Václav Vaško

Online rozhovor s Václavem Vaško ze dne 15.11.2005.

Václav Vaško (* 1921 + 2009) vystudoval Vysokou školu obchodní v Bratislavě. V roce 1944 se účastnil povstání na Slovensku. V letech 1944 - 1945 vězněn v nacistických žalářích. 1945 - 1949 pracoval jako attaché československého velvyslanectví v Moskvě. Na nátlak sovětských úřadů odvolán z Moskvy. Od své ruské manželky Iriny a dcery Marie byl tak odloučen na několik desetiletí. V únoru 1953 zatčen a odsouzen za velezradu k 13 letům odnětí svobody. V květnu 1960 amnestován, do 1968 zaměstnán jako dělník. V roce 1972 rehabilitován. 1981 začíná psát knihu „Neumlčená“ - poválečnou kroniku katolické církve. 1988 členem výboru Desetiletí duchovní obnovy národa a 1989 spoluorganizátorem pouti do Říma ke kanonizaci Anežky Přemyslovny. Po listopadu 1989 jmenován čestným velvyslancem a vyznamenán prezidentem republiky medailí za zásluhy (1998). Listopadový obrat znamenal svobodu a sjednocení i pro celou jeho rodinu. Manželka, dcera, zeť a vnoučata mohli konečně opustit Sovětský Svaz a přestěhovat se do ČR. V roce 1991 obnovuje manželství s Irinou. V současnosti podrobně zpracovává poválečnou historii katolické církve v Československu v knižní řadě „Dům na skále“. Více se o Václavovi Vaško lze dočíst v jeho vlastním životopise „Ne vším jsem byl rád“. Kniha čtivým a strhujícím způsobem poutavě podává obraz naší nedávné historie na příběhu konkrétního člověka. - Václav Vaško zemřel ve středu 20.5.2009 ve věku 88 let v Praze. - Václav Vaško - dostupná literatura - Ukázky z knihy "Ne vším jsem byl rád" naleznete zde - Fotogalerie z online rozhovoru s Václavem Vaško

V on-line rozhovoru čtenářům odpovídal člověk, který svým jednáním, vírou a utrpením přispěl spolu s mnohými dalšími ke znovunabytí svobody pro náš národ. Neuvěřitelně vitální Václav Vaško prožil napínavý a rozhodně ne přímočarý a černobílý život: prošel Slovenským národním povstáním, německým zajetím, poválečnou diplomatickou službou, komunistickými pracovními tábory, rozbitím své rodiny, mnohým osobním hledáním a aktivní činností v ilegalitě. Pozhovor proběhl 15.11.2005.

 
redakce www.vira.cz:
V čem vidíte "devizu" Vaší životní zkušenosti (odloučení od rodiny, komunistické pracovní lágry, nesvoboda) pro Vás osobně? Bylo to těžké ve Vašem životě pro Vás nějak "paradoxně" dobré?
Václav Vaško:
Snad tím, že jsem se naučil odlišovat podstatné od nepodstatného.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:04)
redakce www.vira.cz:
V čem vidíte na základě Vaší nepřímočaré a nečernobílé životní zkušenosti podstatu smysluplného a zacíleného života? Co konkrétního byste poradil lidem, ketří se dnes snaží orientovat ve svých životech, v nesrozumitelné době a poměrech? Podle čeho se měl člověk řídit? Jaký praktický "program" byste mu doporučil?
Václav Vaško:
Pochopit v čem jsem jedinečný, každý je v něčem jedinečný, a podle míry svých schopností a možností přispět k polidštění prostředí v němž žiji.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:05)
Michal Horák:
Zajímalo by mě, jak Vy spirituální a věřící člověk chápete situaci dnešní morálky, která je bezpochyby projevem dekadentní společnosti a kde nalézáte případné řešení. Mohu Vám sdělit, že začínám mít se stavem mediálního vlivu na společnost a vzniklou odezvu určité problémy, které řeším odmítáním společenského klišé a utíkám se ke kulturním kořenům, včetně života ve víře. Nepovažuji to však za rozumný a aktivní přístup.
Václav Vaško:
Také mám s tím problémy, ale útěk "ke kulturním kořenům, včetně života ve víře", jak píšete, bych nepovažoval za nerozumný a pasivní přístup, pokud bych ovšem z toho nevyvodil důsledky. Při zpracovávání kapitoly o perzekuci řeholnic, u níž právě jsem, se mi zalíbilo heslo schönstattského hnutí: Nic bez tebe, Maria, nic bez nás.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:08)
Pietro:
1.Jsou ještě na významných církevních postech lidé uvedení v oficiálních seznamech StB? 2.Pokud ano,jak k nim přistupovat? 3.Je pravda,že na významných postech pražské arcidiecéze převažují od 90.letech fokolaríni a že ostatní projevy zbožnosti jsou odstrkovány? Nejde o pomluvu nějaké zhrzené menšiny? 4.Není poslední dobou příliš mnoho odchodů kněží ze služby? 5.Měl nějaký smysl sněm? Přeji hezký den
Václav Vaško:
Ad 1) Ano. Ad 2) Diferencovaně, podle toho, jak to reflektují oni sami. Ad 3) Je pravda, že v okolí kardinála Vlka je snad více fokolarínů, než se někomu zdá vhodné, ale přece každý, kdo za něco zodpovídá si vybírá toho, s kým je myšlenkově zpřízněn a komu může důvěřovat. Kardinál Trochta se také hodně obklopoval salesiány. Nevidím na tom nic špatného. Není pravda, že "jsou ostatní projevy zbožnosti odstrkovány". Ad 4) Nevím, že by jich bylo více než jindy. Nepátral jsem po tom. Nicméně nedivil bych se tomu, neboť i kněz je člověk a svět s jeho konzumem je i pro něho pokušením. ad 5) Myslím, že ano.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:09)
Pavel Motyčka:
V čem konkrétně může současnou evangelizaci katolické církve v ČR inspirovat přístup profesora Kolakoviče? (máte prosím mailovou adresu, na které je možno s vámi diskutovat?) Děkuji. P.S. Moc se mi líbí Vaše knihy.
Václav Vaško:
Otázku v čem by nás mohl pro evangelizaci církve inspirovat profesor Kolakovič jsem promýšlel častěji, ale recept nemám. Snad jen to, co by mělo platit pro křesťana vždycky: Práce nad sebou, prohloubení duchovního života, být odborníkem ve svém oboru, nebýt diletantem v otázkách víry. Žít ve světě tak, jak by asi žil Kristus, kdyby byl na našem místě. Věci veřejné by nám neměly být lhostejné, naopak, měly bychom se v nich angažovat. Vytvářet společenství přátel, rodin, kolegů. Doufal jsem, že sněmovní kroužky položí k tomu základ. Bojím se, že se tak nestalo.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:10)
Vojtěch Novotný:
Jan Konzal opakovaně uvedl, že pražská teologická fakulta byla od poloviny r. 1950 z církevního hlediska nezákonná a "v církevním trestu", a to až do "velkodušné rehabilitace Janem XXIII.". Co víte o kanonickém postavení fakulty a o její případné rehabilitaci Janem XXIII. Vy? Jaký byl na ní před r. 1968 názor ve Vašem okolí? (Srdečně zdravím!)
Václav Vaško:
Nevím, odkud Konzal má, že litoměřická bohoslovecká fakulta byla v "církevním trestu" a že jí Jan XXIII. "velkodušně rehabilitoval". Pamatuji se ale dobře na to, že tato státem "reformovaná fakulta" byla zdrojem sporů v církvi, že ji většina bohoslovců a kvalifikovaných profesorů opustila. Zejména ze začátku se na všechny, kteří tam zůstali, hledělo s nedůvěrou. Naproti tomu jiní, kteří nevěřili, že režim do několika let "praskne" se hájili, že bychom brzy zůstali bez kněží. Pokud vím, biskupové se nevyjadřovali jednoznačně, zda jít, či nejít na fakultu, nechávali to, snad až příliš alibisticky, na svědomí bohoslovců. Myslím, že správný výraz ve vztahu církve (nemyslím té klaborantské) k fakultě byl, že byla tolerována. Ale co je potěšitelné, ti bohoslovci, kteří fakultu nicméně absolvovali, se stali většinou dobrými kněžími, i když někdy ve vzdělání pokulhávali.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:10)
Dagmara:
Mám dotaz co se týče jednoho svatého.jde o pomocníka Kristova...nevím přesně jak zní jeho jméno.ale myslim že sv.Ciriah...kdybyste mohl uvést to správné a povědět mi, které skutky vykonal, kdy se datuje jeho život a jeho působení a pokud je vyobrazen v soše..tak kde bych ji mohla najít...děkuji velice
Václav Vaško:
Hledal jsem v různých slovnících svatých, až jsem našel sv. Cyriaka poustevníka z konce 5. století. O jiném Cyriakovi, římském mučedníkovi se ví jen tolik, že byl pohřben nedaleko Ostie. O málo více se lze dovědět ve Sloveníku svatých od D. Attwatera, který v r. 1993 vydala nakladatelství Papyrus, Vimperk a Jeva, Rudná u Prahy.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:11)
Vojtěch Novotný:
Dovolím si položit ještě tuto otázku: v programu DKO se hovoří o potřebě "české školy teologické". Tento obrat několikrát později použil i Josef Zvěřina. Co se jím v r. 1968 mínilo a kdo s touto myšlenkou přišel? V jakém poměru k tomu byla myšlenka "živé teologie"?
Václav Vaško:
Nejsem kompetentní na zodpovězení otázky o "české škole teologické". Pokud vím, tento termín razili Zvěřina a Mádr. Uvědomovali si totiž, že desetiletí trvající režim nás izoloval od vývoje teologie ve světě a že úkolem české teologie je plynule navázat na tento vývoj, případně ho i obohatit o zkušenost pronásledované církve. A tak oživovali myšlenky, které zpracovávali ve věznicích a později v samizdatech. Zvěřina tak přišel s teologií agapé a Mádr s Živou teologií. Přitom v mnohém vycházeli z dokumentů 2. vatikánského koncilu, jehož myšlenky paralelně zrály i na kněžských odděleních Mírova, Leopoldova a na Vitmanově v třídírně uranové rudy. K nim bych ještě připočetl františkána Jana Evangelistu Urbana, františkána Bonaventuru Boušeho, P. Antonína Mandla a jistě by sem patřil i jezuita P. Adolf Kajpr, který přežil sice nacistický koncentrák, ne však komunistický Leopoldov. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:12)
Vojtěch Novotný:
Otázka poslední: Vzpomínky těch, kdo žili na kněžských odděleních ve věznicích prozrazují jakési překvapení ze svornosti a názorové shodě. Ondok hovořil o "mini-ekuméně, neboť se zde sešli dosavadní soupeři". Zdá se mi ale, že po propuštění se rozdíly zase výrazně projevily. Analogicky vnímám situaci před a po listopadu 1989. Jaký je Váš názor?
Václav Vaško:
Rok jsem strávil na kněžském oddělení v Leopoldově (měsíc z toho také s Ondokem) a 4 roky na Mírově, ale nevím, nevím, jestli bych souhlasil s Ondokovým názorem, že mezi kněžími tam panovala až překvapivá názorová shoda. Ano, ve vztahu k režimu a k těm, co nás věznili, ale i to ne vždycky. Byli radikálnější a byli poslušnější, byli, kteří překračovali normy a považovali to za ctnost a jiní je za to kritizovali. A diskuse o otázkách filozofických, teologických, pastorační praxe, byly někdy hezky temperamentní. Vcelku ale existovala muklovská solidarita a přátelství i mezi názorovými soupeři na celý život. Dovětek k tomu, netýká se kněží, ale nás co jsme byli zavřeni za kroužky katolické akce Rodina. Když jsme se poprvé sešli se Zvěřinou, tak jsme si položili otázku, co dnes považujeme za nejdůležitější a asi pět z nás odpovědělo, že toleranci. Čtyři roky nato, to se už politický život rozběhl naplno, jsme se kvůli politice tak pohádali, že jsme si napříště zakázali o ní mluvit.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:14)
Petra:
dobry den ja jsem se chtela zeptat jaky je rozdil mezi bohem a jezisem...mame tady s kamaradama takovou mensi rozepri tak se s tim obracim na vas...Dekuji predem za odpoved a dekuji
Václav Vaško:
Jaký je rozdíl mezi Bohem a Ježíšem? Pokřtěn jsem byl ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, to znamená jménem Nejsvětější Trojice - Boha projevujícího se ve třech osobách. Nerozumíte? Jaké také ne, ale těším se, že až přijdu do nebe, to pochopím, neboť uvidím Boha jakým je. V to hluboce věřím. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:15)
Martin Dvořáček:
Dobrý den. Pane Vaško, v čem spatřujete hlavní nebezpečí komunistické ideologie v dnešní době? Liší se něčím podstatným od toho, co jste prožil dříve Vy sám? Co by si mladí lidé (a nejen oni) měli dnes, v této souvislosti, uvědomit? Děkuji Vám, za Vaše knihy Neumlčená a Ne vším jsem byl rád. Pomohly mi objevit "skvosty" vzdělaných, charakterních a statečných věřících lidí. Díky nim jsem mohl také částečně pochopit i onu tak těžkou dobu pro náš národ. Ať Pán žehná Vám a Vaší práci. Ještě jednou děkuji.
Václav Vaško:
Hlavní nebezpečí komunistické ideologie vidím v tom, že je plíživá, populistická, nedemokratická a od základů položených jejími klasiky, antihumánní. Praxe ukázala, že kdekoli přišli komunisté k moci, vládli krvavě, jak jsme toho byli svědky od Lenina (ne teprve od Stalina) v Rusku, v Korei, Číně, Vietnamu, Kambodži, ve všech satalitech Sovětského svazu, na Kubě a rychle si nevzpomínám, kde ještě.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:16)
Ondřej Kolisko:
Važený pane Vaško,předem mého dotazu mi dovolte vyjádřit Vám můj hluboký obdiv.Rád bych se Vás zeptal,zda byste,když zpětně vidíte svůj život, volil opět °Pane ne má,ale tvá vůle ať se stane°, i když Ne vším jste byl rád?
Václav Vaško:
Nerad bych si vše, co jsem prožil, zopakoval, ale doufám, že by mi Bůh dal sílu a že bych stejně zvolil "Ne má, ale Tvá vůle ať se stane!" Jinak bych zapřel nejen Boha, ale i sebe.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:17)
Ondřej Kolisko:
Jaký Váš názor na vztah: "katolík a jeho sebevědomí vůči (převážně ateistické) české společnosti"?Vnímate toto jako problém?Pokud ano,napadá Vás jak toto sebevědomí celému společenství i jednotlivci pozvednout?
Václav Vaško:
Ano, malé sebevědomí katolíků v "převážně ateistické společnosti" vidím jako problém. Kdybychom si ale byli jistí ve víře, sotva bychom ten komplex měli. Ale problém by mohl být i opačný, pokud bychom si mysleli, že katolictví nám dává monopol na pravdu a na všechny jinak smýšlející bychom se dívali se shovívavou nadřazeností.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:17)
Alexandr Svoboda:
Václave, žádnou otázku. Jen pozdrav. Šalom! (se vší pokorou v řeči Raboniho z Nazaretu). Alexandr Svoboda
Václav Vaško:
Díky za pozdrav. I já zdravím a celému Vašemu rodu přeji Šalom!(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:17)
Petr Procházka:
Vážený pane Vaško, máte nějaký nejoblíbenější, či pro Vás nejdůležitější biblický citát? Jinak Vám děkuji za Vaši knihu "Ne vším...", která mi pomohla hledět jinak na mnohé věci, se kterými se potýkám.
Václav Vaško:
Oblíbené citáty z Bible? Je jich mnoho, ale třeba tyto pro chvíle, kterými prošli všichni muklové, ale ne všichni je žel znali, aby je povzbudili: "Velmi rád se budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. (...) Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný." (2Kor 12,9b-10) - Nebo tento: "Bůh je věrný, on nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete." (1Kor 10,13) - A do třetice: "Budou vás vydávat soudům a v synagogách budete biti, budou vás stavět před vladaře a krále kvůli mně, abyste jim vydali svědectví. /.../ Až vás povedou před soud, nedělejte si předem starosti, co máte mluvit, ale mluvte tak, jak vám to v té chvíli bude dáno; neboť to už pak nemluvíte vy, ale Duch svatý." (Mk 13,9.11.)(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:18)
ThLic PhBacc LEO GE KLJ:
Vim ze ceska cirkev byla hodne pronasledovana,ale take byli pronasledovani i prislusnici jinych narodnosti v cz,o kterych se vubec nikdo-nikdy za celych 15 let nezminil. Konkretne nase rodina(cinsti obcane v cz uz od 1943)
Václav Vaško:
Byla-li pronásledovaná církev a prakticky všichni občané v naší zemi, jistě to platí i pro příslušníky jiných národů. Ale psát o tom, jak byli pronásledováni, by měli oni sami. Jiný to těžko může vědět. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:21)
Jan M.:
Co byste řekl mě, člověku o dvě generace mladšímu, který ne zrovna s nadějí vzhlíží do budoucna (jak po stránce politické, ekonomické, duchovní, ale i ve věci své rodiny, vztahu a výchovy dětí...)? Co byste poradil ze zkušenosti člověka, který se může ohlídnout zpět na svou životní cestu (jak bylo napsáno ne přímočarou a černobílou)? Jak se nebát jít životem dál v ústrety nejistotě? Děkuji za otevřenost, se kterou jste knihu "Ne vším..." napsal. Víte, zvlášť mě oslovily Vámi popisované těžké chvíle Vašeho života a momenty, kdy jste se nebál popsat okamžiky, kdy jste se i mýlil, kdy jste hledal řešení...
Václav Vaško:
Ptáte se: Jak se nebát jít životem dál v ústrety nejistotě?" Pater Zvěřina mi jednou řekl: "Oni si myslej, že nemám strach, ale já ho mám." A kdo by ho neměl? Strach je strašný tím, že nás činí bezmocnými a tím i ohroženějšími. Je zapomínaná jedna ctnost - naděje. Když je mi úzko, pobrukuji si antifonu, kterou zhudebnil Petr Eben: Pane, veď nás po svých cestách, ukaž nám své milosrdenství a zachraň nás, a zachraň nás!(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:24)
Filip:
Obrátilo se Rusko? Jak mám překonávat svou averzi proti Rusům a všemu ruskému - stále se rozšiřujícímu se kolem nás? Jak překonat averzi k okupačnímu národu?
Václav Vaško:
Zda se obrátilo Rusko? Kdybych to věděl! Pochybuji. Potěšující ale je, že snad miliony Rusů se k víře vrátilo anebo ji ani nikdy nestratilo, že v nich jen doutnala. A mnozí ji nově nalézají a s velkou opravdovostí. - A jak překonat averzi k okupantům? Rozlišováním, abychom neopakovali hřích, kterého jsme se po válce dopustili na našich německých spoluobčanech, na nichž jsme uplatnili princip kolektivní viny. Vzpomeňme si na těch sedm spravedlivých, kteří na Rudém náměstí v Moskvě protestovali proti okupaci Československa a byli za to poslání do gulagů. Vzpomínám si na mé moskevské a petrohradské přátele, kteří kvůli 2000 slovům a všemu, co v době Pražského jara se u nás svobodně tisklo, učili česky, překládali a v samizdatech rozšiřovali. Jednou, to bylo v prvních poválečných měsících, mi moje příští žena, tehdy ještě moje mladičká učitelka ruštiny, řekla, když jsem se vtekal na "ruské" sirky, jejichž hlavičky odlétaly jedna za druhou, toto: Zapamatujte si: ruský je balet, ruská je literatura, hudba, kultura, ruský je Vladimír Solověv, ale zápaky a gulagy jsou sovětské. "Zapomnitě eto!" A já jsem si to zapamatoval. ("Zapomniť" je totiž rusky zapamatovat si.)(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:25)
G:
Vážený pane Vaško, děkuji za Vaše životní svědectví v knize "ne vším jsem byl rád", které mě velmi oslovilo a ze kterého nyní čerpám ve svém životě. A dovolte jednu malou vzpomínku: od dětství jsem pravidelně jezdil se svými rodiči na rekreaci do Krušných hor - do Mariánské, kde jste Vy dvě desetiletí pořede mnou pobýval v pracovním táboře. Je zajímavé, že ze svého dětství nejraději vzpomínám právě na prázdniny v Mariánské - příroda, volnost... V Mariánské jsme také s rodiči vždy navštěvovali řádové sestry, odsunuté komunistickým režimem do pohraničního sociálního ústavu. A právě v Mariánské jsem si jako dítě získával podvědomý vřelý vztah k Bohu a církvi - díky těm skvělým vřelým sestrám a asi i díky všem těm, kteří na tomto místě vydávali za víru svůj pot, krev a život v komunistických pracovních táborech... Díky!
Václav Vaško:
Na tábor Mariánská, kam jste chodil navštěvovat sestřičky pečující o retardované děti, mám tuto vzpomínku. Před vraty lágru nás nové mukly vyložili z autobusu, jenž nás přivezl z Pankráce. Okouzlen krásou Krušných hor jsem zvolal: "To je krása!" - "Jo, krása!" - poznamenal mukl, který se odněkud do Mariánské jen vracel - "ale toho muklovskýho potu, který vytekl na ty uhrabané táborové pěšinky." A u těch sestřiček jsem také byl, ale až po květnové amnestii roku 1960. Dodnes na ně a na to, jak to s těmi dětmi uměly, s obdivem a úctou vzpomínám.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:26)
Pavla:
Dobrý den, vím, že spolupracujete s Ústavem soudobých dějin a dr. Cuhrou na zmapování života církve za komunismu.Zajímalo by mě, jak je práce daleko. Jsem studentkou historie a zajímají mě novodobé dějiny církve u nás - zajímá mě, zda bude ve vašem projektu zpracováno období 70.-80.let. Přemýšlím o tomto období jako o tématu své diplomové práce. Ještě by mě zajímalo, zda ještě máte nějakou přednášku na KTF UK na toto téma, ráda bych ji navštěvovala.Děkuji
Václav Vaško:
Posledních 20 let perzekuce církve za komunismu nezpracovávám. Kniha Dům na skále, jejíž první díl zabývající se obdobím od konce války do roku 1950 vyšel v Karmelitánském nakladatelství, by měl pokračovat dalšími dvěma díly. Druhý, který bych chtěl dokončit někdy začátkem příštího roku, je o padesátých letech a třetí díl bude od amnestie 1960 přes Pražské jaro až po jeho dozvuky v roce 1971. Dr. Cuhra z Ústavu soudobých dějin zpracovává období 70. a 80. let. Já to ale asi už budu číst v nebi, jak doufám.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:27)
Šujanová:
Váž.pan Vaško,jako člověk velikých životních skušeností, co si myslíte o součastném vývoji v našem státě, o narůstajícich preferencích KSČM, čím to, že naše společnost po 40-ti letech komunismu se jak se zdá nepoučila, a také co žíkáte na tzv.konzumní život obecně kdy si nějak nevážíme ničeho a nějak se jenom honíme "od rána až do noci".Děkuji.Šujanová
Václav Vaško:
Co s preferencemi KSČ? Říká se sice, že historie je učitelkou života, ale bojím se, že více platí, že historie učí, ale nepoučí. Co dělat? Vysvětlovat, že komunismus je utopie, že všude, kde se třeba demokratickou cestou dostal k moci, ji zneužil, uzurpoval, nastolil totalitu, hlásal rozbroj, nenávist a tekla krev. A pokud se týče "konzumního způsobu života"? Je to další druh diktatury, jíž po diktatuře nacismu a komunismu by měl každý svobodomyslný člověk čelit.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:27)
:
Vážený pane Vaško, jaké jsou výsledky či závěry z desetiletí duchovní obnovy národa? Mne osobně celá obnova ve výsledku v mém okolí připomíná spíše zkázu.Žel bohu.Děkuji za odpověď a přeji zdraví. Peklo.
Václav Vaško:
- Ovoce Desetiletí duchovní obnovy? Když Piťha a Halík, oba tehdy už tajně vysvěcení kněží, s touto myšlenkou přišli, nijak mě nenadchla, obával jsem se, že to bude příliš dlouhodobá akce, která nakonec sklouzne do jejího formálního odbytí. První rok věnovaný prosbám za svatořečení Anežky Přemyslovny byl však vynikající. Anežka byla slavně, za účasti 10 tisíce poutníků z Československa - z nichž většina mohla poprvé vycestovat do "nepřátelské ciziny" - v Římě svatořečena a vzápětí přišel 17. listopad a s ním svoboda. Pak ale přišly jiné starosti než Desetiletí, které, to mi těžko někdo vyvrátí, se rozplizlo do ztracena. Škoda.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:27)
Marie Kůsová:
Nemám nápad, jak argumentovat lidem, kteří tvrdí, že se za minulého režimu měli lépe. Příklady zničených životů, osudů rodin neakceptují.
Václav Vaško:
Lidem, kteří tvrdí, že jim za komunismu bylo lépe, je těžké něco vysvětlovat. Lépe mohlo být jen těm, kdo se spokojili čuměním v teple a bačkorách na televizi a o víkendu hajdy na chalupu, nemá smysl něco dokazovat, ledaže ani oni nemohli trávit dovolenou na Kanárských ostrovech a dnes mohou. To, že soused byl zavřen, jeho manželka vyhozena ze zaměstnání a jejich děti nemohly studovat, lidi, kteří měli zájem jenom o sebe a na účet státu nechtěli okrádat svou rodinu, ničím nepřesvědčíte. Přesto, kéž bychom to mohli vysvětlit aspoň jejich dětem.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:29)
Pert Procházka:
Nezískali komunisti po válce v naší zemi tak silnou pozici (nejen kvůli sovětským tajným službám), ale i díky tomu, že lidé byli rozčarování nad arogancí zbohatlíků?! Není to i dnešní situace? Komunisté mají dle mého mnoho hlasů "nasraných" voličů, kteří blijou ze zkorumpoivaných politiků a úředníků... Co s tím? Jak bylo uvedeno v údodním dotaze - opravdu totiž není koho volit... Co s tím? Nevolit? Volit nekřesťanského lídra "křesťanské" strany? Volit ODS, ČSSD? Fakt je to patová situace.
Václav Vaško:
Opakuji, že jediná cesta ke snížení komunistických procent je jít k volbám a volit jakokoliv demokratickou stranu, která má šanci dostat se do parlamentu, jen ne komunisty nebo nějaké jiné, levé či pravé extremisty. A zda-li volit nekřesťanského lídra "křesťanské strany" tak za: A/ nejsem Bůh, abych viděl do předsedy Kalouska, proto mě zajímá spíše to, na kolik stojí za programem své strany, a za B/ nepleťme si KDU-ČSL s kartuziánským klášterem, nebo farní radou.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:30)
Petr Procházka:
Dobrý den, existuje nějaká dokumentace z pouti do Říma 1989, kterou bych si mohl na památku opatřit (fotografie, filmy atd.)?
Václav Vaško:
Mezi poutníky na Anežčino svatořečení by se jistě památky na pouť našly, ale jinak nevím, kde by se daly získat.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:30)
Jan M.:
Dobrý den pane Vaško. Dle Vaší úvodní charakteristiky to vypadá, že jste měl vskutku nevšední život... Řekněte, jak má člověk rozpoznávat Boží vedení? Vede nás Bůh? Vedeme se my sami a on jen nečinně přihlíží, nebo se o nás dokonce vůbec nezajímá? Anebo jsme k něčemu předurčeni a vydáni napospas osudu? Často o tom přemýšlím a nyní, když vidím Vaše životopisná data si říkám, jestli to Bůh ve vašem životě chtěl, anebo jen dopustil? Anebo Vás chtěl trápit a zgustnul si na Vás? Sám mnohdy nevím, jak to vlastně je... Jak to vidíte Vy?
Václav Vaško:
Ne, nikdy jsem neměl chuť zatrpknout na Boha, naopak, ač to může znít tomu, kdo jej nezná, neuvěřitelně, právě v těch nejtěžších chvílích jsem mu byl nejblíže. Spíše on mi byl nejblíže. To, že jsem si to nemusel vsugerovávat, že jsem v takových chvílích měl dokonce pocit štěstí, považuji za dar, za který mu nepřestávám děkovat. pociťoval A to vědomí, ten pocit, který jsem přitom zakoušel(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:31)
PV:
Myslíte, že mělo pražské jaro roku 1968 nějakou šanci na úspěch? Nebylo spíše odpočátku jasné, že jej rozválcují ruské tanky?
Václav Vaško:
Když Pražské jaro vypuklo, doufali jsme, že má šanci k přežití i když strach z ruského medvěda se k létu, když se zabydlovával podél našich východních hranic s ohromnými armádami, nám bylo čím dále více úzko. Dnes víme, že šanci nemělo, protože takzvaní osmašedesátníci, jak se komunistickým mužům jara říká, byli sami vyděšeni, že je k aktivitě probuzená veřejnost tlačí nad jejich vůli. Když dědeček zmíněného historika Cuhry ing. Jaroslav Cuhra přišel s požadavkem plurality politických stran, zavládlo i mezi reformními komunisty zděšení, podobně když 200 tisíc katolíků podepsalo petici Dubčekovi, že nechtějí být nadále občany druhé třídy a že si přejí, aby stát přestal mít chuť řídit církev, bylo také zle. Existovalo totiž i za Pražského jara trojí tabu, na která se nemělo sáhnout: socialismus, vedoucí úloha KSČ, láska k SSSR. (Tu však i mnozí "dubčekovci" už jen předstírali.) Obávám se proto, že nebýt sovětských tanků, stalo by se u nás, při vší úctě k Dubčekovi, totéž, co v Polsku o tři roky později, potlačili by rysující se už skutečnou demokracii svými vlastnimi silami. Nicméně jedno poučení z Pražského jara zůstalo, a to, že komunismus je nereformovatelný.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:32)
Daniel Zouhar:
Co si představujete pod pojmem svoboda?
Václav Vaško:
Pod pojmem "svoboda" si představuji možnost volit mezi dobrem a zlem, mít možnost dovědět se co je pravda a co lež, nebát se, že mne někdo hlídá, odposlouchovává, neotvírá mou poštu. Svoboda znamená nemít strach z policie, spolehnutí na nezávislost justice, možnost stěžovat si na úřady, volit svobodně zaměstnání, vychovávat děti a posílat je do škol podle svých představ, znamená také, že mohu svými klíči zamknout nebo otevřít svůj byt a nepustit do něho koho nechci. Nestojím však o bezbřehou svobou, kdy mohu vůbec všechno, a to bez ohledu na to, že zneužitím svobody, bez průvodce svobody, myslím odpovědnosti, mohu poškodit dobré jméno bližního, omezit jeho právo na svobodu.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:32)
Jaroslava M.:
Jak řešíte, či jak jste si vyřešil to, že jste díky jiným lidem, shodě okolností (či osudu) přišel ve svém životě o mnoho věcí. Jak se vyrovnáváte s pocitem křivdy? Lze s tím žít a nechtít pomstu, nemít zášť, nebýt zahořklá?
Václav Vaško:
Když otce Zvěřinu vedl dozorce od soudu, který mu vyměřil 22 let vězení, na celu, řekl mu: "Vy nás ale musíte nenávidět!" Zvěřina mu odpověděl: "Proč, mám si snad ztrpčovat život ještě i nenávistí?" Ne, nemyslel jsem na pomstu, snažím se také nezatěžovat se vzpomínáním na to, co mi kdo špatného udělal. Jenom bych zaměstnával svůj mozek, který bych chtěl mít svěží pro plnění mých dnešních úkolů, konkrétněji k tomu, co bych ještě rád dokončil, k dopsání Domu na skále. Jinak ale si mýslím, co jsem zde už jednou řekl, že společnost neměla nechat běhat zločince, kteří z třídních nebo ideových důvodů trýznili lidi. Nevěšel bych je, ani bych každého neposlal do vězení, aby zkusil, co to obnáší, stačilo by mi, kdyby soud označil zlo zlem a uvítal bych kdybych aspoň od někoho z těch poblouzněných slyšel: Promiňte. Nebo ještě lépe, kdyby měl odvahu vyznat: "Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa."(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:33)
Lukáš:
Dobrý den, často slyším, nebo čtu o tom, jak byla pro vězně velkou hrozbou samotka. Tuším, že samotka je asi něco obzvlášť drsného. Nikdy jsem ale nebyl v kriminále a tak nevím, co je na ní vlastně tak hrozného? Trochu nadneseně mohu říct, že bych někdy dal nevím co za trochu klidu a samoty... Díky za tento zajímavý rozhovor!
Václav Vaško:
Samotka, zejména když trvá dlouhé měsíce, je krutá. Znamenala nejen samotu, ale trvalou nenasycenost, někdy nesnesitelnou zimu nebo naopak vedro. Vyvolávala pocit, že se už nikdy nic nezmění, že světu je váš osud lhostejný, že není s kým si promluvit. Dokonce výslech mohl být lákavou i když nebezpečnou změnou. Čelit se tomu dá jedině činností, a ta mohla být jenom intelektuální, nebo, a v tom měli věřící výhodu, modlitbou. Píšete, že byste "někdy dal nevím co za trochu klidu a samoty". Je to tak. Dají-li vás z cely, kde hlučí deset padesát muklů, na týden do korekce, může to být, pokud právě nemrzne, balzám na duši a pracovní dovolená. To, že vám přitom dají jen každý třetí den najíst, se dá vydržet. (Byly však i korekce rovnající se téměř likvidaci mukla.)(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:33)
:
Vážený pane Vaško, ve Vašem životopise často píšete, že jste byl vnitřně svobodný - dokonce jste řekl při vyšetřování jednomu svému vyšetřovateli, který se šel koupat (a vy byl za mřížemi), že si myslíte, že jste svododnější než on... Jak ale lze žít vnitřně svobodně? Jak toho prakticky dosáhnout / dosahovat?
Václav Vaško:
O vnitřní svobodě ve vězení jsem už mluvil, ale ještě jednou jinak: Řekl-li jsem svému vyšetřovateli, že se cítím být svobodnější než on, který si jde zaplavat, myslel jsem tím, že bych s ním za žádnou cenu neměnil. Raději být ve vězení za dobrou věc, než sloužit zlu a nemít čisté svědomí. Chci věřit, že aspoň někteří z našich věznitelů jeho zbytky ještě měli.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:33)
BOHDAN JANDA:
KDU-ČSL je komunistická stana č.2 posuďte ty tzv.křesťany které měla a má v čele: Bartončík-donašeč komunistické STB, Sachr- v existenci Boha nevěří učil Marxizmus Leninizmus za komunistů, Baudyš-šarlatán který věří magii v televizi prováděl astrologii a jeho syn věští také, Lux-neustále se hádal s Klauzem kdo má pravdu národu nepomoh byl velikou brzdou, Svoboda-klidně šel diskutovat do sexualě-erotiského pořadu Peříčko na NOVĚ. MYSLÍTE SI ŽE TADY NEJDE O KŘESŤANSTVÍ ALE O HLASY VOLIČŮ?
Václav Vaško:
Nejsem členem KDU-ČSL, ale to co o ní říkate, že je "komunistickou stranou č. 2" je, promiňte mi to, nesmysl. Vzpomínáte Bartončíka, Sachra, to ale nevypovídá o lidovcích, stejně jako kněžští kolaboranti Plojhar, Beneš, Hochmann a další nesvědčí proti věrohodnosti církve, která prošla vězeními, koncentračními tábory, nucenými pracemi v jednotkách PTP atd. Jak se výše jmenovaní vyrovnají s pohoršením, které svou spoluprací s režimem, či s StB způsobili, je otázkou jejich svědomí, ne mého. Ale mělo by se vědět, že oni nejsou a nebyli lidovou stranou, neboť je jako trojského koně dosadila do jejího vedení KSČ. Tisíce lidovců bylo po únoru 1948 vyakčněno ze strany a stovky pak šly do vězení. Vím to, neboť mezi nimi byl i můj otec (byl ve svých 65 letech odsouzen k 15 letům vězení), byli mezi nimi i moji vzácní přátelé, Jaroslav Cuhra, Vojtěch Jandečka, Jan Janoušek a mnozí další, které nelze zde všechny vyjmenovat. Vím to také proto, že jsem ve své knize zpracoval desítky mnohočetných orelských procesů, což byli také skoro vesměs lidovci. Vzpomínám, že jsem se jednou u Medků vyjadřil o lidovcích podobně, jako dnes Vy, ale Ivan mě schladil, řekl, že podle zkorumpovaného ústředí se nedají soudit řadoví lidovci, kteří dělají v terénu mnoho dobrých věcí, v mnohém suplují i to, co církev nemohla dělat, vytvářeli společenství křesťanů, organizovali charitativní činnost pro rodiny zavřených, pořádali poutě atd. A že se Lux "neustále hádal s Klausem"? To se snad nesmí? To jste pak pěkný demokrat - že šel Svoboda do peříčka nevím, noboť ode dne, kdy jsem zahlédl kousek toho pořadu jsem se na něj nedíval. Pokud tam byl, pak kdo z nás smrtelníků, pán nebo kmán neudělá někdy nějakou blbost.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:34)
Petr Mucha:
Vazeny Vaclave, ve svem zivote jste mel hlubsi zkusenost s Ruskem. Rad bych se zeptal, jaky mate vztah k ruske spiritualite - zda a co se Vam v ni osobne zda inspirativni pro stredoevropana. Take bych se zeptal, jak vidite budouci vztah mezi Ruskem a Evropou. Dekuji Petr
Václav Vaško:
Kardinál Špidlík jednou řekl a Jan Pavel II. to opakoval, že církev dýchá dvěma plícemi, východní i západní spiritualitou. Mám velmi rád ruské liturgické zpěvy, ale samotná východní liturgie je mi cizí. Ve vězení jsem jeden čas dokonce uvažoval o kněžství východního obřadu, ale asi to byly jenom berličky, které mi pomáhaly překonat krize, které se skoro periodicky asi po třech měsících dostavovaly. Moje žena konvertovala ke katolicmu ne k pravoslaví, proto jsem ani přes ní nenašel k východní spiritualitě kromě úcty bližší vztah. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:34)
redakce www.vira.cz:
Co byste odpověděl lidem, kteří jsou i oprávněně rozčarováni nad současnou politickou a morální situací v naší zemi? ("Není koho volit", zkorumpovaná a nedůvěryhodná politická scéna...).
Václav Vaško:
Také jsem znechucen politickou a morální situací v naší zemi, přesto volit půjdu neboť nedám-li hlas některé z demokratických stran, které mají šanci dostat se do parlamentu, zvyšuji procenta komunistům, pozvedám jejich sebevědomí, které pak zvyšuje jejich aroganci. Doporučuji nevolit jména, to bychom si někdy mohli zoufat, ale program, který se co nejvíce přibližuje k tomu, co bychom považovali za správné. Druhé je potom působit na to, aby nezůstalo u předvolebních slibů.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:36)
redakce www.vira.cz:
Co byste dnes odpověděl na otázku, kterou jste již dostal u výslechu v roce 1953 v Ruzyni: "Vysvětlete mi, jak vy, člověk vzdělaný, můžete věřit?
Václav Vaško:
Nerecitoval bych mu důkazy o Boží existenci a nebouchal bych k tomu v rytmu do plechové skříně, což ho rozčílilo, ale klidně bych mu řekl, věřím, protože nepochybuji o jeho existenci. Kdyby nebyl, nebylo by nic, leda chaos. Možná bych zarecitoval záčátek stroíránského hymnu, který jsem tehdy ještě neznal: "Můj Pane, můj Bože, sláva tobě a všmu tvému tvorstvu, které je tak podivuhovné, tak vznešené, že pouhá jeho přítomnost mi stačí, abych věděl, že jsi."(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:37)
redakce www.vira.cz:
Jak se lze vyrovnat, resp. vyrovnávat s křivdami, které člověk zakusí?
Václav Vaško:
Tím, že žiji současnosti, jejím starostem, bolestem i radostem a nekomplikuji si život vzpomínáním na to, co mělo nebýt.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:37)
Jan Sládek:
Zajímal by mě Váš názor na dnešní konzumní spolčnost a individualismus. Jakou vidíte možnost obrany jednotlivce, rodiny a hodnot vůbec proti tomuto trendu? Předem díky.
Václav Vaško:
Nenechat se zvábit nepřeběrnými nabídkami, nemusím přece všechno mít, ani já ani mé děti nebo vnuci. S tím je ale třeba se prát, neboť pokušení je velké. Není třeba být za každou cenu "in". A co proti individualismu? Pěstovat rodinný život a společenství rodin, s kterými si rozumíme. A nezapomínat na ty, které postihla nějaká katastrofa, nemoci, hlad, ať je to kdekoli na světě.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:37)
Jiřík:
Neměl jste v těch různých skouškách v životě někdy chuť zatrpknout nad Bohem, a vírou v něj?Do jaké míry se Vám dal Bůh poznat právě v těch skouškách,kterými jste prošel?A jak Vás posiloval? Děkuji posluchač
Václav Vaško:
Ne, nikdy jsem neměl chuť zatrpknout na Boha, naopak, ač to může znít tomu, kdo jej nezná, neuvěřitelně, právě v těch nejtěžších chvílích jsem mu byl nejblíže. Spíše on mi byl nejblíže. To, že jsem si to nemusel vsugerovávat, že jsem v takových chvílích měl dokonce pocit štěstí, považuji za dar, za který mu nepřestávám děkovat. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:38)
Petr Jelínek Plzeň:
Jaký je Váš názor na otázku : Jak je možné že ještě nebyla zakázána komunistická strana a všechny aspekty které s ní mají co dělat jako propagace sympatie atd. jako je to např. u nacistického projevování.
Václav Vaško:
To se ptám také. Když přišla v roce 1989 svoboda jsem také podlehl líbivému a zdanlivě křesťanskému : My nejsme jako oni! Ale copak nemá být zlo pranýřováno, viník vypátrán a potrestán? To není msta, to je spravedlnost.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:38)
Eliška Prokůpková:
Vážený pane Vaško, měla bych na vás jeden dotaz. Pocházím z nevěřící rodiny a sama svou víru teprve hledám. Proto by mě zajímalo, zda jste v životě prožil něco, nějaký hmatatelný důkaz, kdy by jste si vyloženě potvrdil, že Bůh existuje. Za případnou odpověď Vám předem děkuji.
Václav Vaško:
Hnatatelný důkaz o Boží existenci nemám, ale nepochybuji o tom, že celý život mě vedl, a o to lépe se mud dařilo mě vést, o co více jsem spolehal na jeho milosrdenství.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:39)
Pater Frantisek Blazek:
Mam dojem, ze se dabel musi dabelsky chechtat, kdyz vidi, jak tolik lidi ukazuje prstem na jeho chabou politickou konkurenci (v pritomnem pripade na ceske komunisty), a jeho sameho nechavaji v klidu. Ja myslim, ze v nasich vlastnich dejinach mame dost prikladu, jak lide obraceli kabaty. Nezda se mi fair vinit jenom bolseviky, kdyz dobre vime, ze se k nim pridavali z karierismu lumpi vseho druhu, kteri se pak obraceli i proti starym idealistum a posilali je i do vezeni a na smrt. Navic neni zadne tajemstvi, ze jsme meli zradce i v Cirkvi. Myslite, ze tohle vsechno skoncilo jako kouzlem 17. listopadu 89 ??... Kolik lumpu stacilo vcas obratit kabat, pridali se na "spravnou" stranu, a zase pachaji zlo. Kolik chytraku si ani nevsimlo, ze byl nejaky 17. listopad? - Problem je porad lidske srdce. Naplnuje me uzasem, ze si vetsina lidi neuvedomila po vsech zkusenostech s falesnymi buzky nacismu, komunismu a liberalismu, ze nam schazi opravdovy Buh. Obavam se, ze ta zkusenost 50 let je vetsinou ztracena. Nemeli bychom hledat noveho svateho Cyrila a Metodeje, aby nam vsem prinesli ve srozumitelne forme Pismo svate a Desatero? A aby nam je nejak dostali pod kuzi? (Jen pro utechu chci dodat, ze ziji na kanadskem severu, a nase situace moralni i politicka je uplne stejna.)
Václav Vaško:
Neznáme se z Dejvic z kapličky sv. Václava? Žel v mnohém máte pravdu, ale nedělí Vás za desetiletí, která jste strávil ve svém novém domově příliš velký odstup od Vašeho starého domova? Ano, potřebovali bychom, jak píšete nového Cyrila a Metoděje. Ale jak stojí, tuším v jednom žalmu, nemáme vůdce ani proroka. Jinak: musí nám dorůst osobnosti. Je také pravda, že není "zásluhou" jen bolševiků, že dnes žijemi v takovém maresmu, o jakém jsme ve vězení doufali, že nenastane.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:39)
G:
Vážený pane Vaško, děkuji za svědectví, o které jste se podělil ve své knize. Děkuji Bohu za to, že i na Vašem životním příběhu lze poznávat jeho doprovázení. Bůh Vám, Vaší ženě i celé rodině nadále žehnej!
Václav Vaško:
Děkuji, že mi děkujete za můj životopis a předem i za tento rozhovor.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:40)
G:
Vážený pane Vaško, čím vším jste nebyl rád?
Václav Vaško:
Nerad jsem se učil ze dne na den, neměl jsem rád proto školu, učitelé mě "křivdili", dnes ale vidím, že jsem byl lajdák až do vysoké školy. Nestavěl jsem rád tunel, nebyl jsem rád v kriminále ani na uranu, ani jsem nebyl rád po osvobození frézařem či betonářem v panelárně. Jinak jsem byl ale asi vším rád. Nejraději ale když jsem začal redigovat knížky a psát je. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:42)
P. Duttweiler:
Dobrý den, pane Vaško, též děkuji za Váš životopis a tento internetový rozhovor! Rád bych se zeptal, jaký je dnes vztah Vaší ženy k víře.
Václav Vaško:
Opdovídá sama moje žena, že od své konverze v r. 1943 a křtu sv. Ludvíka v Moskvě víru nidky neztratila, ale ne vždy ji praktikovala. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:46)
Vojtěch J.:
Zdravim Vas! Jsem jednim z Cechu, kteri maji problem s tim, mit automaticke sympatie k Rusum. 40 let komunisticke devastace, 20-ti leta okupace a soucasne setkavani s mnohymi priblblymi a mnohdy arogantnimi zbohatliky, kteri ke svemu jmeni nemohli dojit cestnym zpusobem, udelaly i v mem zivote sve. Po precteni Vaseho zivotopisu musim ale rici, ze jsem svuj postoj k Rusum zmemil. Ted jen, aby se mi to darilo nejak aplikovat i ve vsednim zivote. Takze drzte mi palce a ja drzim Vam a Vasi multikulturni a mezinarodni rodine...
Václav Vaško:
Takže držím Vám palce a snad by Vám mohlo pomoct smířit se s Rusy, přečíst něco od kardinála Špidlíka o východní spiritualitě a spiritualitě Ruska.(Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:47)
H. Tesaříková:
Dobrý den, spíše než dotaz bych měla trochu jako návrh. Nedávno při mši za členy PTP měl kázání kněz, který vším tímto všetně vězení prošel. Uvědomila jsem si, že svědectví o těchto dobách(věznění neviných, o poválečných letech s přídělovým systémem a pododných strádáních) by se mělo více předávat mladé generaci. Ale já v mých 40, která jsem nic nezažila, to neudělám. V televizi jsou dokumenty, mluví se o tom, ale můj názor je, že beseda např. místo hodiny občanské nauky přímo s člověkem, který tímto prošel dá těm mladým si více uvědomit, co se v té době dělo. Jaký názor na to máte vy a lze pro to něco udělat ?
Václav Vaško:
Máte pravdu, že živá beseda s přímým účastníkem období komunismu by byla pro mladé lidi účinnější než dokumenty v televizi, na které se ani nedívají. Pokud jsem stačil, tak jsem velmi rád chodil na takové besedy na vysoké či střední školy. A vím, že mladí, kteří snad ani nevěděli, o čem bude řeč, pak poslouchali s napětím. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:49)
Viktor Antonov:
Zajímalo by mě, kdy a za jakých okolností (důvody, doporučení Vatikánu,..) začala vznikat paralelní struktura tzv. "podzemní církve", zda to byla spíše katolická záležitost nebo i dalších církví. Jaké si kladla cíle, jaké měla vztahy s tehdejší oficiální CŘímK a nakonec jaké bylo vyústění těchto aktivit do svobodných poměrů po roce 1989. Děkuji moc!
Václav Vaško:
Pater Zvěřina se vyjadřoval o podzemní církvi tak, že ji zná jenom na hřbitově. Ale tento termín se ujal, a proto blíže k němu: Už v padesátém roce přinesl pozdější kardinál Trochta z Říma tzv. mexické fakulty, které položily základ vybudování paralelní tajné hierarchie. Kromě toho znamenaly řadu dispenzí, které umožňovaly žít plně náboženským životem i v extrémních situacích. Např. jsme se mohli zúčastňovat mše sv. ve vězení, odhadují, že tehdy v Leopoldově, na Mírově, v uranových dolech se denně sloužilo nejméně 300 mší svatých. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:51)
Lucka:
Preju vam krasne prozity den a chtela bych vas poprosit o zodpovezeni me otazky. Cetla jsem vas zivotopis a velice si vazim vasich nazoru a odvahy, ktera nasemu statu pripspivala svyma "troskama" ke svobode. Co pro vas znamena: radost, svoboda a laska? Dekuji!
Václav Vaško:
Schopnost radovat se, těšit se ze svobody je milost, je dar a láska je ze všech darů, ať už je předávána nebo přijímána, darem největším. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 14:59)
Angelo - Italie:
Chtel bych zeptat se, co nova ceska generace vi o tom, co se stalo pred 1989 u vas: pise se o tom v ucebnicich ve skole? Jsou-li (nepoliticke) filmy o tom? Vsimaji si mladi lide tu historickou zodpovednost, aby nic neztratilo se? Jak se zmenil cesky lidsky typ v polistopadove dobe? Dekuji a prominte za spatnou cestinu.
Václav Vaško:
Ví velmi málo. Pro ně je to jako bitva na Pijavě v první světové válce. Filmové a televizní dokumenty jsou, ale snad většina lidí (konzumentů)dá přednost televizním seriálům. Existuje Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, existují i jiné ústavy historické, které období komunistického teroru dokumentují. Obávám se, že učebnice píší o tom nedostatečně. Chyba je snad v učitelích, kteří podle mé zkušenosti ne vždy mají o to zájem. Obdivuji Vaši češtinu. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:01)
Vojta:
Chvála Kristu, chtěl bych se zeptat, jestli si nemyslíte, že potřebujeme další národní duchovní obnovu, ať už deseti- nebo více či méně -letí. Nezdá se Vám naše církev příliš schovaná, jako by se styděla sama za sebe a zapomínala, že církev je nositelem Krista na zemi, a ten se přece touží cele darovat všem, jídal s celníky a nevěstkami. A my se bojíme hlásat evangelium i mezi slušnými.
Václav Vaško:
Nejsem pro akce typu desetiletí. Zklouzávají, jak jsem už výše řekl, do formalismu. Že se bojíme hlásat evangelium a vůbec mluvit o víře, je snad náš velký nedostatek a možná i povahový rys daný dějinným vývojem už od začátku První republiky, kdy došlo k českému schizmatu. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:05)
:
Dobry den, ve svych pametech se zminujete o tom, jak jste z lagru komunikoval s domovem pomoci motaku. Jak takovy motak vypada? Z ceho je? KOlik toho na nej lze napsat? Kdo a za co jej dorucoval? Diky a fandim Vam!
Václav Vaško:
Moták je termín, neměl pevnou formu, byl to dopis, který se z vězení dařilo propašovávat ven. Motáky doručovali lidé, kteří nějakým způsobem přišli s mukly do styku např. v dolech. Byla to oběť a riziko, na které někdy i doplatili. Mně např. zprostředkoval spojení s maminkou (táta byl také zavřený) generál Pernický, s nímž jsem byl na cele. Civilní horník, když něco mamince nesl, jí zatelefonoval, aby přišla k tanku na Smíchově v tu a tu hodinu. Jeho jméno maminka neznala, také mu nikdy nic neplatila. Mně naopak od maminky přinesl svetr. Předávání se dělo na šachtě. Riziko ovšem bylo něco přenést přes táborovou bránu, protože po návratu ze šachty bývaly namátkové kontroly. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:07)
miluše:
Dobrý den, mohl byste mi stručně napsat kolik dnů trvala Potopa světa_Někde uvádějí 150dní a někde 40 a 40 dní. Děkuji Miluše
Václav Vaško:
Nevím. Počty v bibli jsou symbolické a zde znamenají, že jich bylo mnoho. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:13)
servitor:
1.)Představuji si náš národ jako tělo,na němž vyrostl nádor bolševizmu. R.1989 lékař nádor rozřízl a odešel na kafe.Hnis se roztéká a zasahuje zdravou tkáň.Prosím o Vaši vizi: bude tělo doléčeno jiným lékařem, uzdraví se samo, bude hospitalizováno a kde, zemře? 2.)Náš obecný lid připomíná anglický trávník. Je důsledně přistřihován a vytrvale hnojen. Kdo poctivě věří v Boha, je fundamentalista. Kdo pracuje pro národ, je nacionalista. Rýsuje se relativistický směr, pravda většiny, pokaždé jiná. Jaký je podíl masmédií a kdo za nimi příp. stojí? Děkuji, nejsem pesimista.
Václav Vaško:
Pacient nezemře. Jestli se najde lékař, nevím, snad to chce čas několika generací. Ad 2: Kdo poctivě věří v Boha, není fundamentalista. Fundamentalista je člověk, který je nesnášenlivý a netolerantní. Kdo pracuje pro národ, není nacionalista, ale národovec. Nacionalista je ten, kdo populisticky rozdmýchává nenávist, třeba k Němcům. Jsem rád, že nejste pesimista. Já taky ne. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:14)
Milena :
Pane Vaško, přesto, že to asi nebudete chtít slyšet, jste nám mladým pro svou statečnost velkým vzorem. Kde jste ale bral sílu každý den se zvednout a bojovat dál? Jak to, že Vás neotrávila nenávist a zlost za všechno utrpení, zničené mládí, odtržení od rodiny? Měl byste plné právo na to, být zatrpklým a nerudným, přesto působíte velmi přátelsky. Děkuji a velmi srdečně zdravím
Václav Vaško:
Na otázku jsem už dříve odpověděl, ale zopakuji: Nebýt otráven, necítit nenávist je dar, o nějž je třeba prosit, neboť to není snadné. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:16)
MilanTesař:
Pane Vaško, kdybyste mohl jediný moment zvrátit, který by to byl?
Václav Vaško:
Když mě po únoru 48 na velvyslanectví v Moskvě řekli, že mohu tam zůstat jenom za podmínky, že vstoupím do KSČ, a já z obavy, že by manželku s dcerou nepustili se mnou, jsem to udělal. Stejně mi to nepomohlo a nevím, zda by to nedopadlo lépe, kdybych prostě řekl: "Pane Bože, svěřuji Ti svou rodinu. Jednej!" Vstup do strany je věcí, za níž se nejvíce stydím. Dopadlo to stejně tak, že jsem se pro Sověty stal persona non grata, musel jsem do Prahy a manželku s dcerkou, které nebyly ještě tři roky, nesměly jako sovětské občanky se mnou. V Praze jsem se sice na ministerstvu udržel nějaký čas, ale pak jsem byl o to drastičtěji dramaticky vyloučen z kandidatury členství ve straně a vyhozen z ministerstva. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:18)
Jolana Koucká:
Pane Vaško, jaké bylo posléze shledání s manželkou a dcerou, vždyt´za ta léta jste se museli úplně odcizit? Zdravím
Václav Vaško:
S manželkou jsme se setkali poprvé v r. 1967, kdy jsem do Moskvy přijel s Čedokem na tři dny. Setkání se uskutečnilo u naší společné přítelkyně. Oba jsme byli překvapeni, že náš vztah zůstal i po těch letech a zkouškách vřelý. Vše skončilo ale tím, že jsme v roce 1991 obnovili manželství a že v roce 1990 přijela do Prahy natrvalo dcera s rodinou a manželka po smrti své maminky o tři roky později. Dnes žijeme všichni v Praze a za tři dny budeme slavit diamantovou svatbu. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:26)
:
Jste rád, že jste Čechem? Co si myslíte, že je pro Čechy pžíznačné?
Václav Vaško:
Myslím, že bych byl rád členem jakéhokoli národa, kdybych se v něm narodil, a tak jsem také rád, že jsem Čechem a ne někým jiným. Nevím, co je pro Čechy příznačné, rozčiluje mě, když narazím na Švejka, těší mě, když se setkávám s věcností. Máme přednosti i chyby jako je mají Slováci, Němci, Rusové. Přesto je všechny mohu mít rád a bylo by fajn, kdyby i nás Čechy měli lidé z jiných národů v úctě. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:30)
Klára:
Dobrý den, píšete, jak se dařilo komunikovat s okolním světem pomocí motáku, když jste byl v dolech. Ale jak se takový moták mohl propašovat ven přímo z věznice? Děkuji.
Václav Vaško:
Těžce, ale při nějaké brigádě venku, případně přes nějakého dozorce. Začátkem padesátých let vypukla aféra s dozorci na Mírově a řada jich byla za pomoc vězňům odsouzena k vysokým trestům. Také se někdy podařilo při návštěvě něco propašovat, záleželo na tom, jak pozorný byl dozorce, který návštěvu sledoval. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:36)
Petr:
Dobrý den, nepomýšlel jste někdy během padesátých a šedesátých let na nový sňatek? Muselo přeci být těžké mít kolem sebe spřízněné duše (jak píšete ve svém životopise), ale zůstat sám? Jak jste mohl doufat v zcela nemožné, že se opět ještě vůbec shledáte a sblížíte se svou dcerou a ženou, která ale již byla provdána?
Václav Vaško:
Byla to někdy fuška. Ale měl jsem hranice, přes které jsem nemohl jít a mé manželství bylo svátostné a nerozlučitelné. Kdybych jednal jinak, zradil bych svou víru, a to jsem nemohl. Přitom jsem rodinu svěřil opakovaně, poprvé, když jsem ji zakládal, do rukou Panny Marie. Byli i věřící lidé, kteří říkali, že by se mohla najít nějaká překážka, která by dovolila manželství církevně anulovat. To jsem se vždycky naštval. Protože jsetli jsem něco považoval za jisté, tak to, jak upřímně jsme manželství uzavírali. Že to skončilo shledáním a obnovením manželství, je snad největší dar, který jsem od Boha dostal. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:38)
:
Dobrý den, můžu se zeptat jaký je Váš osobní názor na Evropskou Unii? Může nám vůbec v dnešní době, kdy je naše národnostní cítění takové, jaké je, nějak pomoci? Děkuji za odpověď.
Václav Vaško:
Jsem eurooptimista. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:43)
:
MILÝ pane, moc děkujeme, Bůh Vám žehnej. Lída
Václav Vaško:
Děkuji za to, že děkujete. A děkuji také všem ostatním, kterým se líbily moje knihy, kteří mě a mé rodině přáli všechno dobré, také já jim přeji, aby Bůh žehnal jim a jejich rodinám. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:46)
redakce www.vira.cz:
Vážený pane Vaško čím si myslíte, že především uškodila naší společnosti a církvi čtyřicetiletá komunistická nadvláda? A čím si myslíte, že toto období nesvobody a pronásledování prospělo naší společnosti a církvi - ve smyslu úsloví "všechno zlé může být pro něco dobré", aneb "Vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha" (Řím 8,28)?
Václav Vaško:
Podle mne hlavní vinou komunistické totality bylo, že popřela hlavní přikázání lásky k Bohu a bližnímu a nahradila je popřením Boha a třídní nenávistí. Hřešila proti desateru: hanobila Boží jméno, znesvěcovala svátky, ubírala rodičúm právo na výchovu dětí, popravovala nevinné, loupila majetek, který jí nepatřil, vybízela ke křivým svědectvém, znevažovala lidskou osobnost. Zlikvidovala řeckokatolickou církev, řehole, zničila zemědělský a živnostenský stav, zdecimovala inteligenci, důstojnický sbor, deformovala kulturu, vědu, školství vše podle hesla Sovětský svaz náš vzor. Při repatriaci Rusínů z Podkarpatské Rusi a volyňských Čechů, kteří bojovali ve Svobodově armádě, trhala rodiny, manželky (sovětské občanky)s dětmi nepouštěla, jak tomu bylo i s mou rodinou, do Československa. Strach ovládl každého, kdo samostatně myslel. Hodnoty jako je pravda, spravedlnost, iniciativa, odpovědnost se nevyplácely, křivily se charaktery. A to ještě není vyčerpávající seznam zla, jímž se komunismus provinil na naší zemi, na lidské duši. A co přinesla dobrého? Že církev poznala, jaká je, že mnozí v ní nalezli cestu k Bohu, že víra mnohých se zkouškami upevnila a stala se méně formální, že se vytvořila společenství a že mnozí lidé se přestali bát riskovat a že - to je snad to hlavní, v co doufám - krev mučedníků (Toufar, Drbola, Bula, Pařil, Kajpr atd. atd.), které jsme měli, přispěje k duchovní obrodě našeho národa. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:50)
redakce webu www.vira.cz:
Vážený pane Vaško, za sebe, za své kolegy a kolegyně a jistě i za naše čtenáře, kteří se tak hojně zapojili do rozhovoru, Vám děkuji - za tento rozhovor a za svědectví Vašeho života. Bohu pak děkuji za to, že Vás poslal do dnešní doby, že Vás doprovázel a že nám umožnil Vás potkat. Přejeme Vám, Vaší ženě a celé Vaší rodině vše dobré od Pána! Ignác Mucha
Václav Vaško:
Uvádíte mě sice do rozpaků, nicméně mě to velice těší. Já vám také děkuji, neboť jste mi vytvořili prostředí, v němž se mi uvolněně odpovídalo. (Odpovězeno: 15. 11. 2005 v 15:58)