Co míní Ježíš a co míní Starý zákon tím, že máme milovat Boha celým srdcem, celou duší, celou myslí, celou svou silou? (Mk 12,30). Tento příkaz známe všichni. Ale jak to vypadá, miluji-li Boha z celého srdce? Ve své řeči na rozloučenou Ježíš praví: "Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání" (Jan 14,15).

Ježíš popisuje lásku jako čin, jako chování. Zachovávat přikázání znamená zacházet se sebou, se svým životem, se svým časem, s přírodou i s lidmi tak, jak to odpovídá Bohu. Láska k Bohu se projevuje ve správném zacházení s jeho zrcadlením, tj. s jeho dílem, především s jeho největším stvořením - s člověkem. Jsme ale ve stálém nebezpečí, že budeme považovat Boží zrcadlení za Boha samého a že se těmto obrazům Božím oddáme tak, že pro nás dostanou absolutní význam. Pak se pro nás stanou modlami. A pak se zvrátí všechno. Staneme se otroky - otroky úspěchu, peněz, majetku, uznání, otroky lidí, které zbožňujeme, kteří se pro nás stanou vším. Milovat Boha celým srdcem znamená posunout Boha na první místo, takže budeme se vším zacházet tak, jak to odpovídá skutečnosti, tj. jako s Božím darem, a ne jako s Bohem samým.

Milovat Boha tak vposledku znamená spravedlivé, skutečnosti odpovídající zacházení s lidmi i věcmi, se svým časem i životem. Je-li pro mne mé zdraví nejvyšším dobrem, pak přehnaně kroužím sám kolem sebe. Zaměřím se jen na to, aby mi nic neuškodilo. Mé zdraví je pro mne pak modlou. A to už sám se sebou dobře nezacházím.
Jestliže miluji Boha, přihlížím též ke svému zdraví, neumořím se, protože bych rád dosáhl ještě toho či onoho, nýbrž dopřeji si čas a klid. Ale nekroužím kolem sebe a kolem svého zdraví. Jsem svobodný dát se do služby Boha. I nemoc přijmu z ruky Boží jako něco, čím on ke mně mluví, čím mi ukazuje mé hranice, vnitřní nepořádek, který je ve mně; anebo prostě jako to, co mi on ve svém nepochopitelném úradku přisoudí, snad abych si odtrpěl kousek neštěstí na této zemi.

Láska k Bohu se projevuje i v tom, jak zacházíme s jeho dílem. Zacházím-li se svým okolím jako s darem Božím, pak o ně pečuji, pak je nevykořisťuji a nechovám se jako pán světa. Pánem tvorstva je Bůh, ono odráží jeho slávu i moc. Při svém jednání s přírodou si stále uvědomuji, že se dotýkám něčeho, co je od Boha. Jeho příroda je proniknuta jeho Duchem. V přírodě se Boha v pravém slova smyslu "dotýkám". Dotýkám se v ní lemu jeho roucha, pln úcty a u vědomí, že se má láska k Bohu, Pánu tvorstva, ukazuje v tom, že miluji jeho stvoření.


***

Zpracováno podle knihy: Proměňující moc víry, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.