Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.

aneb ptejte se online Jaroslava Škarvady

(*1924 + 2010) Narodil se v Praze Vinohradech, 1945 studia v Římě, 1949 vysvěcen v Římě na kněze, 1965-1969 sekretář kardinála Berana v Římě, od r. 1968 koordinátor duchovní služby pro české emigranty po celém světě, r. 1983 vysvěcen Janem Pavlem II. na biskupa. Po r. 1989 návrat z exilu. 28.10.2003 prezidentem republiky vyznamenán Řádem T.G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Mezli lidmi byl znám jako radostný, optimistický a usměvavý člověk, který neměl daleko pro vlídné slovo. Z dob komunismu byl mezi lidmi známý především z vln Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy a Vatikánského rozhlasu. Pro zájemce doporučujeme strhující knižní rozhovor B. Svobody s Jaroslavem Škarvadou pod titulem: "Svedl jsi mě, Hospodine".

Jak se vyrovnat s tíží života, neustálým ohrožením a nejistotu? Jaká je vlastně hodnota života? Kým je člověk? Jaké má určení a smysl? Ptejte se v pátek 5.12.03 od 10:00 Jaroslava Škarvady. Otázky můžete klást i předem...

 
vložila redakce webu vira.cz:
Z anotace rozhovoru na www.vira.cz: "Zůstáváte stále otimistou?" "Zcela jednoznačně. Což Pán Ježíš nevstal z mrtvých? Copak není s námi? Když na jaře vystrkují zpod sněhu první podléšky a sasanky své hlavičky, je to důkaz nového života. Ať jen si je kolem dokola bláto a špinavý sníh, život a čistota květů nakonec zvítězí. A tak mi musíte opravdu prominout, že jsem přes všechno to bláto přesvědčený optimista..." (Z knihy: Svedl jsi mě, Hospodine - Biskup Jaroslav Škarvada v rozhovoru s Bohumilem Svobodou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)
Lubomir:
Otče prosímvás odpovězte mi otázku,jak je možné že lidé tak moc ztratili víru v Boha a nejsou to jen mladí jsou to i starší generace.
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Já myslím, že jsme příliš zapadlí do naší české kotliny. Díváte-li se na statistiky, uvidíte, že nějakých 80 procent, v Americe to bude jistě devddestát procent věří v Boha. To neznamená, že vyznávají celou katolickou víru, ale přpouštějí, že nějaký Bůh existuje. Jestliže u nás právěta starší, nebo stárnoucí generace se prohlašuje za asteisty závisí na tom, že přijali slova soudružky učitelky, že žádný Bůh neexistuje. Podívejte se ale trochu za hranice. už v Rakousku procento věřících se blíží 80ti procentům. V itálii 90 % lidí říká, že jsou katolíci. To neznamená, že zachovávají všechny mravní příkazy církve, ale o Boží existenci jsou přesvědčeni.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 9:55)
Pavel:
Dobrý den, jak by prosím reagovala církev na to, kdyby se ve vesmíru objevil život?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Asi by za to chválila Boha.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 9:59)
Lubormír Ř.:
Dobrý den, jsem skeptik, pesimista a kritik. Na všem hned (bohužel) najdu mnohé nevýhody a nedostatky a pro radost, optimismus a naději mi nezbývá moc místa. Je to těžké pro mě samého, pro mé okolí i rodinu. Ve vypjatých chvílích mě někdy (skepticky a pesimisticky :-) napadá, zda by pro mě nakonec nebylo vysvobozením svůj život ukončit. Optimistou se člověk rodí nebo stává? Poraďte mi, jak dál?!
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Ukončit dobrovolně svůj život může jen ten, kdo nevidí jeho smysl a cíl. A od toho se asi odvíjí všechno to ostatní. V životě je jistě mnoho situací, které berou člověku radost a naději. Ale já osobně jsem měl to štěstí, že jsem dostal od Boha dar víry. Že jsem uvěřil, že Bůh je láska.Že každý pohled na kříž mě ujišťuje, že tu je někdo, komu jsem stál za to, aby za mě obětoval i svůj život. Já už jsem starý a jen otázkou týdnů nebo měsíců, kdy můj život na této zemi skončí. Ale já tam na konci nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha, který mě provázel po celý život, a který mě právě chce nyní dát definitivní život věčný. Asi tak, jako když housenka se zakuklí a pak se z ní stane motýl. Já mám tento cíl. Můj život má tento smysl. Já jdu domů. Do naručí svého nebeského Otce. A potom platí to, co napsal sv. Pavel v 8. kapitole listu Římanům, že utrpení tohoto času nejsou úměrná slávě, která nás čeká.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 9:59)
:
S prateli jsme jednou dumali, zda a jaky mel Jezis humor. Do jake miry mame byt humorni.A zda se da humor vystopovat i v Bibli:). Dozvedeli jsme se, ze napr Jezisova odpoved farizeum "Nepovite, ani ja vam nepovim", je tehdejsi humor. Ma otazka je nazor o humoru a zda je nutnosti. Zdravim a dekuji, Tereza
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Humor je projev duchaplnosti, která Ježíšovi jistě nechyběla. Ale většinou používáme humoru když chceme někoho rozesmát, nebo pobavit. V evangeliích právě podobné scény přímo nemáme. Proto není snadné Boží humor vystopovat. Ale základní kameny k humoru tam jistě nechybějí. Tzn. ta duchaplnost, radost, láska k druhým.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:05)
Míša z Boskovic:
Otče Škarvado!Moc Vás zdravím a zároveň Vám chci poděkovat za krásnou katechezi, kterou jste měl na setkání mládeže loni ve Žďáru! Jak to děláte, že jste stále tak veselý a usměvavý i přesto, kolik je vám let? Mnozí lidé Vašeho věku si stěžují jen na různé zdrav.problémy, na mladé, jak jsou nevychovaní a vy jste ukázal, že ne každý starší člověk je takový. Moc Vám za to děkuji. Mimochodem úsměv Vaší tváři moc sluší.
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce lidského nevstoupilo to, co Bůh připravil těm, kdo ho milují. Já tomu věřím. A tak se docela těším na ten velký den, kdy se to na mně uskuteční. Není to hezký pohled do budoucnosti? (Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:08)
Jarek Sedláček:
Jsem bytostny pesimista a to, že jsem pesimista vidím pesimisticky. Zažil jste Vy někdy ve svém životě pesimistické chvíle? Dokážete se jako optimista vžít do pesimisty? Jak se já mám začít na syvět a svůj život dívat optimisticky, když k tomu mnoho důvodů nemám?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
To už jste druhý, který se dnes představuje jako pesimista. Ptáte se mě, zda se jako optimista dovedu vžít do Vás. Chtěl bych se o to pokusit. Ale když já před sebou pořád vidím světlo a naději. Představte si, že byste byl někde v kriminále, ale věděl, že se brzy dočkáte vysvobození. Zůstal byste pořád smutný? A já takovouhle naději mám. Proto právě je pro mě těžké si představit tu smutnou náladu pesimisty. Já myslím, že dnešním mladým lidem vzali naději. Lidé odjakživa věděli, že existují halucigenní látky, alkohol a drogy, a přesto to neužívají v té míře, jako mladí lidé dnes. Já myslím, že je to právě proto, že ti staří měli naději, která těm mladým chybí. Ale když on Pán Ježíš opravdu vstal z mrtvých. (Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:11)
Veronika D.:
Jaký vidíte význam svého života?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Já se každý den v modlitbě otvírám Pánu Bohu a přijímám z jeho rukou svůj život, se vším, co přináší. A význam mého života vidím v tom, že ten plán, který má Bůh se mnou, naplním. A tato plnost bude zdrojem neutuchající radosti. (Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:15)
:
Jedním dechem jsem přečetl jsem vaší knížku rozhovorů "Svedl jsi mě, Hospodine". Moc se mi líbila, lépe řečeno moc se mě oslovil váš životaběh :-). A trochu Vám taky závidím: prožil jste napínavý, zajímavý a plodný život. Já mám život před sebou, ale s obavami nyní hledím do budoucna (terorismus, životní prostředí, nezaměstanost, smutný stav politiky, nemoci, vrtkavost lidských vztahů atd). Co byste k tomu řekl mně? Jak já se mám vydat do života? Čeho se mám držet, abych se jako vy za takových šedesát let mohl ohlídnout zpátky jako vy... (Ale prosím bez zbožných frází ! :-) Jiří
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
"S obavami hledíte do budoucnosti". Myslíte, že já jsem podobné obavy neměl? Když mě gestapo zavřelo tatínka, když jsem nevěděl, zda se mi podaří ukončit gymnázium, když jsem se potom po ukončení studia v Římě najednou dozvěděl, že se nemohu vrátit do vlasti, nebylo to moc veselé. Ale když ono je to všechno v režii Boha, který nás miluje. A z té knížky jste poznal, že to nakonec všechno dopadlo dobře a já jsem přesvědčen, že dopadne dobře i moje konečné setkání s Bohem. Tak čeho bych se bál?(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:16)
Klára L.:
Bylo pro vás v poslední době něco opravdovým zklamáním? Jak jste se s ním vyrovnal?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Lidé o mně říkají, že jsem optimista, ale já v malých věcech dovedu být taky pesimista. Já jsem přesvědčen, že Bůh mě nezklame, ale kolik lidí mě už zklamalo! Jenomže tahle malá zklamání mně nemohou vzít tu velikou naději, že jsem stále v rukou Božích. (Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:19)
Peško Juraj:
Ako salepšie modliť? Jestvuje recept pre vyrovnanosť a pokoj v duši? Doslednosť v maličkostiach, v splnení jednoduhých prianí, nič iného, než snaha o ústretovosť. Objavil som to ako ludový muzikant takéto chvíle su pre mňa naplnením - modlitbou. Aj keď som sa pokúšal, nikdy som nedosiahol pokoja, potvrdenie vo svedomí pri snahe o meditatívnu, alebo komunitnú moditbu. Je jeinou príčinou nescopnosti sa sústrediť neochota k stíšeniu, k vypusteniu vnemov okolného protredia?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Na světě je tolik druhů modlitby, kolik je modlících se lidí. Jde tu tedy o můj osobní vztah k živému Bohu. A ten vztah roste, nebo ochabuje, podle toho, jak intenzivně vnímám Boží přítomnost. Nejde tak o mou vlastní snahu se ztišit, i když i ta je nutná, ale spíš o takové důvěrně dětské otevření se Boží lásce. Prožívat své radosti i bolesti před Božíma očima. A k tomu může pomoct také důvěrná modlitba k Panně Marii. (Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:21)
:
Vážený pane biskupe, jsem svým založením velmi silný pesimista možná proto, že jsem byla pokřtěna až v dospělosti a tím pádem jsem žila vlastně velkou část života bez víry. Teď se snažím žít co nejvíce z víry, ale bohužel staré" temné doby " přetrvávají - nevím třeba i proto, že žiji hodně v minulosti nebo možná i proto, že v dnešní době vítězí spíše to špatné - ať už v lidech nebo ve společnosti... Zdraví Jana
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
"V dnešní době vítězí spíše to špatné", píšete. To je asi pravda. Ale co vítězí v mé mysli? Když jsem byl na gymnáziu, měl jsem takového moudrého zpovědníka a ten se mě vždycky ptal, jaká je v mé četbě proporce mezi literaturou dobrodružnou a knihami duchovními. Ono totiž všechno, co čtu, co vidím ve filmu, o čem mluvím se vtiskuje do mé paměti. Bude-li většina tohoto materiálu smutná, bezútěšná, pesimistická pak celá má mysl bude také taková. Naplním-li svou mysl obrazy a ději radostnými, útěšnými, veselými pak u mě začne převládat také radost a veselí. Tedy pozor na televizní programy a na výběr knih.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:25)
Radovan:
Vazeny pane biskupe, jak byste poradil cloveku, ktery trpi depresemi, jeho citove prozivani je tim ochromeno, ale presto chce prozivat radost a nadeji. Jak ze tmy deprese vyhlednout? O co se oprit?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Nedaří se Vám prožívat radost a naději. A co pro to děláte? Čím živíte svou představivost, svou fantazii? A do jaké míry se snažíte prožívat svůj život v Boží přítomnosti s jistotou, že všechno je pod Boží režií. Ta křesťanská radost a naděje je nakonec dar Boží. Tu si nemůžeme dát svým vlastním úsilím. A tak o to proste také v modlitbě. Deprese může ovšem někdy být i určitou nemocí a pak je třeba se obrátit na odborné lékaře.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:30)
Josef Civín:
Vážený Otče biskupe, setkal jsem se v poslední době s mnoha "ne vlastní vinou" rozvedenými věřícími katolíky. Jsou nešťastní, protože nemohou uzavřít nový sňatek a musí zbytek života prožít sami. Ve svém neštěstí si stěžují i na církev, která nabízí mnoho akcí pro mládež, ale pro osamělé, rozvedené ve středním věku žádné společenství nenabízí. Nemohl byste jim vzkázat něco z Vašeho optimismu ? Pokud vím, aspoň v Praze se konají občas setkání pro lidi, jejichž manželství ztroskotalo. Cítím, že v tomto případě jsou naše slova prázdná. Ale je upřímné a protrpěné slovo, že jsme uvěřili v Boží lásku.
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
I my kněží a biskupové si někdy uvědomujeme svou nemohoucnost a omezenost. To cítíme zvláště tehdy, když stojíme před takovými případy, o kterých mluvíte Vy. My Vám nemůžeme říct : "přijměte eucharistii". Ale můžeme Vám říct, že ten Ježíš, který je přítomen v eucharistii Vám není daleko. A že on má možnosti a cesty, které nám nedal do rukou. Na světě lze pochybovat o všem možném. Ale nikdy nelze pochybovat o Boží lásce. Ta je Vám otevřena třeba víc, než těm, kteří nenesou kříž tak těžký jako Vy. (Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:33)
Jiřina Brzobohatá:
Pane biskupe, ráno jsem slyšela v rádiu, že svatý Mikuláš už se připravuje na večer. Má pro Vaše prožívání adventu jeho svátek nějaký zvláštní význam? Vidíte v jeho svátku příležitost, jak dnes oslovit vírou lidi, kteří žijí mimo církev?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Abych řek pravdu, ne. Svatý Mikuláš je svědkem křesťanské lásky, ale to, že zapadl takhle do doby adventní, že si jeho biskupskou čepici vypůjčili všichni možní dědové křesťanství spíše škodí.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:43)
Martéta Tesařová:
Pane biskupe, co Vám dělá radost, máte nějaké koníčky? Jak trávíte volný čas? Máte vůbec nějaký? Přeji Vám pěkný advent a Vánoce!
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Já mám štěstí, že moje kněžské povolání se kryje také s mými koníčky. A tak mi dělá radost, když třeba vidím obrácení nějakého hříšníka, anebo když mohu udělat někomu radost. Proto opětuji Vaše vánoční přání.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:44)
Lenka Nová:
Jaké pro Vás byly nejkrásnější Vánoce?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Ty, které jsem prožil ještě s rodiči ve své rodině. Pak jsem byl vždy v cizině a jen jsem smutně vzpomínal. (Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:46)
Jan M.:
Vážený pane biskupe, zajímalo by mě, co pro vás znamená víra a Ježíš Kristus osobně. Modlíte se? Můžete napsat jak? Někdy se setkávám s přehnanými nároky na modlitbu, jindy zase s příliš laxními. Chtěl bych najít něco "normálního", nepřitaženého za vlasy... Poradíte mi?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Podškrtl bych to slovo "osobně". Pravá víra i dobrá modlitba je vždycky osobní. Vztah mezi Božím TY a mým vlastním JÁ. Když jednou prožiji, že Bůh je mi blízko - a to je jistě Boží dar - pak celý můj život dostane jinou dimenzi.Do určité míry se začne přetvářet v modlitbu. Ne že bych stále něco recitoval, ale že cokoliv mě potká, přijímám z Božích rukou jako dar anebo jako výzvu, abych osvědčil svou věrnost. Kdyby se to stalo pro mne opravdu normálním, tak bych byl svatý. Proto se o to musím ještě stále a stále znova pokoušet.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:47)
Antonín:
Otče biskupe,vážím si Vašeho optimismu a vnímám jej jako milý projev Boží přízně pro naši církev. Chci se Vás zeptat, kdo byl - podle Vašeho názoru - ve Starém zákoně největším Optimistou? Děkuji Vám za odpověď.
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Kdo byl ve Starém zákoně největším optimistou? Jistě Abrahám. Ten dovedl "doufat proti naději". A potom velcí proroci, kteří trpěli a umírali a přitom stále své posluchače ujišťovali, ž Bůh je blízko, a že sešle Spasitele.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:50)
Jan Skopeček:
Dobrý den, pane Škarvado, zajímalo by mne, co si myslíte pronikání a silném vlivu východních filosofií a náboženství, jaké jsou podle Vás hlavní příčiny. Děkuji za odpověď, Skopeček.
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Hlavní příčinou je to, co už řekl svatý Augustin: "stvořil jsi nás Bože pro sebe, a naše srdce nenalezne pokoj, dokud nespočine v Tobě." Všichni lidé nějakýmzpůsobem hledají pokoj, který je právě v Bohu. A když jim ho nedovedem ukázat, anebo před nimi prožít my, křesťane, tak hledají jinde. Je to ale vždy jen důkaz toho, že každý člověk touží po štěstí, které může jedině najít v Bohu.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:52)
Iva:
Otče biskupe, skoro tři roky vnímám velmi silně Boží existenci (do té doby jsem byla velmi vlažnou křesťanskou). Myslíte si, že existuje nástroj, díky kterému si tuto (pro mne do té doby nepoznanou darovanou milost) mohu uchovat, anebo je to "jen a pouze" na zásahu Ducha svatého ?
Mons. Jaroslav Škarvada, ThDr.:
Je to samozřejmě dar Boží. Ale my si ho musíme vážit, uchovávat si ho a být za něj vděčni. To znamená mít srdce stále otevřené Boží lásce a Božímu volání.(Odpovězeno: 5. 12. 2003 v 10:54)
redakce webu vira.cz:
Vážený pane biskupe, za čtenáře i redakci Vám děkujeme za Váš čas a za Vaše milé odpovědi.