Jedinečná a největší milost mého života je poznání mého nejvlastnějšího „já“, neopakovatelné jedinečnosti, kterou mi dal Bůh, když mě „zavolal jménem“. Toto nejvlastnější a nejhlubší „já“, Bohem danou jedinečnost, nazývám „osobní povolání“.
Člověk v určitém okamžiku může „procitnout“ do skutečnosti, že jeho poznané „osobní povolání“ bylo v jeho životě podivuhodně přítomno od samého počátku. Nachází stopy přítomnosti svého individuálního „osobního povolání“ v nejrůznějších životních obdobích. Osobní povolání je vepsáno do životního příběhu člověka a jeho vnitřní dynamičnosti.
Můžete se zeptat: "Zůstává osobní povolání pro danou osobu neměnné, nebo se v průběhu života mění?" Zatímco nějaká věc nebo určitý aspekt zůstává stále neměnný – nemůže se totiž měnit – je v osobním povolání obsaženo také něco jiného, jiný aspekt, který v průběhu života změnám podléhá. Osobní povolání je svou podstatou „duch“ a tento jedinečný způsob nebo „duch“ se nemění nikdy. Jak by mohl, je-li mi dán Bohem „od matčina lůna“ jako má jedinečnost pro celý život?
Duch je vždy vtělený, ztělesněný, zhmotněný. Právě toto vtělení, konkrétní ztělesnění a zhmotnění je v životních okolnostech proměnné. A tím získává osobní povolání v průběhu života nový „aspekt“, nové „zabarvení“, novou „hloubku“.
Se svolením převzato z knihy Osobní povolání,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
