Otec Jean Baptiste Bugingo patřil k nejoblíbenějším kněžím, kteří nám na střední škole přednášeli. Pamatuji si na jedno jeho kázání, ve kterém se zcela zaměřil na to, jak víra a láska mohou překonat zlo a zoufalství. Na příkladu Martina Graye, žida, který přežil holocaust, ilustroval, jak srdce plné víry dokáže vše vydržet. Ačkoli jsem studovala s vyznamenáním, nikdy předtím jsem o židovském holocaustu neslyšela. Později jsem tuto mezeru ve vzdělání přičetla extremistickým hutuským politikům, kteří tvořili učební osnovy. Co se týče genocidy, udržovali nás v nevědomosti tak dlouho, až z nás pak udělali oběti jedné z nich...
Otec Bugingo nám vyprávěl o přijatém závazku Martina Graye žít život vedený láskou dokonce i poté, co se stal svědkem strašlivé smrti vlastní matky a dvou bratrů v nacistickém koncentračním táboře. Za několik let ztratil Gray manželku a čtyři děti při lesním požáru... Ale nevzdal to.
„Martin Gray žil svůj život s láskou,“ kázal otec Bugingo. „Neporazila ho hrůza genocidy ani nehledal motivaci v nenávisti či pomstě poté, co jí unikl. Nechal své srdce žít a založil vlastní rodinu. A když mu oheň zahubil ty, které miloval, nepropadl zoufalství – věnoval svůj život ochraně lesa. Život nevymazal lásku, kterou mu Bůh vtiskl do srdce, nehledě na to, kolik utrpení ho v životě potkalo. Držte se jeho příkladu! Žijte svůj život tak, jako jej žil Martin Gray!“
Po kázání se všechny dívky shromáždily kolem tohoto mimořádného kněze venku před kostelem. Mnoho z nich doufalo, že ho budou moci obejmout a dát mu políbení na tvář, on si však od každé držel patřičný odstup. „Děvčata, nezapomínejte, že jsem kněz,“ upozorňoval je se smíchem. „Stisk ruky na pozdrav je ten největší ‘skandál’, jaký připustím. Prokazujte lásku Bohu a sobě navzájem.“
Během dalších let jsem zůstala s otcem Bugingem v kontaktu přes bratra Damascena, který si mě škádlivě dobíral, že jsem se zamilovala do charismatického kněze. Damascene měl částečně pravdu – na otci Bugingovi jsem obdivovala víru v lásku a vášeň pro Boha. Jeho kázání se mi vrylo do srdce. Začala jsem za ním chodit pro radu ohledně všech otázek víry. Do dnešního dne zůstává mým nejdůvěrnějším duchovním rádcem.
***
Se svolením zpracováno podle knihy: Odpustila jsem, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
16. 9. 2010 , Immaculée Ilibagiza
O genocidě jsem neslyšela, dokud jsem ji pak sama nezažila
Autor: Immaculée Ilibagiza
Související texty k tématu:
Holocaust, šoa, genocida
Den památky obětí holocaustu 27.1.
- Povstání z popela rwandské genocidy (Immaculée Ilibagiza)
- Hanin kufřík Příběh dívky, která se nevrátila (Karen Levine)
- Rudolf Vrba: Utekl jsem z Osvětimi
Knižní tipy k tématu holocaust, šoa:
- Psycholog Viktor E. Frankl vzpomíná koncentračn tábor: A přesto říci životu ano
- Deníky mladé Židovky Etty Hillesum, Přervaný život
- Heslo Holokaust, holocaust v iEncyklopedie.cz
Víra:
- Víra je dobrodružství i osobní vztah
- Základní pohled víry - I Tobě jde Bůh vstříc
- Víra je velmi široký pojem (Aleš Opatrný)
- Víra zraje krizemi (Dle J. Powella)
- Credo (kredo) - Souhrn křesťanské víry
- Další texty k tématu víra zde
Naděje
- V naději máme bezpečnou a pevnou kotvu
- I v životních turbulencích je Bůh s námi
- Tramvaj jako symbol pro křesťanskou naději
- Naděje není laciným optimismem...
- Další texty k tématu naděje zde