Petr Parléř je nesporně pozoruhodná osobnost naší historie. V povědomí národa žije především jako budovatel svatovítské katedrály. Je vynikající postavou evropského gotického světa. Vynikal rovnou měrou jako architekt, sochař a řezbář. V Evropě, která znovu bolestně a složitě hledá svou jednotu, může být vnímán jako stavitel mostů. Jiří Hauber je však příliš dobrý básník, než aby uchvátil Parléře jako pouhé přitažlivé téma pro biografickou poému nebo pro historizující lyrickou etudu.

Je vzdálen laciné aktualizaci a vůbec mu nejde o nějaká podobenství a alegorické vzkazy o evropské identitě. V celé skladbě o sedmatřiceti větách či oddílech není vlastně Parléř vůbec zmíněn jménem, jména stavitelů a kameníků ostatně nebývají vystavována na odiv ani na jejich dílech. Hauber především rozjímá o jeho "vzdorování tíze", což není jen úkol umělcův, nýbrž úděl každého člověka odhodlaného plně žít.

...

Báseň XV.

V zvonění úderů dlát
chvěje se srdce kamene
setřásá prach
Tak dláty úzkostí ztesán
vyprofilován žalem
trápením zhlazen
netušíš v kruhu bolesti
světlo a plamen
Netušíš proč jsi taven
zářit a planout - -
malachit na prstenu



***


Se svolením převzato z knihy: Petr Parléř, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.


***

Několik kapitol z této knihy naleznete zde.