Nenechme se válcovat starostmi

Kdo by nechtěl být bez starostí, ale copak to je možné? Starosti si přece nevybírám, ty prostě v životě přicházejí. A bylo by vůbec zodpovědné a správné nedělat si s ničím starosti, nic neřešit? O spoustu věcí se mám postarat, je to můj úkol.

Apoštol Pavel nás jistě nevyzývá k nezodpovědnosti. Povzbuzuje nás, abychom si nedělali starosti s tím, co nemůžeme ovlivnit, ale s klidem se věnovali tomu, co je náš úkol. Snadno se to řekne, hůř udělá, když nám dělá starosti tolik věcí. Co s tím?

Klíčovým východiskem je vědomí, že Pán je blízko. Pán Ježíš, kterému na mně záleží, který ví, co potřebuji, který se o mě stará. Pokud upnu svou pozornost nejprve na něj, uvidím i starosti v jiném světle. Některé nejspíš odpadnou, protože mi dojde, že se důležitě jen tvářily a já se jimi trápil zbytečně. Objevím, že na skutečné potřeby nejsem sám. Můžu je s důvěrou v modlitbě svěřit Pánu Ježíši, který je mi blízko a stará se. Zkušenost s jeho láskyplnou péčí mě naplní pokojem, který je něčím mnohem hlubším než absencí starostí.

Na co zaměřuji svou pozornost? Na starosti, nebo na Pána Ježíše? První možnost vede ke stresu a obavám, druhá k pokoji, který převyšuje každé pomyšlení.

Obraťme svou mysl i srdce na Ježíše,
děkujme mu, že je s námi,
a s důvěrou mu svěřujme svoje potřeby.