Nejednalo se o klasický tábor s rozcvičkami, kde všichni musejí dělat všechno. Účastníci byli rozděleni do skupin - "klanů", o které se starali "kmotři". Po snídani začínal program chválami a po nich následovali přednášky a svědectví. Ty letošní přednášky byly o učenlivosti a učednictví, o karikaturách Boha - falešných představách o Bohu, o náhražkách Boha - neboli modlách, o papírovém Ježíši - kterého mnozí lidé poznávají výhradně rozumem bez osobního kontaktu, o životě křesťana, o modlitbě, o vztazích a sexualitě, o okultismu a magii z pohledu křesťanství. Témata se pak mohla osobněji probrat v malých skupinkách - "klanech". Měl-li někdo potřebu osobního rozhovoru nebo zpovědi, mohl využít službu kněze - "reverenda".
V odpoledním čase pak dostal každý příležitost seberealizovat se v tzv. "kůlnách" např. výrobou hlavolamů, výrobou sádrových masek, střelbou z luku - vzduchovky či praku, kreslením, batikováním, prací se dřevem, nacvičováním pantomimy, dívky nácvikem břišních tanců, kluci naopak řízením traktoru a v mnoha dalších aktivitách. Možností bylo tolik, že si každý našel tu svou. Vzdor tropickým vedrům se všichni vydali i na jeden výlet a průzkum okolí v rámci JUMPkrossu.
Večery měly různý scénář: koncert, zábavný "Večer talentů", nebo různě zaměřené modlitební večery. Takový (a jště mnohem jiný) byl Jump 2003.
(zpracováno podle článku Angeliky Khomové a Davida Vopřady z časopisu Effatha a webu www.cho.cz)
***

jednoho z hlavních tvůrců a aktérů JUMPu.
Jak jste přišel na myšlenku uspořádat JUMP?
Je nám blízká koncepce Křesťanské charismatické konference. Chtěli jsme něco takového pro mladé. Nejen přednášky, ale i sdílení, kůlny, hry a třeba večerní „zprávy“ s „večerníčkem“. Byla to vlastně Katka Lachmanová, která mě oslovila, jestli bych jí pomohl takový tábor uskutečnit. Neváhal jsem a šel do toho.
JUMP je fajn akce. Aspoň pro nás - účastníky, ale co přináší vám?
Víte, celý život chci sloužit a předávat dál něco, co je důležité. Tady žijeme s mladými lidmi. Mluvíme s nimi a možná je postrčíme o něco dál. Záleží mi na nich a udržuji si s nimi kontakt. Obohacují mě mládím a upřímností.
Takže společenství od sedmnácti do dvaceti je pro vás to nejlepší?
Doufám, že si stejně dobře rozumím se všemi. Snad jen k nejmenším dětem hledám někdy cestu hůře. Zahraju si s nimi rád fotbal a pak jsem trochu v rozpacích co dál. Ale s těmi, kterým je řekněme čtrnáct a víc se cítím jako ryba ve vodě. Můžeme diskutovat, bavit se...
Co by si měli "JUMPíci" z této akce odnést?
JUMP je jiný než ostatní tábory. Základním cílem je zprostředkovat mladým zkušenost s Bohem a s církví. Tento tábor má mladé vést k Bohu, ne že si sem rodiče odloží na týden své děti.
Vojtěch Kodet
Narodil se v roce 1956 v Malém Beranově na Vysočině. V roce 1977 vstoupil tajně do karmelitánského řádu. O pět let později byl vysvěcen na kněze. Působil v několika převážně moravských farnostech. V současnosti je provinciálem karmelitánů a studuje v Římě.
(Zpracováno podle textu Petry Krejčové z Jumpího časopisu JUMPin2003
Foto: Krzystof Dedek)
***
Výhradně pro pány!

(Zpracováno podle textu Petry Krejčové z Jumpího časopisu JUMPin2003
Foto: Krzystof Dedek)
Malou FOTOgalerii z JUMPu 2003 naleznete zde
JUMP připravuje ke spuštění i své vlastní stránky na internetu: www.cho.cz/jump