Také od vás druzí stále něco očekávají?

Většina lidí má úkolů a povinností až nad hlavu. Nestíháme. 
Druzí od nás stále něco požadují, nebo  mlčky očekávají. 
Pokud navíc máme srdce vnímavé k potřebám a trápením světa kolem nás, 
záležitostí, ve kterých by bylo dobré se angažovat je taky přehršel.
Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí
a zároveň nerezignovat na pomoc druhým?

Ježíš v evangeliu ukazuje sám na sobě, jak je důležité vědět, „kvůli čemu jsem přišel“,
co je mým hlavním posláním. Věci, které mě od naplňování tohoto nejdůležitějšího odvádějí,
se nemusím bát odmítnout, i když jsou samy o sobě dobré. 
Není totiž v našich možnostech vykonat všechno dobro, které tento svět potřebuje.
Ani to není nutné. Když ale nenaplním svoje poslání, něco tu bude chybět.

A jak toto poslání poznat? Dokonce i Ježíš objevuje postupně a stále konkrétněji, 
co je, a co není jeho úkolem, o samotě, ve ztišení, v rozhovoru s Bohem. 
V těchto chvílích si ujasňuje a znovu připomíná, k čemu ho Otec poslal. 
A dostává sílu jít dál, i když ho všichni se  svými očekáváními hledají.

Zřejmě to je cesta i pro nás. Čím víc jsme zavaleni úkoly a požadavky, 
tím víc se potřebujeme zastavit, ztišit, pohlédnout na svůj život z nadhledu
– tedy z Božího úhlu pohledu. I my potřebujeme probírat s Bohem
a před ním rozlišovat, co patří k mému životnímu poslání, a co nikoliv. 
Co jsou moje úkoly a co jsou úkoly, které čekají na někoho jiného.

Viz článek: Zabírají nám životní prostor nedůležité věci? 

Redakčně upraveno