I ty, kdo nejsou zrovna fanoušky Harryho Enfielda, patrně pobavilo jeho herecké ztvárnění zamlklého pubertálního nekňuby. Ovšemže šlo o karikaturu, ale každá dobrá karikatura v sobě skrývá nejedno zrnko pravdy. Jinak bychom se nad ní nepobavili. Lidé se smáli, protože se v seriálu mohli ztotožnit buď s rodiči, nebo s puberťákem. Jeho postava byla totiž nepřikrášleným portrétem jich samých v době sebestředných let dospívání.

Harry Enfield v jednom pořadu přiznal, že sám nebýval o mnoho lepší než postava, kterou ztvárnil; že to ani není tak dlouho, co terorizoval vlastní rodiče svým asociálním chováním.

Jestliže každý z dílů seriálu byl parodií, pak poslední díl byl parodií vrcholnou, a přece i zde bylo možno se s dramatickým obratem našeho dospívajícího hrdiny ztotožnit. „Žabák“ potkal svou princeznu, a v tom okamžení se díky dosud nikdy nepoznané lásce proměnil v prince. Jeho rodiče jen mlčky, nevěřícně kroutili hlavou, když se ten jejich bubák, co věčně narušoval domácí pohodu, najednou začal chovat jako normální, způsobný a vyrovnaný mladý muž, v jehož zrod už přestali doufat.

Nevěřím příliš na okamžitou proměnu, alespoň ne v případě nápravy mravů u jedince s pochybným charakterem, ale vím, že láska dokáže člověka změnit mnohem účinněji než jakákoli jiná lidská zkušenost.

Kdyby nebylo lásky, která v nás naleptá tvrdou slupku osobních zájmů, jak by se kdokoli z nás mohl stát alespoň trochu takovým, jakého jej chce mít Bůh?

***

Se svolením převzato z knihy Davida Torkingtona Vždycky se může začít znovu, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde

***

Doporučujeme k přečtení: co řekl Marek Eben o pubertě