Prof. Radovan Lukavský

Rozhovor s Prof. Radovanem Lukavským

(*1919 Praha) Dětství strávil v Praze, část mládí pak na venkově. Na Univerzitě Karlově vystudoval češtinu a francouzštinu, kterou dokončil až po 2. světové válce, kdy byl nuceně nasazen. V té době dokončil i studia herectví na konzervatoři. Získal angažmá v Městských divadlech pražských, od roku 1957 je členem činohry Národního divadla. Jeho pedagogická činnost je spojena s pražskou Akademií múzických umění, kde se stal v roce 1995 profesorem. O herectví napsal dvě knihy a mnoho článků. Jeho nejslavnějšími divadelními rolemi jsou Obchodník s deštěm, Hamlet nebo Tomáš Becket. Ve filmu hrál například roli Václava Tháma v seriálu F. L. Věk a řadu dalších. Je vynikajícím recitátorem. Z rukou prezidenta Václava Havla převzal Medaili Za zásluhy, v roce 1995 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Více se lze dočíst v zajímavém knižním rozhovoru Kláry Lukavské „Rozhovory s dědečkem“, anebo v rozhovoru „Vyznání životu“ z knížky Marcely Kašpárkové "Deset vyznání". Zajímavý rozhovor s Radovanem Lukavským vyšel i na malém letáčku Brněnské tiskové misie. Některé další tituly s Radovanem Lukavským.

Ptejte se Radovana Lukavského. Internetový rozhovor proběhne ve čtvrtek 7.6.2007 od 13:30 do 15:00.

 
Redakce webu vira.cz:
V čem spočívá životní poslání herce? Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o tomto povolání?
Prof. Radovan Lukavský:
Myslím, že pro mě i pro řadu dalších herců je to životní poslání herce dáno jedním citátem ze Shakespeara, že totiž úkolem herce je "nastavit zrcadlo dějům světa, důstojnosti předvést, v čem spočívá, ukázat směšný obraz drzé nafoukanosti, a celé době, se vším, co s ní hýbe, odhalit její podobu a mravy". To je - podle mého názoru - smysl divadla a smysl herectví. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:05)
Redakce webu vira.cz:
Jaké období ve Vašem životě pro Vás bylo nejkrásnější?
Prof. Radovan Lukavský:
Já nemám svůj život hodnocen do stupnic, kdy co bylo lepší, pro mě byl celý život krásný. Byl krásný v dětství, kdy žila maminka, a s tatínkem mě vychovávali, pak ve škole... nebudu to všechno líčit. Všechno bylo užitečné a poutavé, všechny ty životní situace, pobyt "v reichu", filozofie, příchod do divadla, rodina. Všechno mělo svou obrovskou cenu a krásu. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:09)
Redakce webu vira.cz:
Co z Vašeho pohledu nabízí člověku víra v Boha?
Prof. Radovan Lukavský:
V mém životě víra v Boha, řekl bych skoro od narození, znamenala možnost života vůbec. Protože bez víry v Boha nevím, jak by se vůbec dalo žít. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:17)
Hana Plchoutová:
Srdečně Vás zdravím pane Lukavský.Jste pro mě velice váženým člověkem v tom "šoubyznysu"skutečně člověk, který má noblesu a vychování. Chtěla bych se zeptat, jak vzpomínáte na své rodiče? Vychovávali Vás ve víře oni nebo jste našel cestu sám a případně jak. Dnešní doba svádí k tomu, že je lepší nevěřit nebo že Bůh není apod.že to je přežitek,ale já jsem měla několik silných zážitků(asi byli silné jen pro mě)a přesto, že se mi zdá život ve víře v Boha někdy těžší, nemůžu prostě jinak. A co Vy. Srdečně Vás zdravím, přeji hodně zdraví a Boží požehnání. Hanka
Prof. Radovan Lukavský:
Vlastně jsem odpověď už trochu naznačil v předchozí otázce. Mohu říct, že za své životní štěstí pokládám to, že jsem byl od dětství vychován ve víře: moje maminka byla z Bystřice pod Hostýnem a velice citlivě mi předávala svoji víru. Denně modlila a každý den mi před cestou do školy udělala křížek na čelo a řekla, abych se cestou pomodlil za "dar osvícení Ducha svatého". Nevěděl jsem tehdy přesně, co to je, ale musím říct, že tu modlitbu se modlím dodnes. Mně víra v Boha usnadňovala přežít i ty nejtěžší situace v životě. Když například kdysi moje žena - tehdy sedmadvacetiletá - onemocněla lymfosarkomem a zdálo se, že jí zbývá půl roku života, modlili jsme se. Prosili jsme o pomoc Boží. Dokonce se stalo, že při svátku Božího Těla - jako dnes - jsem měl pocit, že když okolo mě nesli monstranci, dal mi Kristus takový příslib, že Ludmila bude žít. A to se skutečně stalo. Ale mohl bych jmenovat řadu dalších takových situací. Nevím tedy, proč by mělo být těžké žít ve víře v Boha, naopak se mi zdá, že mi to život vždy projasňovalo. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:19)
Jindra Hrbáč:
Dobrý den, pane profesore, chtěl by jste žít v dnešní době? Chtěl by jste být mladým v tomto desetiletí? Mají to dnes mladí těžší než lidé v čase vašeho mládí?
Prof. Radovan Lukavský:
Nevím popravdě, v čem by dnes měli mít mladí lide život těžší, než jsme my měli ve svém mládí. Mají obrovské množství možností, jediné co jim kazí život, je, že nebyli vychováni k zachování hodnot, k mravnosti. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:29)
F.Dobrota:
Vážený pane Lukavský, jak jste se seznámil s vaší manželkou? Byla věřící?
Prof. Radovan Lukavský:
To je jednoduché. Na konzervatoři byla mou spolužačkou Hodoňačka Věra Motyčková, a protože jsme byli přáteli, seznámila mě se svou sestrou, mou budoucí ženou. Ludmila tehdy přijela do Prahy studovat orientalistiku. Dodnes si pamatuju na to setkání, šli jsme jí tehdy s Věrou naproti k vlaku, a z vagonu vyskočilo krásné mladé děvče s plavými vlasy, s obrovským temperamentem a úsměvem. Od tohoto počátku jsme se pokládali vlastně za příbuzné... (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:31)
Michaela Svobodová:
Vážený pane profesore, zajímalo by mě, zda jste se někdy setkal s rolí, která Vám byla povahově a zejména morálně naprosto vzdálená. Měl jste (byste) problém takovou roli zahrát? A měl jste (byste) obavy, že vcítění se do takové role Vás může nějak vnitřně poznamenat? Děkuji nejen za Vaši odpověď, ale především za to, co nám divákům a posluchačům poskytujete svým oduševnělým herectvím.
Prof. Radovan Lukavský:
Za komunistické éry mi nejednou takovou "morálně naprosto vzdálenou" roli nabídli. Někteří režiséři mě tak schválně politicky zkoušeli. Když se mě jednou šéfrežisér od filmu ptal, proč opět odmítám nabízenou roli, odpověděl jsem, že kdybych na plátně říkal slova té postavy, moje maminka by se obracela v hrobě. Při každé nabídce jsem požádal o zaslání scénáře, a teprve pak jsem buď za pozvání jen poděkoval, nebo roli přijal. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:36)
Věrkulka:
Nemám žádnou konkrétní otázku, jen chci pana Lukavského pozdravit, říci mu, že ho mám rada a popřát mu ještě mnoho zdraví a Božího požehnání!!!!
Prof. Radovan Lukavský:
Děkuji vám i všem ostatním za milé pozdravy a přání srdečně opětuji!(Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:51)
Matěj:
Dobrý den, chtěl bych se zeptat co pro vás bylo na herectví nejtěžší připadně co se vám nejvíce příčilo a naopak co pro vás mělo tu největší hodnotu. Díky, Matěj
Prof. Radovan Lukavský:
Na herectví jako na povolání se mi nikdy nic nepříčilo, naopak. Divadlo jsem měl vždy rád, samozřejmě byly určité věci, které bylo nutno řešit, ale to je vždy a všude. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:52)
Míša Petrová:
Vážený pane Lukavský, nejprve bych Vás chtěla moc pozdravit a popřát Vám krásný den. Je mi 29 let, jsem Vaše VELKÁ obdivovatelka, Vaše laskavost a dobrota, která z Vás vyzařuje, pramení z velké víry v Boha a mohla jsem se o tom přesvědčit i v roce 2002 na setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. I já jsem věřící člověk. Stalo se Vám, že jste měl někdy pocit, že Bůh Vás opustil,že se Vám vše bortí pod nohama? Jak jste to přijímal? Mockrát Vám děkuji za odpověď a přeji Vám hojnost zdraví, Božího požehnání, bez kterého na tomto světě nic nezmůžeme a hodně životního optimisnu a elánu. Mám Vás jako herce moc ráda a fandím Vám.
Prof. Radovan Lukavský:
Bohu díky jsem tento pocit neprožíval. Věděl jsem vždycky, že se na Bohu mohu prostě spolehnout. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 13:57)
:
Pane profesore, myslíte si, že ke křesťanovi patří humor? Zažil jste někdy ve svém životě pocit, že má Bůh smysl pro humor. Někdy se mi křesťané zdají zapšklí. Děkuji
Prof. Radovan Lukavský:
Já bych to řekl třeba takto: hlavní náplní každého - tedy i křesťanského - života je podle mého názoru řádné plnění povinností a sledování smyslu životní existence. Ale druhou důležitou částí života je určitá radost, potěšení, hra, a tedy i humor. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 14:00)
:
Přeji dobrý den a děkuji za to, že jste věnoval čas tomuto rozhovoru, moc se těším na Vaše odpovědi. Jakou knížku berete do ruky, když je Vám smutno (smutno ze světa, nebo když se člověku nedaří)? Děkuji Vám za odpověď.
Prof. Radovan Lukavský:
Teď nedávno jsem zjistil, jak moc mě těší číst nově vydanou knihu Moudrost a vtip G. K. Chestertona. Ale že by to byla kniha, kterou čtu, když je mi smutno, to říct nemohu. Já ten pocit v sobě nepěstuju. I když smutno z toho, jak se společnost vyvíjí, to mi někdy je. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 14:03)
Ludmila:
Milý pane Lukavský, jak jste se naučil žít bez manželky? Co vám při tom nejvíc pomohlo?
Prof. Radovan Lukavský:
Za životní dar v té těžké situaci, kdy jsem se musel se svou ženou - a nedávno i se svým synem -rozloučit, považuju velkou soudržnost celé naší rodiny, rodinné vztahy, opateru a laskavost, která mi pomáhá krásně a dobře žít. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 14:08)
Jitka Kučerová:
Vážený pane Lukavský, jste osobnost s neodmyslitelnou dávkou charizmatu. Je možné pozvat Vás na besedu? Pakli-že ano, co je nutné pro to udělat? Děkuji za odpověď a přeji krásné dny!
Prof. Radovan Lukavský:
Je možné napsat na adresu Národního divadla s mým jménem. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 14:17)
Šedivá M.:
Pane Lukavský, obdivuji Vás nejen jako herce, ale i jako křesťana. Za minulého režimu jste jistě zažil hodně problémů právě pro svou víru. Co pro Vás bylo nejtěžší? Děkuji.
Prof. Radovan Lukavský:
Bylo to samozřejmě svým způsobem nelehké, ale protože mi bylo jasno, oč jde, co mohu a co nemohu, tak jsem neměl pocit mimořádné tíhy. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 14:18)
Ester:
Milý pane Lukavský! Promiňte, že toho budu mít na Vás malinko víc. Působíte vyrovnaným dojmem. Může za to Bůh ve Vašem srdci? A mám otázku, co soudíte o lidech židovské víry, mají také "šanci" být spaseni? A co nevěřící, kteří ale po celý život konali dobro? To byla otázka pro kněze ve Vás. Otázka pro herce: pomohly Vám nějak role které jste hrál, hrajete, lépe pochopit jiné lidi, popř. odpustit člověku, kterému byste jinak neodpustil? V čem je pro Vás hraní důležité, proč vlastně hrajete? Pro pana profesora: co si má o svém talentu myslet dívka, jíž jeden herec řekl že o něm pochybuje, ale jiný režisér, že ho nepochybně má? (oba profesionálové) A naposled vzkaz pro člověka Radovana (krásné jméno) Lukavského: Mám Vás moc ráda! Děkuji za odpovědi. Mějte se letně!;)
Prof. Radovan Lukavský:
Za životní vyrovnanost nepochybně děkuji Bohu. S věřícími židovské víry a s lidmi dobré vůle vůbec, jak věřím, nemá Bůh "problém". Jsem přesvědčen, že spaseni budou všichni, nejen katolíci a křesťané a židé, ale také nevěřící, všichni, kdo se nechají v životě vést vrozeným smyslem pro dobro a snaží se ho konat. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 14:19)
Václav Šedivý:
Jaký názor máte na dnešní dobu?
Prof. Radovan Lukavský:
Myslím si, že zejména pod fašistickou a komunistickou nadvládou došlo k určité barbarizaci společnosti, ke ztrátě hodnot, k podpoře účelovosti jednání. Pevně ale věřím myšlence Jana Zahradníčka obsažené v poémě Znamení moci: Byla jich hrstka zrovna jak zrní v hlíně spravedlivých a milosrdných a touto setbou se obrozovala zem. Vždycky tomu tak bylo. Vždycky tomu tak bude. Protože i v této době se vytvářejí a existují takové "hrstky" i mladých lidí, kteří sledují ty nejušlechtilejší cíle a jsou zárukou naděje do budoucnosti. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 14:45)
Redakce webu vira.cz:
Vážený pane profesore, srdečně Vám děkujeme za Váš čas i ochotu odpovídat uživatelům internetu. Čtenářům se tímto zároveň omlouváme, že jsme pro velký zájem mohli nechat zodpovědět jen část zaslaných otázek.
Prof. Radovan Lukavský:
Opravdu mne potěšil zájem o podstatné věci, který ze zaslaných otázek vysvítá. Velice děkuji. (Odpovězeno: 7. 6. 2007 v 15:00)