Putovat s Bohem (třebas i pouští) je víc, než mít hned vše, co bychom chtěli

Co je špatného na tom,
že by si vyhladovělý Ježíš na poušti svou mocí opatřil nějaké chleby?  
Co je nepřijatelného na tom,
že by vyskočil z chrámu a díky službě andělů prokázal před lidmi svou moc? 
A co je třeba špatného na tom,
že si chci opatřit nové auto hned? Nebo dům - a proto si hned zařídím půjčku?

Na tom všem není nic nepřijatelného.
Chybička se však vloudila jinde, nepozorovaně:  timing - špatné načasování.
Chleby a zázraky – to vše Ježíš obstará "pro sebe i pro druhé". Ale později, ve svůj čas.  
Auto, dům a peníze – to vše lze mít.
Ale špatné je "udělat příliš velký skok" z nenasytnosti a zaslepenosti,
bez zvážení skutečné potřeby a vlastních možností. 

Takové "vyskakování" bude i "vyskočením" ze svého místa v životě,
"vyskočením a vypadnutím" ze zdravých vztahů
(tato "naléhavá a neodkladná věc" má pak přednost před časem věnovaným rodině,
před mými povinnostmi a závazky, před...).  
"Mít" tak dostává navrch před "být".

Ježíš ale ukazuje, že "být" je víc než "mít".
Být Božím dítětem je víc než "mít".
Být s Bohem, který nás miluje, je víc, než mít majetek, vliv, zážitky ... 
A kráčet (třebas i "pouští") s "Božími hodinkami"
a respektovat Otcův timing je víc,
než mít hned všechno,
nač si vzpomenem...

Všechno má určenou chvíli
a veškeré dění pod nebem 
svůj čas (Kaz 3,1)