Sekce: Knihovna

Anselm Grün

Vítězství lásky nad smrtí (Jan 20,1n)

z knihy Tajemství velikonoční radosti , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

3. neděle velikonoční

Jan staví do středu velikonočního příběhu postavu Marie z Magdaly, ženu, jež byla od počátku součástí křesťanské zbožnosti. Svatý Anselm z Cantebury k ní složil modlitbu. Nazývá ji blaženou přítelkyní Boha. Oslovuje ji: "Vyvolená Milující a milující Vyvolená". Anselm staví Marii z Magdaly v souladu se starou tradicí na úroveň hříšnice (Lk 7) a Marie z Betánie, Martiny sestry (Lk 10; Jan 12). V její osobě medituje nad tajemstvím, že tomu, kdo mnoho miluje, je mnoho odpuštěno a že právě hříšnice je hodna setkat se se Vzkříšeným.

Marek a Lukáš o Marii z Magdaly říkají, že z ní Ježíš vyhnal sedm démonů (Mk 16,9 a Lk 8,2). Doprovázela ho a měla k němu zjevně velmi blízko. Vezmeme-li v úvahu, že z ní bylo vyhnáno sedm démonů, musela to být vnitřně zcela rozervaná bytost. Neměla žádnou identitu, žádný základ, z něhož by mohla žít. Dnes bychom řekli, že to byla "borderlinovská osobnost". Mnozí terapeuti se zdráhají pustit se do léčby lidí tohoto typu. Obávají se, že takový pacient má jen malou šanci na uzdravení. Ježíš z Marie Magdalské zjevně strach neměl. Viděl její rozervanost a nejistotu, její hluboký strach, ale cítil i její touhu po lásce. Osvobodil ji od sedmi démonů, kteří bránili jejímu opravdovému životu a lásce. Setkáním s Ježíšem našla Maria znovu svou důstojnost ženy. Pohroužila se do svého nitra a objevila svou podstatu: tou byla velká schopnost milovat. Marie z Magdaly vděčí Ježíšovi za svou existenci. V setkání s ním byla znovu zrozena. Prožila vítězství lásky nad smrtí a probuzení všeho strnulého k životu.

Jan chápe Marii z Magdaly jakou postavu milující nezměrnou láskou. Ve svém velikonočním vyprávění se vrací k milostné písni ze starozákonní Písně písní. Jeho zpráva o velikonočních událostech je tedy příběhem lásky. Úryvek z Písně písní zní: "Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho a nenalezla. Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho a nenalezla. Našli mě strážci obcházející město: 'Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?' Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím" (Pís 3,1-4). Ne nadarmo se v židovské liturgii čte Píseň písní o svátku Paschy. Velikonoce symbolizují vítězství lásky nad smrtí. Tak je chápe i Jan. Marie z Magdaly Ježíše milovala. Teprve skrze něho a skrze jeho lásku začala žít, objevila svou důstojnost. Augustin a Anselm z Canterbury se shodně domnívají, že právě láska hnala Marii z Magdaly časně zrána, ještě za tmy, ke hrobu. Augustin říká ve svém kázání: "Zatímco se muži vraceli domů, zadržela silnější láska slabší pohlaví na místě." A Anselm se ve své modlitbě ptá: "Co bych měl konečně říci, nebo lépe - jak bych to měl říci? - Když jsi láskou hoříc, jej hledajíc plakala a plakajíc hledala, jak nevýslovně, jak přátelsky On přišel, aby Tě utěšil a jak ještě více zapálil Tvou touhu, když se skryl vidoucím a zjevil nevidoucím a když se Tě jako Živý, kterého jsi hledala, zeptal, koho hledáš a proč pláčeš?" (Anselm 100)

Příběh o tom, jak Marie z Magdaly hledá Ježíše, je tedy příběhem lásky. Marie se vydala na cestu v noci, když jí smutek zatemňoval srdce. Vydala se na cestu, aby hledala toho, koho její duše milovala. Anselm z Canterbury říká, že Marie plakala, protože "již nemohla mluvit s Živým, chtěla alespoň oplakávat Mrtvého a znechucena životem chtěla u Mrtvého odříkávat lámanými slovy životadárné učení, které od Živého převzala: A teď to dokonce vypadá, že tělo, o kterém doufala, že si bude moci nechat pro sebe, je ztraceno" (Anselm 101).

Jaká je Tvá nejhlubší touha? Kam Tě žene Tvá láska? Kdo je ten, koho hledá Tvá duše? Jestliže budeš své touze důvěřovat a budeš svou lásku následovat až do konce, setkáš se - a to Ti chce říci Jan ve svém evangeliu - se Vzkříšeným právě tak jako Marie z Magdaly. Jen se s ní musíš vydat na cestu uprostřed temnoty svého srdce, abys hledal toho, koho Tvá duše miluje.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Ženy u hrobu (Mt 28,1)
• Kámen, který brání životu (Mt 28,2)
• Uprostřed všedního dne hledíme na Vzkříšeného (Mt 28,7)
• Zavřené dveře mého srdce (Jan 20,19)
• Noc marnosti (Jan 21,1-5)
• Rozloučení a útěcha (Jan 14,18-20)
• Přijď, Duchu svatý (Sk 1,12-14)
• 50. velikonoční den: Letnice - naplnění Velikonoc