Vzpomínka P. Františka Lízny SJ na Václava Havla

z knihy Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

"... zahlédl jsem z okna na dvoře Václava Havla. Protože jsem měl ještě zásoby od maminčiny návštěvy, hodil jsem mu čokoládu..."

Na Borech v té době seděli i další političtí…

Setkal jsem se tu s Josefem Vlčkem, Jiřím Devátým, Dominikem Dukou, P. Radimem Hložánkou, Zbyňkem Čeřovským a dalšími. Když mě sem přivezli, zahlédl jsem z okna na dvoře Václava Havla. Protože jsem měl ještě zásoby od maminčiny návštěvy, hodil jsem mu čokoládu. Václav byl pro nás pojmem a jeho jméno jsem vyslovoval a dodnes vyslovuji s úctou. S politickými jsme se nemohli téměř vůbec stýkat, dělali jsme na různých pracovištích a byli drženi záměrně na různých odděleních. Proto platil nepsaný zákon, že se budeme hlásit na každou společnou akci, třeba sportovní nebo i nějaké přihlouplé kino, jen abychom se mohli vidět. Občas jsem se tak mohl na pár minut setkat a pohovořit s Václavem Havlem.

Jednou za čas jsem míval také návštěvu, jezdila za mnou maminka. Vždy přivezla nějaké jídlo a většinou se mi podařilo strčit jí při pozdravení nějaké motáky. Po jedné návštěvě jsem chtěl dát Václavu Havlovi vitamíny a čokoládu od maminky. Při výdeji stravy jsem se k němu přiblížil a dal mu to do kapsy. Zahlédl mě ale bachař, hromotluk, jemuž přezdívali Prdelka, protože často nadával: „Já tě nakopu do prdele.“ Hned ke mně přiběhl a odtrhl mě od Havla. Vaškovi začal nadávat: „Václave, neserte mě, nebo vás nakopu do prdele.“ Do kapsy mu však nesáhl. Nevím, co by si ti dva povídali, kdyby se dnes setkali.

Měl jste možnost poznat osobnost Václava Havla blíže?

Při jednom promítání jsem vedle něho seděl a on mi říkal, že nastala příznivá situace, protože prezident Husák se chystá na státní návštěvu do Rakouska a údajně se také hovoří o nás politických, takže bychom možná mohli být propuštěni. Sotva to dopověděl, rozsvítilo se světlo a bachaři ho vyvolali, že má okamžitě s nimi jít. Zbystřil jsem a zdálo se mi to podivné. Po skončení filmu jsem odešel na své oddělení, kam pro mě za chvíli přišel obávaný bachař Sedláček a odváděl mě pryč. Po cestě přibrali ještě Jana Litomiského a komunistu ing.Valeše, bývalého pracovníka z ministerstva průmyslu a strojírenství. Odvedli nás do menší místnosti, posadili vedle sebe a z boku seděl policista. Na stole byl připraven mikrofon a zůstala tam volná židle. V duchu jsem si říkal: Je to jasné, přijde prokurátor a přečte nám, že jsme propuštěni.

Místo toho ale přivedli Václava Havla. Tvářil se velmi vážně a sděloval nám: „Před chvíli mě navštívili dva vysocí úředníci z ministerstva vnitra a nabídli mi okamžité propuštění, pokud podepíšu žádost o milost. Řekl jsem jim, že bych se o tom rád poradil se svou ženou Olgou. Prý to ale nepřipadá v úvahu. Pokud to neudělám hned, budu sedět dál. Žádal jsem je alespoň o 24 hodin na rozmyšlenou, ale to také zamítli. Povolili mi ale poradit se se třemi vězni, které si vyberu; vybral jsem si vás. Nezlobte se na mě prosím.“ Dozorce nám třem postupně strkal pod nos mikrofon a měli jsme se k věci vyjádřit. První dostal slovo bývalý expert z ministerstva. Řekl: „Václave, podepiš to, nemá cenu, abys tu seděl.“ Pak strčili mikrofon mně. Byl jsem zděšen a požádal je, jestli by nemohl přede mnou odpovědět Litomiský. Ten řekl: „Václave, nedělej to.“ Teď zůstalo rozhodnutí na mě. Začal jsem jako kazatel: „Václave, já si tě nesmírně vážím, protože už tady sedíš čtyři roky. Máš špatné zdraví a doma tě čeká manželka. A já mám teď rozhodovat. Nemám vůbec odvahu. Hrozně bych byl rád, kdybys šel domů…“ Pak jsem se ale vzpamatoval: „Tys mě ale požádal, abych ti řekl svůj názor. Tak ti říkám: Nedělej to, ty nemusíš žádat o milost, vždyť si dělal jen dobré věci pro národ. Oni tě musí pustit sami. Když je požádáš o milost, bude to vypadat, jako bys něco provedl.“ A tím skončil náš „poradní sbor“. Tehdy jsem poznal Václava Havla jako člověka. V tíži rozhodování se otočil i na vyšetřovatele a zeptal se ho: „A co si o tom myslíte vy?“ Bachař jen vztekle něco zamručel. Václav Havel pak vstal a řekl: „Tak já tu milost odmítám.“

Odvedli nás a všechny tři, včetně bývalého komunisty, potrestali a strčili do izolace. Václava Havla za trest převedli z prádelny do šrotárny. Jinak musím říct, že o Václavu Havlovi dnes někteří prohlašují, že se měl v kriminále dobře. Není to pravda, byl pod neustálým dohledem a obklopen samými bonzáky. Jak se později ukázalo, ing. Valeš byl také agentem StB.