Ing. Aleš Opatrný, ThD

při příležitosti Památky zesnulých

 

Aleš Opatrný (*1944) - soustružník, strojní inženýr, kněz, doktor teologie, monsignore. Zakladatel a dlouholetý ředitel Pastoračního střediska v Praze, biskupský vikář pro pastoraci, pedagog na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Veslař, milovník: turistiky, Šumavy, Tater a slonů… Zkušený pastoralista. / Aleš Opatrný - dostupné publikace / Aleš Opatrný - některé texty na webu vira.cz

 

Podzim, podzim života, umírání, smrt, pohled za konec pozemského života, památka zesnulých - ´dušičky´... Příležitost pohovořit na aktuální téma ve středu 29.10.2003 od 16:00 hod.. Na některé dotazy odpoví host i předem.

 
František P.:
Víte, čím jsem staší (je mi 40), tím více si uvědomuji, že i já zemřu. Co mám dělat, abych se nebál smrti, abych se nebál těžkého umírání a abych se nebál o svou rodinu. (Díky za Vaše články a publikace, rád je čtu!)
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Naši předkové považovali modlitbu za šťastnou hodinku smrti za normální a nutnou součást života od doby, kdy si člověk uvědomil, že se ho smrt týká. Je to jistě užitečné i pro nás. Je ale pravda, že starost o zabezpečení rodiny není tím řešena. Tam asi pomůže důvěra ke schopnostem jednotlivých členů rodiny. Ale smrt a umírání nejsou věci, které bychom mohli zvládat s "operetní lehkostí". Je to jistě také velký životní úkol, který nemůžeme vyřešit dopředu. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:45)
Milena Němečková:
Dobrý den, ráda bych se zeptala na věc, která mi stále leží na srdci. Proč se většinou stává, že z manželů umírá první ten, který je hodnější a laskavější než ten druhý. Spravedlivé by to bylo naopak. Děkuji za vaši odověď.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Upřímně řečeno - nemám tuto zkušenost a mnohdy bych těžko dokázal soudit, kdo je laskavější a hodnější. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:46)
Petra N.:
Vazeny P. Opatrny, zdravim Vas a rada bych se zeptala co vlastne znamenaji odpustky, zda to neni prilis formalni zalezitost a zda je Buh zavisly na tom, jestli tady nekdo splni nejake predepsane podminky pro ziskani odpustku. Dale se chci zeptat, jestli vira v ocistec neni neduverou v Bozi spasu a milosrdenstvi, nebo jestli neni nejakou formou lidskeho zasluhovani si nebe. Dekuji Vam za Vas cas a odpoved
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
K prve otazce: odpustky rikaji, ze dobry cin člověka (modlitba, skutek milosrdenstvi apod.) ma svou cenu a dosah " v opacnem smeru", nez hrichy. Tedy hrichy neprospivají a něco kazi, dobře ciny prospivaji a opravuji ledacos zkazeneho k dobru. Teologicky presnejsi formulaci najdete v Katechismu katolicke církve. Buh na nasem konani zavisly není, ale pro nas je dulezite, zda dobře věci delame nebo ne. Odpustky vznikly jako nahrada za skutky pokani a vyvinuly se z nich také jakesi "pedagogicke pomucky" - nektere modlitby nebo jiné dobře ciny, které ma clovek delat, byla a jsou obdareny odpustky, aby tak byl clovek "postrcen" k jejich konani. K druhé: prave jsme na www.pastorace.cz povesili muj delsi clanek o ocitci, tak si na nej laskave kliknete. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:47)
Jarmila Matoušková:
Dobry den, nyní probíhá diskuze o euthanasii. Ráda bych se zeptala opačně: jak se dívat na umělé prodlužování terminálních stadií nevyléčitelných nemocí, např. rakoviny, které nakonec stejně vedou k "eutanazii" předávkováním tišícími léky. Děkuji Vám
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Prodlužování terminálních stadií je poroblém etickým, ekonomický i právní. Etický: kdo má právi rozhodnout, že se v léčbě přestane? Ekonomický: léčba je mnohdy velmi drahá, což neprospívá financím, ale může prospívat nemocnici nebo farmaceutické firmě. Právní: u nás se lékař právem bohjí postihu za zanedbání možné, byť spíšw nwúčinné léčebné péče. A konečně i duchovní: v procesu ujmírání i v bezvědomí se zřejmě na rovině duchovního života ledacos odehrává . Dokumenty katolické církve ale říkají, že nikdo není povinen vyžadiov atm, poskytovat nebo konat extrémní péči tam, kde naděje na další život není. Osvícená péče u nevyléčitelných nádorových onemocnění spočívá zejména v tlumení bolesti, minimalizaci dalších nepříjemných důsledků nemoci a v citlivém doprovázení. Jejím cílem není "trápení zkrátit"., zde by se otevíralo velké pole pro lidskou svévoli. Více na tsánkách www.hospice.cz. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:47)
Petr Procházka:
Chci se zeptat, jestli je pro člověka život po smrti vůbec nějaká výhra. Někdy mám pocit bude pro mě konec života spíše vysvobozením.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Pokud bychom si představobvali život po smrti jako prodloužení pozemského života, asi by to velká výhra nebyla (viz Karel Čapek, Věc Makropulos). Ale plně bytí s Bohem, to je jiná písnička. A tu křesťanská naděje "zpívá". (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:48)
RNDr. Frant. Nosek:
Laudetur J.C. Vazeny pane doktore, jak se spravne a predevsim radostne pripravovat na smrt-setkani s Panem? Nekdo dokonce tvrdi, ze by napr. duchodce nemel jiz z tohoto duvodu spravne pripravy) pracovat. Dekuji za laskavou odpoved.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Netroufám si dávat nejaké recepty. Dovolím si říci jen jediné: máme naději na plný život s Bohem po smrti. Proto je zřejmě dobré se s ním na zemi co nejvíce sblížit. Zda tomu zaměstnání v důchodovém věku překáží nebo ne, to je asi u každého člověka jiné. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:49)
Robert Nedorost:
Dobrý den. Zajímalo by mě, jak je to se svátostí smíření nebo pomazání nemocných v době umírání. Tedy nechci plést obě svátosti dohromady, ale jde mi o jednu věc: ví kněz, nebo budu konkrétnější, víte Vy při udílení této svátosti (když dotyčný zemřel), jestli bylo dotyčné osobě odpuštěno a je či není v očistci? Nejde mi zde o tajemství klíčů, ale o to, existuje-li v tomto komunikace mezi Bohem a Vámi. Osobně si myslím, že ano, tedy že by měla existovat, protože to vyplývá z další svátosti kněžství. Děkuji
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Pokud někomu dám rozhřešení po jeho vyznání a při upřímné ítosti, nemám pochyb o tom, že mu bylo odpuštěno. Podobně u svátosti pomazání nemocných, pokud vím, že svátost člověk přijal v dobré dispozici. Ale "skutečný výsledek", natož odpověď na otázku, zda je osoba v očistci, přece vědět nepotřebuji. A celý Nový zákon mne ujišťuje o tom, že nám Bůh dává dost informací, které potřebujeme k nalezení spásy, ale žádné, pokud jsou naše otázky motivovány jen zvedavostí (vi zanř. Jan 21,20-22). (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:49)
:
Ako chapete vecny zivot?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Jako plný život s Bohem po kterém toužím, v naáznacích ho zažívám, ale v plnosti si ho nedovedu nijak podrobně představit. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:50)
Aneta N.:
Do jaké míry má podle Vás smysl hospicová péče o nemocné, pokud postrádá výraznější péči o duši pacienta? Jinak řečeno, jak velkou roli hraje pastorace právě v tomto prostředí?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Pomáhat člověku od bolesti a pomáhat k lidsky důstojnému prožívání nemoci a umírání má jistě smysl vždy. Přidá-li se k tomu duchovní péče, tím (pro některé!) lépe. Na druhé straně: řada lidí prožije intenzívně svou duchovní cestu k Bohu i bez pastorační péče. Takže nemusíme být zoufalí nad tím, že se svou péčí všude "nedosáhneme", nebo že jí každý člověk není schopen nebo ochoten přijmout. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:50)
Radovan Culic:
Rad bych se zeptal, jak se divate na otazku nerovnosti podminek lidi v zivote i umirani.Nekdo se narodi do mravniho a harmonickeho prostredi,jiny do nelidskych podminek mravne i hmotne.Ten druhy ma nezavinene horsi podminky do smrti dosahnout "stejnych kvalit" jako ten prvni.Lidsky receno -jak k tomu prijde ten druhy, ze jsou mu dany horsi podminky -kdo za to muze?Reinkarnace to resi stavem karmy.Jak to resi katolicka verouka v souvislosti s tvrzenim o Bozi spravedlnosti?..
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Především tim, ze říká, ze Bozi spravedlnost není totez, co nase lidske nazory na spravedlnost. Dále tim, ze spasa není (na rozdil od karmickeho zákona) vysledkem nasich snah a odmenou za uroven, kterou jsme dosahli, ale Bozim darem, který bud prijimame nebo ho mijime. Snad nejostreji to ukazuje zanme podobenstvi o delnicich na vinici, kteří dostavaji stejnou mzdu za ruzne dlouhou praci. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:57)
Marie Svatošová:
Dobré ráno! To je smůla, to je smůla! V 16 hod. budu kdesi v trapu a mimo PC. Ale hned jak se vrátím, kliknu si na rozhovor a moc se na něj těším. Ať se vydaří! Je to skvělý nápad a nebylo by od věci tímto způsobem zpracovat spoustu dalších témat. Hodilo by se mi to (stejně jako další vaše materiály)při přípravě středečních pořadů na ČR2 "Jak to vidí". Dík za všechno, co děláte. Marie S.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Dekuji také. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:58)
Marie Svatošová:
Často se setkávám i s praktikujícími katolíky, kteří vážně počítají s reinkarnací. Odpovídám: buď anebo. To by nemusel Kristus přijít na svět a nechat se za nás ukřižovat. Někomu to stačí, někdo argumentuje očistcem jako synonymem reinkarnace. Prosím o argumenty, použitelné v rozhovoru s "obyčejnými" lidmi. Díky. Marie S.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Tezko radit. Myslim, ze nejvice zalezi na tom, proc dotycny viru v reinkarnaci prijima. Teprve v konkretnim rozhovoru se ukazuje jeho nouze nebo jeho mezery v krestanske vire a ty je pak dobře setrne "zaplnovat". Jinak receno: nestaci podat "spravne odpovedi". Dulezi te vždy je, aby clovek dostal dobře odpovedi na "sve otazky". (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:58)
Lucia, 27 rokov:
Dobry den, som rada, ze organizujete tento rozhovor. Moja otazka suvisi s mojim “krizom”, konkretne v tom, ze manzel je neveriaci, no sobasili sme sa cirkevne a suhlasil, ze deti budu vychovane vo viere. Deti este nemame, ale on zmenil nazor a “tvrdo”si stoji za tym, ze chce aby boli vychovane v ateizme. Prosim, pomozte mi, ako ho mam presvedcit o existencii a laske Boha v manzelovych mylnych tvrdeniach, ze neexistuje ziadny Boh, ze nabozenstvo je hlupost, ze deti budu sfanatizovane, manipulovane, nebudu sebavedome a ostatne deti si z nich budu robit zarty a on s tym nebude vediet zit. Skusam a nevzdavam sa, vsetko v mene nasho Pana, snazim sa pocuvat jeho hlas. Verim, ze Vasa rada pomoze nasmu manzelstvu, ktore bude svedectvom lasky nasho Nebeskeho Otca. Zelam Vam vela pozehnania a milosti od Pana a dakujem.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
I když je to mimo tema, apson strucne: především nemuzete (a nemate!) manzela presvedcovat. Viru nelze vnutit, o vire nelze člověka "presvedcit". Dále: v manzelstvi je mozne jen to, na cem se oba dohodnou. Jiné věci tam trvale realizovat nelze. A konecne: vira Vasich deti bude zaviset na mnoha okolnostech, ne jen na tom, co jim doma rknete - tak je to vždy. Takze zbyva jedna jedina věc, kterou mate ve sve moci: to je Vas život z viry, Vase modlitby a duvera. Ak tomu patri, ze date manzelovi svobodu v jeho vlastnich postojich viry (neviry), i když jsou jiné, nez Vase.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:59)
Dalibor Zeman :
Vážený p. Opatrný Jak se díváte na život věřícího žijíciho ve vztahu s partnerem nevěřícím. Má takový pár prostor pro duchovní život? Jestli ano tak jak by takový duchovní život asi mohl vypadat. A jaký bude jejich život posmrtný. Děkuji za odpověď.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Prostor pro duchovní život má, jak bude vypadat, nelze obecně říci. A jaký bude jejich život posmrtný? Věštec naštěstí nejsem. Jen pevně věřím, že Bůh nikoho neošidí. (Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 11:59)
Petr Polanský:
Občas se lidi kolem ptají co se stane s plnomocnými odpustky a případně jinými modlitbami určenými pro zemřelé, kteří již opustili očistec... "Jak jsou přerozdělovány...."?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Stará a dobrá odpověď říká: u Boha se žádná modlitba neztratí. Ohledně "přerozdělování" žádné podrobné informace nemám.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 15:53)
Hana:
V Nejsvětější svátosti se setkáváme s Ježíšem. Mohu si myslet, že se tedy setkáváme skrze tuto svátost i s našimi zemřelými, kteří jsou u Boha?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
I mě je tato myšlenka blízká. Tím samozřejmě neztotožňuji Ježíše se zemřelými, na které vzpomínám.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 15:55)
Fratnišek Bárta:
Můžete nějak stručně vysvětlit, v čem se liší katolický pohled na existenci či stav člověka po smrti od pohledu jiných křesťanských církví?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Protestantské církve vnímají smrt člověka a potom počítají až se vzkříšením po Kristově druhém příchodu. Se samostatnou existencí duše u Boha v mezičase mezi smrtí a druhým příchodem Kristovým žádným konkrétním způsobem nepočítají. Proto u nich nejsou rozvinuty modlitby za zemřelé tak, jak je známe v katolické církvi. A také nepočítají s přímluvami těch, kdo nás předešli na věčnost.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 15:56)
Jan Vodrážka:
O čem budete mluvit v promluvě na "dušičky"?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Proč to chcete vědět?(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 15:59)
Petr:
Jste si jistý tím, že kdybyste teď zemřel, že budete spasen, tj. katolickým slovníkem že půjdete do nebe nebo očistce?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Jsem si jist Božím láskyplným přijetím. Nemohu si být jist stupněm své víry a odevzdanosti, protože jak zřejmo z toho, že odpovídám, ještě žiji a neumírám. Ptáte-li se ale na stupeň jistoty mé spásy, troufám si tvrdit, že je takový, jaký považujete za správný.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:00)
Pavel :
Máte nějakého oblíbeného světce?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Ano. A nejen jednoho. A taky světice.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:02)
MUDr Tomáš Koudelka Žirovnice:
Prosím o Váš názor na sebevraždy.Jako lékař často prožívám osudy svých "klientů" a cítím jejich bezvýchodnost situace.Vnímám vlastní akt až jako vyvrcholení nějaké nemoci, na níž jsme jako lékaři krátcí. Nemohu poté přijmout plně stanovisko Církve.Spíše bych měl být odsuzován já- jako lékař, který nedovedl pomoci či neuměl jedince léčit. Děkuji
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Sebevražda je mnohdy (asi většinou) takovým vyvrcholením neblahého procesu, jak popisujete. Kromě toho ovšem existují sebevraždy demonstrativní, ke kterým nechce církev nikomu usnadňovat cestu. V Katechismu katolické církve (odst. 2280 - 2283) je jednoznačně odmítnuta sebevražda, ale není odmítnuta naděje na spásu těch, kteří se sami usmrtili. Odepírání křesťanského pohřbu a uložení na hřbitově sebevrahům je minulostí. Lze tedy mluvit o tom, že přístup církve je diferencovaný, vybízející k naději vzhledem k těm, kdo svůj život sebevraždou ukončili.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:02)
Pavel Semela:
V úvodu k rozhovoru jste představen také jako milovník vysokohorské turistiky. Chtěl bych se proto zeptat, jestli jste na horách zažil chvíle, kdy šlo o život. Jaké místo má chození po horách ve vašem duchovním životě?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Tak vypjaté chvíle jsem nezažil. Chození po horách za součást svého duchovního života považuji. Ne proto, že bych byl ve výšce hory Pánu Bohu blíže, ale protože ve velkých horách se člověk nemůže nafukovat a cítit se kdoví jak velkým. Kromě toho krása přírody mi o slávě Boží vypráví.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:09)
Petr F.:
Hezký den. Jak by se měl křesťan stavět k léčitelství, potažmo k alternativním směrům medicíny, které vycházejí z nějakého duchovního principu, nikoliv z přírodních věd a některé již prorůstají do medicíny klasické. Mám na mysli zejména akupunkturu, akupresuru, homeopatii, jógu, kineziologii, hypnózu, reiki apod. Děkuji.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Především ne s bezmeznou důvěrou. Tu si zasluhuje jen Bůh sám. Dále, pominu-li medicínská hlediska, která jsou také důležitá, ale nejsou mým oborem, má se ptát kam ho účast v těchto alternativních skutečnostech povede. Pro mnohé lidi jsou to dveře do jiných prostorů, než je prostor křesťanské víry a k závislostem, které se liší nebo protiřečí závislosti na Bohu. Za tímto postojem stojí základní kriterium z exercicií sv. Ignáce, že všechny věci na světě jsou pro mě jen potud dobré, pokud mi prospějí k dosažení absolutního (věčného) cíle, tedy spočinutí v Bohu.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:11)
Ivana:
Prosím vysvětlit Jan5/24, především zavěr:nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti od života
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Víra spojuje člověka s Bohem. A pokud je s Bohem spojen, nepodléhá smrti, protože Bůh je zdroj života, smrt se ho vůbec netýká.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:15)
Jana Brodská:
Vážený pane Opatrný, zajímalo by mě jak se mám vyrovnat s tím, že moje maminka zemřela a nedostala ani svátost smíření ani poslední pomazání ačkoli její manžel a můj biologický otec byl v dětství pokřtěn a tuto věc pro ni nezabezpečil. ( Já, ani moje sestra,jsme v té době pokřtěné nebyly. Mně se to poštěstilo až 9 let po její smrti.) Zdraví a boží požehnání přeje Jana
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Svátost smíření a svátost pomazání nemocných jsou sice velkou pomocí na cestě z tohoto světa, ale nejsou pro Boha jedinou možností, jak člověku pomoci a pro umírajícího nejsou jedinými cestami k Bohu. A proto je dobře důvěřovat, že všechny dobré vlastnosti vaší maminky našly u Boha svůj cíl a že Bůh sám se o ni postaral lépe, než to zvládli lidé v jejím okolí. Odevzdat toho, koho máme rádi, s důvěrou Kristu do rukou - třeba řadu let po jeho smrti - je určitě dobré a pro vás to může být cestou k pokoji srdce v této věci.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:18)
Jan Lipsansky:
Dobry den, zajimalo by mne, jaky mate nazor na to, ze v kostelich se v posledni dobe verici nemohou citit jako doma, protoze je mimo i behem msi rusi - alespon v Praze - turiste s fotoaparaty. V Brne pak chodi zebrat po kostelech Romove, bez ohledu na potreby vericiho, a dokonce bez jakekoliv viry v Boha (jak mi sami rekli).
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Milý pane, myslím, že se neptáte, ale že si formou otázky stěžujete. Chápu vaše rozladění, musím ale doplnit, že to, co popisujete, neplatí ani v Praze ani v Brně o všech kostelích. A že to nemohu změnit stejně já jako vy je nám jistě oběma jasné. Přesto bych se přimlouval ke vzbuzování úkonů křesťanské lásky vůči turistům s fotoaparáty i bez nich a k žebrajícím Romům i gádžům. Ač vím, že je to těžké - sám bydlím na turisticky frekventovaném území.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:22)
Petr Fojtách:
Vážený otče Opatrný, věřím, že nejen mně bude zajímat, zda jste také opatrný (stejně jako většina církevních představitelů) s vyjádřením se ke zjevením v Garabandalu. Dále Vás prosím o názor na tzv. vnitřní rozklad církve. Moc děkuji za odpovědi.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Jak bych nebyl opatrný, když jsem Opatrný? Co míníte vnitřním rozkladem církve, není mi zřejmo.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:25)
Petr Fojtách:
Otče Opatrný, dovolte mi prosím ještě jednu otázku. Souhlasíte s názorem, že jsou v životě situace, kdy růženec nepomůže? A nebo: "Spoléhat se, že nás vždy ochrání jen modlitba je naivita."? Tato slova údajně zazněla z úst katolického kněze, vojenského kaplana P.Tomáše Holuba na přednášce ve Zlíně. Napsala to MF Dnes 25.10.03 a najdete to rovněž na idnes. Děkuji za Vaše stanovisko.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Myslím, že stavíte vedle sebe svůj vlastní (nevyjádřený) názor a dva citáty, se kterými nesouhlasíte a mne manévrujete do pozice soudce, případně testujete, zda budu mít stejný názor jako vy. Jenže na takto z kontextu vytržené věty je nejlepší neodpovídat. Protože věřící člověk nebude tvrdit, že je modlitba zbytečná, ale právě tak nebude říkat, že v případě epidemie ho přece ochrání modlitba, a proto je zbytečné, aby dodržoval hygienické předpisy či užíval léky. Když v evangeliích Pánu Ježíši dávali jeho protivníci podobné chytáky, také jim neodpověděl, ale zpravidla jim řekl něco, co nechtěli slyšet. Tak daleko už nepůjdu.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:26)
Petr F.:
Hezké odpoledne. Co říkáte na probíhající spory mezi charismatiky a "tradičními" v českých protestantnských církvích (např. rozkol Jednoty bratrské). Co víte o kursech Alfa a jaký na ně máte názor? Děkuji.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Po pravdě řečeno kromě rozkolu v Jednotě bratrské a sporem se sborem CČE na Maninách, který skončil vytvořením Křesťanského společenství o sporech nevím, nemohu tedy k tomu nic říci. Kurzy Alfa probíhají jak v nekatolických skupinách tak v katolické církvi (např. v Praze v katolických farnostech na Jižním Městě, u Apolináře a ve Stodůlkách, nebo i na Dobříši) a zkušenosti jsou vesměs dobré.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:32)
:
Dobrý den pane Opatrný, chtěl bych se Vás zeptat na otázku manželského svazku duchovních. Proč katoličtí duchovní na rozdíl od protestantých se nemohou ženit? Děkuji Pán ať Vám žehná Robert
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Téma tohoto rozhovoru je o smrti a umírání. Řadíte do toho ženitbu nebo celibát? Ale vážně: zásada římské církve světit pouze ty, kdo se rozhodli pro celibát, je známá, mnohokráte diskutovaná a stanovisko opakovaně publikované. Takže si myslím, že zde nemusím převádět svůj um, jak tuto otázku zvládnu na několika řádcích.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:36)
Robert Nedorost:
Vážený pane doktore, přiznám se, že Vaše odpověď mě příliš neuspokojila, ale je to jistě moje chyba - nevědomost. Tedy jedná se mi o Vaší odpověď, že výsledek zpověďi znát nepotřebujeme. Ještě bych Vás chtěl poprosit o odpověď na druhou část mé předchozí otázky, toiž existuje-li komunikace mezi Bohem a Vámi, resp. jak to pociťujete. Děkuji
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Pokusím se doplnit: k základním charakteristikám svátostí patří, že jsou-li řádně uděleny a s vírou přijaty působí neomylně jistým účinkem. Toto je jistotou pro mne i pro vás. Pokud se ptáte na nějaké vnitřní poznání toho, jaký je osud člověka po smrti (zda je v očistci apod.) může mít samozřejmě člověk po modlitbě na věc určitý více či méně jistý názor, ale nemůže ho vydávat za neochvějnou pravdu. Pokud jde o druhou část otázky: komunikace mezi Bohem a mnou, či mezi Bohem a vámi existuje vždy, když se modlíme. Popisovat, jak to pociťuji, jednak neumím a také to nepovažuji za prospěšné.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:39)
Jan:
Hřeším, když se ač katolík účastním Večeře Páně s manželkou evangeličkou v ČCE? Hřeší ona, když se účastní eucharistie se mnou? Cítíme to jako výraz našeho "jednoho těla" v manželství, navzdory encyklice Ecclesia de Eucharistia. Díky za opdpověď.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Znáte-li obsah encykliky Ecclesia de Eucharistia (která opakuje už dříve řečená závazná stanoviska), jak vyplývá z vašich řádků, víte, že nejednáte správně a vaše otázka se mi zdá být nadbytečná. Samozřejmě, že vám nenapíši: dělejte tak dál. Byla by to z mé strany svévole. Ale mluvil jste se svým farářem o legální možnosti získat dovolení biskupa pro účast vaší manželky na Eucharistii za určitých okolností? Ta možnost zde přece je.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:44)
Julie G.:
Máte dar mluvení jazyky? Může ho obdržet každý a má o to usilovat?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Charisma čili svobodný dar může Bůh svobodně udělit každému, komu on chce. Stát o Boží dary je jistě dobré, vynucovat si je dobré není a domnívat se, že jen s tím nebo oním darem mohu být dobrým křesťanem by bylo omylem. Ostatně apoštol Pavel se tím v 1 Kor 12 - 14 zabývá.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:47)
Petr Fojtách:
Vážený Otče Opatrný, děkuji za odpovědi na mé dvě otázky, ale prosím o přímočarejší upřesnění. Já se pokusím otázky položit jinak: 1. Jaké zastáváte Vy osobně stanovisko k otázce pravosti zjevení v Garabandalu? 2. Myslíte, že tučný titulek "MODLITBA POMUŽE, ALE NE VŽDY"(nevytržený z kontextu, a místo kde celý článek najdete jsem Vám sdělil) v nejčtenějších novinách v současné době prospěje všeobecnému vnímání křesťanství? Mrzí mně, že mně srovnáváte s Ježíšovými odpůrci. Nedávám Vám žádné chytáky. Děkuji za odpověď.
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
1. Osobně jsem neměl možnost ani potřebu pravost zjevení v Garabandalu zkoumat. Nemám důvodu se nespokojit se stanovisky oficielních církevních představených. 2. Proti formulaci titulku, který napíše do novin redaktor, je ten, kdo v rozhovoru odpovídá, bezmocný. Ctižádostí běžných novin je, jak známo, zaujmout, nikoliv propagovat kladně nebo záporně křesťanství. Pokud jsem vás z něčeho neoprávněně podezíral, upřímně se omlouvám.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:49)
Jana Lamparterová:
2.11.03 = Všech věrných zemřelých má přednost před čtením z 31.neděle mezidobí cyklus B - texty v Bibli na neděli na www.víra.cz jsou odlišné od textů ve Stolu slova?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
Pokud srovnáváte texty z liturgie Památky zemřelých, jsou diference možné proto, protože v tento den lze vybírat biblická čtení z poměrně široké nabídky lekcí pro mše za zemřelé.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:53)
vLnOlaM:
Kdybyste byl knězem před rokem 1123 (povinnost celibátu), oženil byste se? Myslíte si, že je povinnost celibátu nutná pro kněžství?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
- Kdybych si v té době myslel to, co si myslím teď, tak ne. - Že celibát není pro kněžství podstatně nutný vím (snad i jako vy) z teologie a také z praxe řeckokatolické církve, která světí ženaté muže. Odtud také vím mnohé o praktických výhodách a nevýhodách tohoto řešení.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:56)
Jan:
A mohu také získat dovolení biskupa pro účast na večeři Páně v ČCE?
Ing. Aleš Opatrný, ThD:
To, bohužel ne. Odůvodňuje se to absencí apoštolské posloupnosti u ordinovaných služebníků této církve.(Odpovězeno: 29. 10. 2003 v 16:58)
Redakce webu vira.cz:
Za redakci webu i za ctenare Vam srdecne dekujeme za rozhovor a prejeme vse dobre!