Modlitba - prostředek komunikace s Bohem

V modlitbě
musí jít
o naprosté
setkání
osob.

NELHAT BOHU, KDYŽ ŘÍKÁME VĚCI,
KTERÉ TAK NEMYSLÍME...

V rozhovoru s Bohem musíme odhalit své pravé a nahé já. Musíme říct Bohu pravdu. Pravdu o svých myšlenkách, žádostech a citech, ať už jsou jakékoliv. Snad nejsou takové, jaké bychom je chtěli mít. Nesmíme padnout do pasti: nemůžeme říkat Bohu, co bychom byli rádi, aby byla pravda, ale to, co pravda skutečně je. Pravda o nás může být i strašná. Jestliže Bohu řekneme, kdo jsme a kde jsme, pak všechno v nás mu bude muset říci, že něco v nás věří a něco jiného v nás nevěří. Budeme mu muset říci, že jsme současně ve víře i v nevíře. Budeme se muset modlit: "Já věřím, Pane, pomoz mé nevíře".

Může se také stát, že v sobě najdeme hněv a zlost vůči Bohu za to, jak si myslíme, že s námi jedná. Pak jediná čestná modlitba může být: "Bože, zuřím, děsně zuřím".

I V NAŠICH CITECH MůŽE BÝT PRAVDA

I v našich citech může být pravda, která musí být sdělena v čestné a pravdivé komunikaci. Nejlepší příklady modlitby tohoto typu lze nalézt ve Starém zákoně. Job proklínal den, kdy ho Bůh stvořil, Jeremiáš obviňoval Boha, že z něj dělá hlupáka, a žalmista prosil, aby Bůh zničil jeho nepřátele. Říkali věci, jak je prožívali, věděli, jak se modlit.

Jestliže se před Bohem přetvařuji, nebudu s ním nikdy skutečně komunikovat, nikdy se opravdu modlit, nikdy ho skutečně nepoznám a nepocítím, že on zná mne. Vztah víry bude vždy v nejlepším případě povrchní, naplněný zbožným klišé, náboženskými fantaziemi a klamy.

JAK SE BŮH SDĚLUJE NÁM?

Je třeba se tedy Bohu otevřít - ale jak se otevírá Bůh mně? To je zřejmě nejobtížnější problém modlitby? Může s námi Bůh skutečně komunikovat? Může se dotknout našich citů, nebo k nám skutečně promluvit? Může přímo zasáhnout naši vůli? Může Bůh proniknout do naší paměti? Myslím, že jenom ten, kdo v tyto možnosti věří, je připraven pro skutečné setkání s Bohem v modlitbě.

PROSTŘEDKY PRO KOMUNIKACI S BOHEM

V člověku je pět schopností, které v nás Bůh může použít:

Za prvé je to MYSL, do které Bůh může přímo vložit nové myšlenky. Může naši mysl osvítit, abychom viděli jeho, sebe a smysl svého života jasněji.

Může se také dotknout našeho SRDCE (VŮLE) a inspiro-vat v něm nové touhy, dát odvahu pokračovat a sílu potřebnou k tomu, abychom se pozvedli nad zvyky a slabosti. Bůh nás může posilnit, abychom hluboce a trvale milovali.

Bůh nás může zasáhnout v našich CITECH A POCITECH. Když cítíme hořkost a skleslost nebo tupou bolest osamoce-ní, může Bůh tyto city proměnit jemným dotekem své milu-jící moci. Bůh nevyléčil jen tělesně nemocné, kteří se mu otevřeli, ale i lidi citově nemocné. Jestliže tedy Bůh může uzdravit malomocného, jistě dokáže také vyléčit i neurotika.

Impuls Boží milosti můžeme přijmout také ve své PŘEDSTAVIVOSTI. Za podpory milosti můžeme ve své vizuální představivosti spatřit Ježíšův pohled nebo ve sluchové představě uslyšet jeho hlas, jak praví "Miluji tě".

Poslední cestou, kudy k nám Boží hlas přichází, je i naše PAMĚŤ. Říká se, že láska se skládá ze stejných dílů paměti a intuice. A také se říká, že jediná skutečná chyba je ta, ze které se nepoučíme. Když s námi Bůh komunikuje tím, že stimuluje naši paměť, může povzbudit lásku anebo nás ochránit před opakováním stejných chyb. Nejmocnější podporou v pokračujícím vztahu víry je pro většinu lidí vzpomínka na dobrotu Boží.

V DIALOGU S BOHEM POZNÁVÁME I SEBE

Vzájemným působením v dialogu s Bohem postupně poznáváme Boha i sebe. I když hledání Boha začneme s velice nepřesnými představami o tom, kdo je Bůh a co si o nás myslí, navržený způsob modlitby nás postupně přivede k jasnějšímu a věrnějšímu obrazu Boha právě tak jistě, jako nás komunikace s lidmi postupně přivede k poznání toho, koho milujeme. Podstatou modlitby je setkání s Bohem a poznávání Boha skrze toto setkání.

KDYŽ SE JEDNOU SKUTEČNĚ BOHU OTEVŘEME -
NE SE SEVŘENÝMA RUKAMA, SCHOVANÝMA ZA ZÁDY,
A KDYŽ SE BŮH DOTKNE HLUBIN NAŠÍ BYTOSTI,
PAK UŽ NIKDY NEBUDEME STEJNÍ JAKO PŘEDTÍM
A ANI BŮH UŽ NEBUDE TAKOVÝ,
JAK JSME HO DŘÍVE ZNALI.