Krize nemusí v lidském životě znamenat tragickou událost. I když tato zkušenost bývá obvykle velmi bolestná, jedná se o doprovodný proces vnitřního růstu. Chce-li člověk dospět k nové životní etapě, musí bezpodmínečně opustit tu starou. Opouštíme dětství, abychom mohli vstoupit do dospívání a dospělosti. Někdy je třeba také vědomě odložit juvenilní "nezávislost" a "svobodu", abychom mohli přijmout odpovědnost při budování zralých, trvalých a odpovědných vztahů s druhými.
S krizí je to podobné i v duchovním životě. Krize růstu otvírá před každým jedincem nové lidské i duchovní prostory. Očišťuje od sobectví a sebestřednosti a ukazuje člověku potřebu stále dokonaleji se otevírat Bohu a bližním. Krizové stavy pro nás vždy znamenají výzvu, díky níž dokážeme překonávat svou lidskou i duchovní nezralost. Duchovní cvičení podle sv. Ignáce z Loyly nás mohou naučit přijmout krizi jako "normální" stav nitra vedoucí k obrácení, očištění a větší odevzdanosti Bohu.
Obvykle každá krizová situace je velice složitá. Bývá těžké jednoznačně stanovit její zdroj. Přesto však lze poukázat na určité společné zdroje lidských krizí. Dnes se nejčastěji vyskytují jako dvě příčiny: falešná životní očekávání a touha po úspěchu.
Se svolením zpracováno podle knihy:
Zástupy žasly nad jeho učením,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
