Letos jsme si připomněli 65 let od konce druhé světové války. Osvětim (německy Auschwitz) je stále to malé, nenápadné, asi čtyřtisícové městečko v jižním Polsku. Za druhé světové války bylo přičleněno k Německé říši a byl zde postaven nejprve koncentrační tábor Auschwitz I, později rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau (Březinka) a několik menších podtáborů.

Brána s nápisem "Arbeit macht frei" (práce osvobozuje) je dnes nejznámějším symbolem Auschwitz. Touto branou denně procházely tisícovky vězňů s vědomím, že je čekají dlouhé hodiny úmorné a zničující práce. Když se pak večer celí vyčerpaní vraceli, nesli těla těch, kteří ten den zemřeli. Zde hrál táborový orchestr pochody, které měly vězňům „usnadnit“ cestu do práce i jejich návrat do tábora.

Když byly železniční koleje dovedeny až do vyhlazovacího tábora Březinka, ležícího asi 3 km od koncentračního tábora Osvětim, stala se tato rampa místem, kde lidé z transportů často po několika týdnech poprvé opustili vagóny. Avšak čekalo je, aniž to věděli, ještě něco horšího. Zde lékaři SS prováděli největší selekce vězňů: Ti kteří byli označeni za práceschopné, zůstali v táboře. Ostatní – asi 75% všech nově přivezených - byli posláni rovnou do plynových komor. Rampa byla osvícena, což umožňovalo přijímat transporty i v noci.

V každém ze 4 krematorií byla obrovská místnost, kde se lidé svlékali. Cílem nacistů bylo, aby si lidé mysleli, že jdou hromadně do sprchy kvůli dezinfekci. Na stěnách této šatny byly plakáty, které nabádaly k čistotě. Obětem prý někdy bylo dokonce rozdáváno mýdlo. To vše mělo jediný cíl -spořádaný odchod do plynové komory, která byla ve většině z nich také upravena do podoby sprch.

V budově krematoria č. 2 se nacházela Mengeleho patologická laboratoř, opatřena nejmodernějším vybavením, což umožňovalo pitvat lidi zavražděné v plynové komoře jen chvilku po jejich smrti.

Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších vězňů do jiných koncentračních táborů, plynové komory a krematoria vyhodili do vzduchu a snažili se zničit i písemné důkazy o jejich vraždění. I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti. KT Osvětim byl osvobozen Rudou armádou v lednu 1945, jež tímto zároveň dala svobodu 7 tisícům vězňů, kteří v táboře zůstali i po evakuaci jednotkami SS.

Co my, dnešní mladí Evropané, můžeme udělat pro to, aby se nejhorší zločin v dějinách lidstva už neopakoval?

Kupovat si zpáteční jízdenku do Osvětimi zní tak trochu jako černý vtip. Vězni obávaného vyhlazovacího tábora by za takovou jízdenku dali cokoli. Komunita SANT´EGIDIO proto zve všechny zájemce na pouť mladých lidí do Osvětimi. Již druhá společná cesta na místa spojená s nejhoršími zločiny v moderních dějinách lidstva se bude konat 10.-12. září 2010. Její náplní bude kromě prohlídky koncentračního tábora Osvětim, Osvětim-Březinka a návštěvy města Krakova také setkání s přeživšími svědky holocaustu.

Přihlásit na pouť se můžete na e-mailové adrese: osvetim@santegidio.cz, kde Vám rádi sdělíme podrobnosti cesty i její organizace.

Komunita Sant´Egidio www.santegidio.org/cz vznikla v Římě po II. vatikánském koncilu. Dnes je hnutím laiků, ke kterému patří více než 50 000 lidí a jež je činné v oblasti evangelizace a charity ve více než 70 zemích různých kontinentů. Různé komunity, rozptýlené ve světě, sdílejí stejnou spiritualitu založenou na společné modlitbě, zvěstování evangelia, solidaritě s chudými, ekumenismu a dialogu pro mír a pokoj nejen mezi náboženstvími.

Přidejte se k nám na pouť do Osvětimi! Těšíme se na Vás.

Odkazy na 1. ročník pouti do Osvětimi 2008:
VIDEO http://www.youtube.com/watch?v=7uXR5WD6tiE
WEB
http://www.santegidio.net/index.php?pageID=3&id=2613&idLng=1064&res=1&lnkApp