Dějiny, přítomnost a minulost naší země a našeho lidu jsou stavěny a dodnes dostavovány ve dvojí perspektivě. První perspektiva vychází i zeměpisně z lůna české země. Odtud se rodí její řeky a potoky, žitné lány a modravé lesy, vůně jejích lučin a jejího chleba, chuť jejího vzduchu a jejích písní i osudy jejího lidu. A druhá perspektiva je křesťanství, poselství lásky, naděje a života pro rozpolcené lidské srdce odsouzené k věčné žízni.
Nevím, kam až se dno propadlo a jak je pod povrchem české země rozvětveno a z jakých jedovatých, zhoubných podzemních zdrojů se napájejí její studně a odkud čerpají zlo, surovost, jež oslepuje a hyzdí její krásnou tvář, láme klenbu jejích kostelů, dusí dech a zpěv jejích básníků a umělců a potřísňuje její šat krví nevinných.
Pro rozpolcenost jejího srdce ji nemusíme nenávidět ani jí pohrdat. Víme totiž, že podobná rozpolcenost a propastnost žije i v našem vlastním srdci. Ve skutečnosti totiž čerpá Česká zem svou životní mízu, svou krásu i ohyzdnost z našich srdcí.
Česká zem potřebuje naši teplou lásku, naše pracovité ruce a naši pomoc ve své bídě. Nebude to nikdo jiný než my, kdož obváže její bolavé rány, kdož napřímí její nalomenou postavu, kdož vyčistí prameny jejích vod, aby opět zrcadlily slunce, hvězdy a tvář Boží.
Se svolením zpracováno podle knihy Karla Vrány: Svatý Václav, kterou vydalo Nakladatelství Trinitas
