Sekce: Knihovna

Georgette Blaquierová

Počáteční láska... (Zj 2,4)

Někdy se říká, že láska je slepá. Já si naopak myslím, že v tomto počátečním období je mimořádně jasnozřivá.

z knihy Odvaha žít lásku , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Pro budoucnost manželství jsou velmi důležité zásnuby. Adamovo zvolání tváří v tvář Evě značí oslnění láskou tváří v tvář druhému, jedinečnému a zároveň přátelskému. V tomto zvolání prvotní lásky zapouští kořeny budoucí manželský život a zároveň i nadšení zaměřené na druhého a ochotné k oběti, které den za dnem umožní oživit všední život.

Je součástí Boží pedagogiky dát nám na počátku zakusit to, k čemu se ubíráme. Po této zkušenosti je třeba jít. Než přišli do Jeruzaléma, zakusili apoštolové na hoře proměnění světlo Vzkříšení na tváři Kristově, aby mohli překonat dny utrpení, aniž by jim to zlomilo srdce a oni by pozbyli víry. Stejnou úlohu mají útěchy na počátku duchovního života.

V manželství je tomu také tak. Někdy se říká, že láska je slepá. Já si naopak myslím, že v tomto počátečním období je mimořádně jasnozřivá: "Byli nazí a jeden před druhým se nestyděli." Každý vidí druhého přímo Božíma očima v jeho osobitosti, v jeho původní kráse, jako by vyšel z rukou Božích, za prvního rána.

Být uznán a milován umožňuje člověku stát se tím, čím skutečně je. Proto je pro dvojici tak riskantní zahájit společný život tělesným stykem a musíme mít odvahu to říct. Sexuální přitažlivost je velice mocná, a existuje tedy riziko, že se všechno soustředí na poskytované potěšení, že zaplaví celou oblast vědomí a zkratuje, nebo dokonce zablokuje objevování druhého v jiných rovinách. Pak je velice riskantní, že si vytvoříme iluzi o lásce, kterou prožíváme, a tak ohrozíme budoucnost příštího manželství.

V období zásnub existují mnohá pokušení. Především chtít "všechno a hned". Je nebezpečné domnívat se, že jsme už všeho dosáhli, zatímco všechno teprve začíná. Cudnost dává touze možnost dozrát.

Pokušením je také zamilovat se do lásky spíš než do živé osoby: myslet si, že milujeme druhého, zatímco milujeme milostný cit, který nám druhý zprostředkuje. Toto riziko hrozí zvláště mladým, příliš idealistickým snoubencům. Cudnost pak umožní prohloubit city, "nechat opadnout pěnu" jak se říká, zakořenit lásku, aniž se otupí její nadšení, protože pravá láska se může rozvíjet jenom v konfrontaci s požadavky všedního života.

Mnoho mladých lidí se nechá ochromit strachem angažovat se v dobrém i zlém. Je pravda, že současná generace už neumí zacházet s časem a obtížně si dokáže představit svou budoucnost. Také je pravda, že nás moderní kultura nechává žít v bezprostřednosti touhy a potěšení, a nezávislost nám představuje jako jedinou cestu k vlastnímu rozvoji. Církev těmto mladým lidem navrhuje dát naději lásce, jež se neodvažuje zrodit. Bez milosti Boží není nikdo schopen milovat až do konce. Neúnavně opakuje tutéž písničku: s těmi, kteří se milují, uzavírá smlouvu Bůh a s ním je ono "navždy" možné. Rozvoj vlastní osoby se uskuteční pouze tehdy, není-li sám o sobě cílem. Je spojen se sebedarováním a realizuje se nikoliv přes frustrace a oběti, ale skrze ně.
/…/

Co říct nakonec těm, kteří se ex abrupto zeptají: "Jak mohu s jistou vědět, že tenhle chlapec, tahle dívka je tím či tou, kterého (kterou) mi vyvolil Bůh? Odpovím, že milovat je vždycky riskantní. Bůh o tom cosi ví! Ale řeknu také: "Toužíš-li věnovat svůj život tomu, aby tento chlapec, tato dívka plně prožili ten svůj, pak je šance, žes zvolil dobře.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Manželství není vždycky procházka s kytkou v ruce...
• Od splynutí ke sdílení...
• Životní starosti...