky asi ne). Teď už si to tak neberu, ale musím přiznat, že dřív, asi ve věku těch studentek, jsem nějaké takové podobné poznal, a nabyl jsem dojmu, že peníze jsou pro ně to nejdůležitější. Teď vidím svět trochu plastičtěji, ale mám pochopení pro lidi mladší než já, že jsou polistopadovým ekonomickým doháněním západu ovlivněni, stejně jako jsem byl a jsem já. Setkávají se se zhruba stejnými lidmi, mají podobně smýšlející rodiče. Dostávají od nich moudré rady jako: musíš si najít bohatou nevěstu/ženicha, nejlépe s bytem/domem apod.

Pokud jde o umění života s málem, zdá se mi, že za socialismu si u nás lidé navykli žít bez peněz, a někomu, kdo je dostatečně stabilizován - má relativně laciné bydlení, širokou sociální síť, takže žije trochu jako vesničan ve městě, vozí si zeleninu a kompoty od matek a tchyní, s muži z rodiny si všechno ukutí - se to daří dodnes. Někteří kněží to považují za důkaz, že žít chudobu je možné. Já tomu nevěřím. Většinou pozoruji, že nedostatek peněz je u spokojeného člověka kompenzován množství kontaktů a lidí kolem sebe. Na to ale každý nemá. Chudý osamělý člověk je opravdu ubohý, a toho se možná podvědomě bojí Vaše studentky z vlaku, a já také.

Zažil jsem u několika známých, kteří pracovali třeba ve školství nebo ve vědě, chytré řeči o nasazení, o poslání, o nutnosti celibátu pro vědce, ale jakmile pocítili chuť peněz, už necouvli.

Myslím, že na bohatství a opuštění vlasti není nic špatného. Vy jste si dovolila "luxus" EC a IC, mě ulepené, smradlavé a pomalé vlaky rozčilují vůbec a nejraději bych jezdil autem. Opravdu bych chtěl být spíše bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Nechci Vám nic podsouvat, ale argument "chudý, ale zdravý" nebo "chudý, ale vyrovnaný/zbožný" nepovažuji za použitelný. Možná je pravdivý, ale nepřesvědčivý. Pro mě samotného chudí, ale vyrovnaní lidé jsou svědectvím velice zřídka, dost často pozoruji v pozadí nějakou lenost, závislost, kompenzaci anebo neschopnost.

Tak to je mých pár poznámek, mějte se pěkně,

LZ



********************************
********************************


Vazena pani doktorka Marie Svatosova,

so zaujmom som si precital Vas clanok na vira.cz. Pred mesiacom by som sVami suhlasil, teraz viem ,ze to co tvrdite nie je uplna pravda. Zivot saneda oznacit a obmedzit, a uz vobec sa neda povedat v com je stastieuniverzalne, Boh je individualny a daleko od vsetkych predstav, predpisov aidealov ako by to malo byt, je tak jedinecny ze si ani neviete predstavit,co do tych mladych vlozil. Mozno prave to co Vam chyba, silu,ktora ichnenecha na pokoji. Vazim si Vasu pracu, ale ten clanok je podla mojho nazoruobmedzeny a jednostranny,viem ze tych mladych neodsudzujete, ale staviate sado pozicie, ze vy viete, co je pre nich najlepsie. Skutocne to viete? Boh tonevie? Kazdy ma svoju vlastnu cestu. Neda sa povedat, ze Ti mladi sunestastni a Vy ste stastna, vsak?


S podravom

M.F.



********************************

A co na to Marie Svatošová?

********************************


Vážený pane ... ,

dík za reakci na článek, velmi si jí vážím. Nejste jediný kdo se ozval a budu-li za dva týdny ještě živa a zdráva, k tématu se určitě vrátím, protože vidím, že je velice živé a velice bolavé. Nadávání nepomůže, rezignace nepomůže - tak co tedy?

S přáním všeho dobrého

Marie Svatošová